Článek
K badmintonu jsem se vrátil po několika letech. Dřív jsme chodili s kolegy, ale postupně někdo změnil práci, někdo se odstěhoval a společné hraní skončilo. Sám jsem si halu objednávat nechtěl, protože mi chyběl pravidelný spoluhráč.
Když se kamarád Radek zmínil, že jim do úterní skupiny chybí šestý člověk, přidal jsem se rád. Měli jeden kurt na hodinu a půl. Hráli čtyřhru a střídali se, takže si mezi zápasy každý mohl chvíli odpočinout.
Radek rezervoval halu, hlídal termíny a vybíral peníze. Každý posílal předem měsíční podíl. Mně vycházel na čtyři stovky a připadalo mi pohodlné přijít s raketou a nemuset nic dalšího zařizovat.
Ze začátku jsme se střídali všichni
První měsíc fungoval přesně tak, jak jsem čekal. Odehráli jsme zápas, dva lidé vystřídali dva čekající a různě jsme měnili dvojice. Nikdo nesledoval čas na minutu, ale na konci večera jsme měli všichni dost.
Nebyl jsem nejlepší. Občas jsem nestihl míček, jindy jsem pokazil snadnou výměnu. Radek mi poradil, kam se postavit, a já se postupně přestával omlouvat za každou chybu.
Také jsem nechtěl celých devadesát minut běhat bez přestávky. Sednout si, napít se a podívat se chvíli na ostatní mi vyhovovalo.
Jen jsem počítal s tím, že se pak zase vrátím na kurt.
S lepšími hosty se hrálo déle
Na jaře Radek přivedl dva známé z jiné skupiny. Měli volný večer a chtěli si zahrát. Ten den jeden náš člověk chyběl, takže nás bylo sedm. Říkal jsem si, že se prostřídáme trochu rychleji.
Hosté začali hrát s Radkem a Pavlem, kteří byli z naší skupiny nejsilnější. Po první hře chtěli odvetu, potom změnili dvojice. Když jsme se ozvali z lavičky, Radek slíbil, že už jen dohrají rozehranou hru.
Nakonec nás zavolal dovnitř až dvacet minut před koncem rezervace. Se třemi čekajícími zůstal na kurtu Pavel, ostatní se šli napít. Ani jsem se pořádně nerozehrál a už přicházeli lidé na další termín.
Jednou se to stát mohlo.
Za dva týdny přišel jeden z hostů znovu. Tentokrát nás bylo všech šest pravidelných a on navíc. Zase se sestavila silnější čtveřice a zase zaznělo, že tuhle hru už dohrají.
Začal jsem se o střídání hlásit
Když jsem potřetí seděl většinu večera stranou, zeptal jsem se Radka, jestli bychom nemohli střídat po každé hře. Nemusel by nikdo počítat minuty a příchozí by věděli, kdy jdou na kurt.
Odpověděl, že nechce rozbíjet dobré zápasy. Když už přijdou lidé, se kterými si může zahrát rychleji, rád by toho využil. Zároveň mi řekl, že si přece zahraju také.
Namítl jsem, že posledně sotva dvacet minut. Radek připomněl večer, kdy jsem sám zůstal sedět, protože jsem se zadýchal. To byla pravda. Jenže tenkrát jsem odmítl vystřídat dobrovolně.
Domluvili jsme se, že na to příště dá pozor.
Následující úterý mě vystřídal včas. O týden později ale zase dorazil host a čekání se vrátilo. Nechtělo se mi chodit k síti a před každou hrou připomínat, že jsem také přišel hrát.
Za dvě vynechaná úterý chtěl plný podíl
Ke konci měsíce jsem zjistil, že budu dvě úterý v následujícím měsíci pracovně mimo město. Napsal jsem to do skupiny s předstihem a Radka se soukromě zeptal, jestli můžu zaplatit jen za zbývající večery.
Odpověděl, že ne. Hala se platí bez ohledu na to, kdo přijde, a ostatní také posílají celý podíl, když onemocní nebo odjedou. Peníze vybírá proto, aby nám držel pravidelná místa.
Tomu důvodu jsem rozuměl. Nečekal jsem, že za moji pracovní cestu doplatí někdo jiný. Jen mi v hlavě zůstalo to držené místo.
Zeptal jsem se, co přesně mi tedy drží.
Radek odepsal, že možnost chodit každé úterý. Připomněl jsem mu, že přijít můžu, ale když pozve další hráče, většinu času sedím. Jestli mám platit jako stálý člen, chtěl bych se jako stálý člen také dostat ke hře.
Prý bych si měl víc říct
Další úterý jsme to probrali ještě v šatně. Radek řekl, že halu zařizuje už několik let a nemůže každého vodit za ruku. Když chci na kurt, mám se ozvat. Nikdo mi přece hraní výslovně nezakázal.
Nezakázal. Jen pokaždé našel důvod, proč mám ještě počkat.
Navrhl jsem znovu pravidelné střídání. Radek odpověděl, že nechce zavádět tabulku kvůli rekreačnímu sportu. Silnější hráči si prý také chtějí zahrát mezi sebou a my s Milanem jejich tempo zatím nestíháme.
S tím posledním jsem se nehádal. Rozdíl v úrovni byl vidět. Kdyby mi ale při vstupu řekl, že platící šestý člověk slouží hlavně jako náhrada pro slabší večery, nepřidal bych se.
Řekl jsem mu, že současný měsíc dokončím, ale další už platit nebudu. Minulé příspěvky jsem zpátky nechtěl. Hala byla zaplacená a pár příjemných večerů jsem tam měl.
Radek se zeptal, jestli kvůli tomu opravdu skončím. Přikývl jsem. Překvapilo ho to víc než moje předchozí připomínky. Od následujícího měsíce jsem už do skupiny nechodil, takže ani dvě pracovní úterý nebylo potřeba dál řešit.
Čtyři hráči se vešli do kratší rezervace
Po posledním hraní mě došel Milan. Řekl, že mu čekání vadí také, jen měl pocit, že je s tím sám. Zeptal se, jestli bychom někdy nešli hrát ve dvou.
Můj kolega z práce mezitím několikrát projevil zájem a Milan znal dalšího člověka podobné úrovně. Domluvili jsme se ve čtyřech na zkušební hodině. Volno bylo ve středu později večer, což nebylo tak pohodlné jako původní úterý.
Vzali jsme ho.
První hraní nebylo nijak slavné. Několikrát jsme hledali míček pod lavičkou a dvě výměny skončily tím, že jsme se s Milanem oba rozhodli uhnout tomu druhému. Nikdo z nás neměl důvod rozdávat velké rady.
Za hodinu jsme ale všichni odešli zpocení. Přestávku jsme si udělali společně a nikdo nemusel čekat, až se lepší čtveřici přestane dařit.
Radek mě později pozval jako náhradníka
Asi po třech měsících mi Radek napsal, že jim na úterý vypadli dva lidé. Jestli nechci dorazit, tentokrát bych si prý určitě zahrál dost. Žádný měsíční závazek, jen příspěvek za ten večer.
Neměl jsem ten den nic domluveného a na chvíli jsem o tom uvažoval. S některými lidmi z původní skupiny jsem se od odchodu neviděl. Jednorázová nabídka byla jiná než naše původní dohoda.
Nakonec jsem odmítl. Nechtěl jsem znovu strávit cestu do haly přemýšlením, jestli se budu muset hlásit o střídání. Radkovi jsem napsal, že už mi vyhovuje naše středa a tentokrát nepřijdu.
Odepsal, že je to na mně. Nepokoušel se mě přemlouvat a já mu nevysvětloval celý spor znovu.
Na pivo spolu občas zajdeme. O badmintonu mi ale moc nevypráví a já se neptám, kolik lidí teď chodí. Organizační práci mu neupírám. Jen už ji nechci platit způsobem, při kterém nemám jasno, jestli budu hrát.
Teď někdy odejdeme z kurtu dřív
Ve čtyřech nehrajeme pokaždé. Když jeden nemůže, zkusíme sehnat náhradu, a když se to nepodaří, domluvíme se podle možností ostatních. Někdy jdeme jen ve dvou, jindy rezervaci včas zrušíme.
Také jsme jednou skončili o deset minut dřív. Byli jsme unavení a poslední míčky už nikdo pořádně nedobíhal. Posadili jsme se vedle sebe na lavičku a nechali zbytek zaplaceného času být.
V původní skupině bych takové sezení nejspíš nesl špatně. Tady mi nevadilo. Raketu jsem odložil proto, že už jsem měl dost hry.
