Článek
V domě bydlela skoro třicet let. Z přízemního bytu to měla ke schránkám pár kroků a kolem vstupních dveří chodila několikrát denně. Vadilo jí bláto, které se drželo pod rohožkou, i drobné kamínky na schodech. Když ještě chodila uklízečka, občas mezi jejími návštěvami zametla. Nepovažovala to za práci pro celý dům. Prostě nechtěla nosit nepořádek domů.
Úklidová firma stála dva tisíce čtyři sta korun měsíčně. Na každý z dvanácti bytů připadaly dvě stovky. Když přišlo oznámení o zdražení, soused Karel navrhl, že za takové peníze přece mohou jednou za čas vzít do ruky mop sami. Zdeně bylo šestašedesát, žila z důchodu a dvě stovky každý měsíc se jí také hodily.
Na schůzi se domluvili, že se byty budou po týdnu střídat. Uklízet se mělo schodiště, vstupní chodba a výtah. Okna společných prostor si nechali na jaro. Karel vytiskl rozpis a připevnil ho na nástěnku. Zdena koupila nový kbelík a mop; účtenku jí proplatili ze společných peněz. Vypadalo to jako dohoda, na které není co pokazit.
Poprvé šlo jen o jednu sobotu
První dva týdny proběhly bez potíží. Potom měla službu sousedka Ivana, které onemocněla dcera. Potkala Zdenu u schránek a zeptala se, jestli by tentokrát nemohla uklidit za ni. Zdena souhlasila. Ivana jí poděkovala a slíbila, že jí to někdy oplatí. Který týden převezme, si neřekly.
Za dalších čtrnáct dní chodba zůstala špinavá po víkendu. V bytě, na který přišla řada, bydleli mladí manželé. V pondělí ráno odjeli do práce a Zdena po obědě vytřela. Když ji žena večer zahlédla s mopem, omluvila se, že byli pryč. Řekla, že příště už si to pohlídají.
„Vždycky jsem si říkala, že to mám hotové dřív, než někoho seženu. Jenže potom jsem ho měla hotový i za někoho dalšího,“ popisovala Zdena. Zpočátku si pamatovala každou vynechanou službu. Později už jí splývaly.
Neuklízela pokaždé všechna patra. Když ji bolela záda, umyla jen přízemí a výtah. Ve vyšších patrech pak zůstávaly stopy od bot. Jednou přišel Karel a upozornil ji, že na druhém poschodí je u zábradlí zaschlá skvrna. Zdena mu řekla, že tam tento týden vůbec nebyla. Soused se zarazil a odpověděl, že myslel, že už uklidila.
Nikdo jí to nenařídil
Ten večer si prošla rozpis. Její vlastní byt měl znovu přijít na řadu až za měsíc. Kbelík však za posledních šest týdnů vytáhla čtyřikrát. Uvědomila si, že ani jednou nenapsala do společné skupiny, kdo úklid vynechal. Dala jen vědět, že je hotovo. Pod zprávou se pokaždé objevilo několik poděkování a další týden se pokračovalo stejně.
Dcera jí při návštěvě řekla, ať přestane. Zdena odpověděla, že se jí to snadno radí, když v domě nebydlí. Ona bude kolem špinavých dveří chodit každý den. Dcera namítla, že sousedé chodí stejnými dveřmi. Zdena to věděla. Přesto se jí představa, že nechá bláto zaschnout, příčila skoro stejně jako další sobota s mopem.
Do skupiny proto napsala, že už nemůže pravidelně zastupovat ostatní. Ivana poděkovala za dosavadní pomoc. Karel napsal, že kdo nemůže, má si domluvit výměnu. Zdeně se ulevilo. Připadalo jí, že stačilo připomenout, na čem se všichni dohodli.
O dva týdny později se před výtahem vysypala hlína z květináče. Majitel větší hromádku posbíral, ale drobky zůstaly kolem dveří. Zdena vzala smeták. Když už měla uklizený výtah, vytřela i chodbu. Druhý den jí Ivana mezi řečí řekla, že by se měla umýt také skla u vchodu. Na slunci jsou prý vidět šmouhy.
„Odpověděla jsem jí, že si může vzít hadr. Řekla jsem to dost ostře. Ona se urazila, že se jen normálně zmínila o špinavém skle. A já jsem jí neuměla vysvětlit, proč mě jedna taková věta tak rozčílila,“ přiznala Zdena. Sousedka odešla a ona zůstala u otevřených schránek s pocitem, že zase vypadá jako protivná ženská.
Do rozpisu začala psát i skutečný úklid
Zdena se rozhodla zjistit, kolik toho vlastně dělá. Vedle rozpisu si v kuchyni položila kalendář. Zapisovala si datum, co uklidila a jak dlouho jí to trvalo. Za měsíc to bylo pět hodin. Naposledy se s kbelíkem vracela domů ve chvíli, kdy měla odcházet na autobus. Návštěvu u sestry odložila na další týden.
Když pak přišel Karel s dotazem, jestli neví, kdo má právě službu, přinesla mu kalendář. Řekla, že sama původní dohodu podpořila a že ji nikdo nenutil uklízet navíc. To ale neznamená, že to chce dělat dál. Požádala ho, aby se na další schůzi domluvili, kdo zajistí úklid, když někdo svůj termín vynechá.
Karel se nejprve zeptal, proč to neřekla dřív. Zdena mu připomněla zprávu ve skupině. Odpověděl, že ji četl, ale nevěděl, že je toho tolik. Když se podíval na data, zjistil, že jeden z úklidů vycházel také na jeho byt. Byl tehdy na služební cestě a manželka předpokládala, že službu vyměnil.
Na schůzi Zdena svůj kalendář neposílala kolem stolu. Jen řekla, kolikrát uklízela mimo vlastní termín a kolik času jí to zabralo. Mladí manželé se omluvili. Ivana namítla, že se přece nemůže všechno přepočítávat na hodiny, když si sousedé pomáhají. Zdena odpověděla, že jednou vypomůže ráda. Jen potřebuje vědět, kdy přijde ta pomoc zase z druhé strany.
Dvě stovky měsíčně už vypadaly jinak
Někteří chtěli zachovat střídání bytů. Navrhli připomínky ve skupině a povinnost předem napsat, kdo nemůže. Zdena řekla, že s tím může souhlasit, ale nebude hlídat rozpis ani shánět náhradníky. Když se Karel zeptal, kdo by to tedy dělal, chvíli nikdo neodpověděl.
Nakonec si nechali poslat nové nabídky od úklidových firem. Nejlevnější vycházela na tři tisíce šest set měsíčně. Na Zdenin byt připadaly tři stovky. Doma kvůli tomu znovu prošla své pravidelné výdaje. Pak pro návrat firmy hlasovala. Většina sousedů byla pro, Ivana a další dva majitelé chtěli dál uklízet sami. Ivana připomněla, že si na její vlastní službu nikdo nestěžoval. Zdena jí musela dát za pravdu.
Než firma začala chodit, zbývaly tři týdny. Jeden byt svůj úklid opět vynechal. Zdena napsala do skupiny číslo bytu a připomněla rozpis. Majitel odpověděl, že to stihne v neděli večer. V sobotu byla chodba ještě špinavá. Zdena zametla před vlastním prahem a smeták uklidila. Nebyla s tím spokojená, ale kbelík nevytáhla.
Ivana ji potom zastavila na schodech. Řekla, že tu poznámku o oknech nemyslela jako výtku. Zdena odpověděla, že jí věří. Připustila, že měla říct dřív, jak jí další úklidy vadí. Chvíli ještě mluvily o něčem jiném. Jako předtím, jen trochu opatrněji.
První sobotu po návratu úklidové firmy odjela k sestře. Před odchodem si všimla kamínku na rohožce. Špičkou boty ho posunula stranou, aby na něj někdo nešlápl. Pak zamkla byt a šla na autobus.
