Článek
Deštné v Orlických horách – Šerlich, 15. září 2025
Co mě tu zastihlo? Samozřejmě déšť. V Deštném to není žádným překvapením. Marketing obce funguje na 100%.
Ranní káva s Horskou službou
Začal jsem u náčelníka HS. Diskuse o úrazech na horách- v létě dominují úrazy na kolech. MTB, e-kola, všechny kategorie. Senioři na elektrokolech? Těžká kola, hůře ovladatelná, hodně úrazů. Ale v absolutních číslech vedou traily - technické singletracky, kde mladí borci zapomínají, že les není bikepark. Gravitace vždy vyhrává. Jako na lyžích.
Když jsem zmínil, že Přísaha má jako jediná v programu garantovaný rozpočet pro HS s valorizací, náčelník zdvořile mlčel. O podmínkách práce nechtěl mluvit - „nepřísluší mu to“. Klasická česká pokora. Nebo opatrnost?
Zákon o Horské službě? „Pracuje se na něm,“ říká. „Nepracuje,“ opravuji ho. Bývalá vláda začala, současná… má asi jiné koníčky. HS zachraňuje životy, vláda zachraňuje sebe.
Lanovkáři a žně advokátů
Provozovatelé lanovek vzpomínají na covid jako veteráni na válku. Lanovky stály, svahy osiřely, účty běžely.
Dnešní problém? Drahé energie a nekvalitní znalci.Když si někdo zlomí nohu vlastní nešikovností, najme advokáta a znalce, který napíše, že za všechno může sníh. Nebo svah. Nebo gravitace. A za sníh, svah i gravitaci může nakonec provozovatel. A ten to taky zaplatí. Protože přeci vydělává dost.
„Jaký posudek, takový rozsudek,“ říkám jako znalec, který ví, kolik kolegů by nepoznalo lyži od snowboardu. Samozřejmě s nadsázkou, ale realita je opravdu tristní. A když se sečte nekvalitní posudek s nekvalitní legislativou, má prostě nevinný smůlu a soud vysloví ono mrazivé „vinen“.
Přísaha má řešení - reforma znalectví. Protože rozdíl mezi dobrým a špatným posudkem může být jako mezi dobře vytyčeným slalomem a sjezdem v padající lavině.
Nostalgie na Šerlichu
Šerlišský mlýn - místo, kde jsem si jako malé dítě povídal s vodníkem Česílkem u jezírka s vodním mlýnem. Masarykova chata- výšlap v mlze, kde jsem na chvíli překročil polskou hranici. Zamával jsem sousedům. Oni nemávali zpět. Asi neviděli přes mlhu. Nebo mají jiné starosti než zdravit české politiky.
Pohádkový horoslužebník
Navštívil jsem bývalého horoslužebníka, dnes autora orlických pohádek. Před chalupou mu roste kanadský javor - vysadila ho moje maminka před 45 lety. Strom se těší dobrému zdraví, jeho žena bohužel ne. Javor jí mává větvemi přes okno a dává jí naději. Život není pohádka, ani v Orlických horách. Ani v pohádkové chaloupce.
Vyměnili jsme si knihy - já mu dal moji odbornou o lyžování, on mně knihu pohádek. Politik dostává pohádky. Symbolické? Možná. Ale v pohádkách dobro vítězí. A Rampušák by určitě volil číslo 8.
Dobruška - město, kde se zastavil čas (a to myslím dobře)
F.L. Věk by měl radost - náměstí je pořád na svém místě. Jako jeho citát: „Spravedlnost je sestra svobody.“ Dnes by možná dodal: „A Přísaha je jejich sestřenka.“
Dobruška má i můj osobní otisk - moje maminka tu projektovala a dozorovala stavbu městského bazénu a sportoviště. Naše rodina se tak zapsala i do historie sportu v Dobrušce. Od bazénu k horám, od sportu k politice - všechno se propojuje.
Co den přinesl (kromě deště)
Horská služba potřebuje jistotu garantovaného rozpočtu a důstojné podmínky. Má je pouze v programu Přísahy.
Provozovatelé potřebují podporu podnikání, reformu znalectví a podporu cestovního ruchu. U Přísahy mají vše v jednom. Trojí podpora.
Hory potřebují ochranu, občané a děti se tu potřebují cítit bezpečně. I to jim zajistí Přísaha.
Můj den v číslech:
- 1 déšť v Deštném (překvapení level: 0)
- 1 překročení státní hranice (Interpol nevolal)
- 1 kanadský javor (mává větvemi přes okno)
- 0 vlád pracujících na zákonu o HS
- 8 - číslo na hlasovacím lístku
Závěr
Moje srdce zůstalo v Orlických horách. Mezi vzpomínkami na dětství, vůní lesa a šuměním Orlice. Ale volební lístek si vezmu s sebou dolů.
Protože Rampušák sice střeží hory, ale Přísaha musí střežit celou zemi.
A kdyby duchové hor mohli volit? Rampušák by volil osmičku. Má přece rád pořádek na svých svazích. A ví, že bez podpory HS a provozovatelů se hory promění v divočinu. Krásnou, ale nebezpečnou.
Takže 3. a 4. října? Vzpomeňte na Rampušáka. Na horoslužebníky. Na provozovatele sjezdovek, kteří to nemají lehké, ale díky nim si lyžníci mohou užívat bílých radovánek. Já budu vzpomínat na kanadský javor před pohádkovou chaloupkou, který dává naději. A na všechny, kdo drží hory při životě.
A volte číslo 8. I pro bezpečné hory.
P.S.: Pokud potkáte Rampušáka, řekněte mu, že Přísaha zdraví. On pochopí.
„V horách člověk pochopí, že některé věci jsou větší než politika. Ale právě proto musíme dělat politiku správně.“ - Zamyšlení z Masarykovy chaty
