Článek
I. VISEGRÁD 1335: KDY DIPLOMATÉ PORAZILI CÍSAŘE
„Nejtěžší věc v politice je vidět věci, jak jsou, ne jak bychom chtěli, aby byly.“
— Henry Kissinger
Srpen roku 1335, Trenčín. Do uherského města přijíždějí vyslanci tří středoevropských mocností. Atmosféra je napjatá. Jan Lucemburský, český král, formálně nese polskou korunu, ale nemá šanci ji reálně získat. Kazimír III. Veliký, mladý polský panovník, ztratil kontrolu nad Slezskem, které ovládají Lucemburkové. Karel Robert z Anjou, uherský král, hostí jednání a snaží se zprostředkovat dohodu. Nad všemi třemi visí hrozba - císař Ludvík Bavor, kdysi spojenec, nyní se obrací k Habsburkům a ohrožuje lucemburské zájmy.
Výsledek trenčínského jednání byl na první pohled ostudný pro oba protagonisty. Jan Lucemburský se musel vzdát nároků na polskou korunu výměnou za dvacet tisíc kop pražských grošů. Kazimír Veliký definitivně ztratil Slezsko. Oba panovníci formálně kapitulovali. Ale ve skutečnosti oba vyhráli - získali obranný pakt proti společnému nepříteli a rámec pro politickou i obchodní spolupráci.
O tři měsíce později, mezi 12. a 26. listopadem, se tři králové osobně sešli ve Visegrádu. Nejednali jen oni sami. Do uherského hradu přijel olomoucký biskup Jan Volek, nemanželský syn českého krále Václava II., živý symbol přemyslovské kontinuity navzdory lucemburské dynastii. Dorazili zástupci Řádu německých rytířů, kterým Lucemburkové zprostředkovali historický mír s Polskem.
Výsledkem visegrádského setkání byla komplexní dohoda pokrývající tři klíčové oblasti. Politicky tři panovníci stvrdili své vzájemné nároky a území: český král získal definitivní svrchovanost nad Slezskem, polský král přestal uplatňovat nároky na slezská knížectví, upraveny byly hranice mezi Českem a Polskem. Dynastické vztahy byly zpečetěny sňatkem Kazimírovy dcery Alžběty s vnukem Jana Lucemburského. DiplomatickyLucemburkové zprostředkovali ukončení dlouhodobého konfliktu mezi Polskem a Řádem německých rytířů, který sužoval region již od roku 1308. Ekonomickybyla dohodnuta pravidla obchodní spolupráce, stabilizace obchodních cest a celního uspořádání mezi třemi královstvími.
Jak později napsal František Palacký, největší český historik devatenáctého století: „Porady a úchvaly sjezdu tohoto byly pro ten věk veledůležité, spořádavše nadobro všeliké poměry státní na východu Evropy.“
Visegrád roku 1335 nebyl summit vítězů triumfujících nad poraženými nepřáteli. Byl to summit pragmatiků, kteří raději obětovali abstraktní nároky než reálnou prosperitu svých zemí. Politická stabilita plus obchodní spolupráce znamenaly hospodářský rozvoj regionu. Kdo z toho vyšel jako vítěz? Všichni tři králové. Kdo prohrál? Jejich společní nepřátelé - císař, Habsburkové a všichni ti, kdo sázeli na konflikt místo spolupráce.
Hlavním architektem tohoto úspěchu byl mladý Karel, pozdější císař Karel IV., v té době ještě pouze moravský markrabě. On inicioval trenčínská jednání, on přesvědčil svého otce Jana, aby přijal realistické řešení místo romantického snu o polské koruně, který nikdy nemohl být naplněn. Realpolitik, ne idealista. Diplomat, ne dobyvatel. Člověk, který pochopil, že v politice neexistuje dokonalé vítězství, ale pouze funkční kompromis.

Visegrád 1335-1991
II. VISEGRÁD 1991: KDY DISIDENTI PŘEPSALI MAPU EVROPY
„Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má smysl bez ohledu na to, jak to dopadne.“
— Václav Havel
- 15. února 1991, Visegrád. Ve středověkém vinném sklepě královského paláce - jediné zastřešené místnosti v rekonstruovaném hradu - se scházejí tři muži. Václav Havel, prezident nové Československé federativní republiky. Lech Wałęsa, bývalý dělník z gdaňských loděnic, toho času prezident Polska. József Antall, maďarský premiér a profesionální historik.
Venku mrzne, venku leží půl metru sněhu. Organizátoři musí dovnitř vhánět teplý vzduch, aby se ceremonie vůbec mohla konat v kamenném sklepě. Symbolika místa není náhodná. Antall, jako historik, přesně ví, co dělá. Vědomě odkazuje na Visegrád roku 1335. Literatura to potvrzuje jednoznačně - všichni tři zakladatelé se explicitně nechali inspirovat setkáním středověkých králů. I cíl je téměř identický: spolupráce místo konfrontace, pragmatismus místo ideologie, regionální stabilita proti vnějším hrozbám.
Ale existuje jeden zásadní rozdíl. V roce 1335 šlo o obranný pakt proti Habsburkům a německému císaři. V roce 1991 jde o společnou cestu právě k tomu Západu, proti němuž kdysi jejich předchůdci bojovali - do NATO a Evropské unie. Historie se neopakuje. Ale jak říká Mark Twain, rýmuje se.
Když tři bývalí disidenti podepisují visegrádskou deklaraci, Varšavská smlouva ještě formálně existuje - zanikne až 1. července téhož roku. Sovětský svaz se hroutí před očima všech. Východní blok je historií, ale budoucnost střední Evropy je naprosto nejasná. Hlavní cíl je však krystalicky čistý: NATO a Evropská unie. Tři země, později čtyři po rozdělení Československa, mají společného nepřítele - vlastní totalitní minulost. Mají společný cíl - evropskou demokratickou budoucnost.
III. ZLATÁ ÉRA A KRIZE IDENTITY
„Když je loď bez směru, žádný vítr není příznivý.“
— Seneca
Úspěchy byly impozantní. V roce 1999 vstupují Česko, Polsko a Maďarsko do NATO, Slovensko následuje v roce 2004. 1. května 2004 vstupují všechny čtyři země do Evropské unie. Visegrádská skupina si získává renomé jako katalyzátor integračních procesů a symbol stability střední Evropy, ostrý kontrast k nestabilnímu Balkánu, který zmítají války a etnické konflikty.
Ale po vstupu do EU a NATO nastává vážný problém. Visegrád splnil svůj historický úkol. Co má dělat teď? Objevují se hlasy, že spolupráce pozbývá smyslu. Členské státy začínají hledat užší spojenectví jinde - s Německem, Rakouskem, individuálně v Bruselu. Skupina V4 skomírá jako pacient bez jasné diagnózy.
Pak přichází rok 2009 a plynová krize mezi Ruskem a Ukrajinou. Náhle je jasné, že energetická bezpečnost střední Evropy vyžaduje regionální koordinaci. Země, které kvůli své historii budovaly energetickou infrastrukturu od východu, nemohou spoléhat na individuální řešení. Visegrád ožívá s novým smyslem existence.
Rok 2015 přináší migrační krizi. Visegrádská čtyřka jednotně odmítá kvóty na přerozdělování uprchlíků. Zdá se, že skupina našla novou roli - hráz proti tomu, co vnímá jako nátlak Bruselu. Ale 22. září 2015 Polsko překvapivě mění názor a hlasuje PRO kvóty. Jednota praskne jako příliš napnutý provaz. Diskuse o smyslu V4 propukají znovu s novou intenzitou. Nakonec se však Visegrádům daří zabránit nejhoršímu - povinné kvóty jsou v roce 2015 zamítnuty. Ani nový migrační pakt EU z roku 2024 je neobsahuje. Pakt však stále vyžaduje od členských států „flexibilní solidaritu“ - buď relokaci uprchlíků, nebo finanční příspěvky. Pro Visegrád to znamená nedokončenou práci - systém, který mnozí vnímají jako „přijmeš nebo zaplatíš“, stále čeká na revizi. Visegrád ukázal sílu, ale také křehkost své jednoty.
IV. UKRAJINA A ROZPAD: 2022-2025
„Národy nemají trvalé přátele ani spojence, pouze trvalé zájmy.“
— Lord Palmerston
- 24. února 2022 Rusko napadá Ukrajinu. Pro Visegrádskou skupinu to znamená konec politické jednoty. Reakce čtyř zemí je diametrálně odlišná. Polsko poskytuje nejsilnější podporu Ukrajiny v celé Evropě a přijímá přes jeden a půl milionu uprchlíků. Česko spouští muniční iniciativu, přijímá čtyři sta tisíc uprchlíků a poskytuje významnou vojenskou pomoc. Maďarsko pod vedením Viktora Orbána odmítá sankce proti Rusku, blokuje vojenskou pomoc Ukrajině a premiér osobně jedná s Vladimirem Putinem. Slovensko po volbách v roce 2023 a návratu Roberta Fica k moci zastavuje vojenskou pomoc Ukrajině a přesouvá se k pozici podobné Maďarsku.
Visegrád jako politická platforma přestává existovat. Země sdílejí název, historii, geografii - ale ne vizi budoucnosti.
V. TŘI PARADOXY ČESKÉ ZAHRANIČNÍ POLITIKY
„Ten, kdo jedná, může selhat. Ten, kdo nejedná, již selhal.“
— Anonymní
První paradox: Deset let bez aktualizace
Paradox první: Koncepce zahraniční politiky z roku 2015 byla aktualizována až v květnu roku 2025. Deset let. Ve světě, který se změnil rychleji než kdykoli předtím - Brexit, Donald Trump, pandemie COVID-19, válka na Ukrajině, soupeření mezi Čínou a Spojenými státy. Česká diplomacie pracovala deset let se starou mapou v novém terénu.
Druhý paradox: Dva dny od priority k pohřbu
- 28. května 2025 vláda Petra Fialy schvaluje novou Koncepci zahraniční politiky. V dokumentu se píše, že Visegrádská skupina je priorita české zahraniční politiky, že je třeba zkvalitňovat spolupráci v rámci V4.
- 30. května 2025, tedy dva dny poté, ministr zahraničních věcí Jan Lipavský v rozhovoru pro Echo24 prohlašuje: "Visegrádská skupina je z pohledu politické spolupráce prakticky mrtvá."
Dva dny. Od priority k pohřbu. Jak tomu máme rozumět? Že vláda schvaluje koncepci, kterou ministr zahraničí ignoruje den po jejím přijetí? Že se V4 pokusíme resuscitovat a následně zkvalitníme, nebo jí vystrojíme pohřeb? Je to dokument pro občany, nebo pro archiv? Či spíše projev agónie a schizofrenie současné vlády?
Třetí paradox: Čekání na zázrak
Ministr Lipavský správně konstatuje, že během polského předsednictví V4 proběhlo naprosté minimum akcí a že se Slovenskem a Maďarskem Česká republika a Polsko nenacházejí shodu na zásadních otázkách. To je pravda, kterou nelze popřít. Ale pak dodává: „Nedomnívám se, že by bylo dobré skupinu opouštět, neboť situace se může změnit.“
Čeká snad, že se situace změní sama od sebe? Že Viktor Orbán a Robert Fico jednoho rána procitnou jako proukrajinští atlantisté? Za čtyři roky vlády Petra Fialy nepředložila česká diplomacie jediný konkrétní návrh reformy Visegrádské skupiny. Pouze kritika současného stavu. Pouze prohlášení o smrti pacienta. Žádný plán resuscitace, žádná vize obnovy, žádná iniciativa.
To je třetí paradox: ministr říká, že V4 je mrtvá, nechce ji opustit, ale za čtyři roky vlády neudělal nic pro změnu, o které mluví. Pasivita maskovaná jako realismus.
VI. CO NÁM ŘÍKAJÍ DVA VISEGRÁDY?
„Když se nepoučíme z minulosti, jsme odsouzeni ji opakovat.“
— Polybios
V roce 1335 opouštěli tři středověcí králové Visegrád s funkční dohodou, která přinesla, jak píší kroniky, vzácnou dobu prosperity bez válek. V roce 1991 opouštěli tři disidenti Visegrád s vizí, která přivedla čtyři země do NATO a Evropské unie, tedy mezi nejbohatší a nejbezpečnější společenství světa.
Co zanecháme my? Můžeme nechat Visegrád zemřít pomalou smrtí z pasivity, nečinnosti a nedostatku vize. S ním ztratíme poslední funkční platformu středoevropské koordinace. Nebo můžeme udělat, co udělali naši předchůdci v obou epochách: být pragmatici, ne ideologové. Být diplomaté, ne kazatelé. Být architekti řešení, ne komentátoři problémů.
Karel IV. to pochopil v roce 1335, když přesvědčil svého otce obětovat nereálné nároky pro reálnou prosperitu. Václav Havel to pochopil v roce 1991, když položil základy regionální spolupráce navzdory desetiletím nucené sovětské „bratrské pomoci“, která otrávila vzpomínky na jakoukoliv spolupráci v regionu.
Kdy to pochopíme my? A především - kdy to pochopí ti, kteří mají moc něco změnit?
Příští článek nabídne konkrétní odpověď: praktický plán reformy Visegrádské skupiny inspirovaný modelem, který funguje více než sedmdesát let.
Autor: Ladislav Jack Janků
Sportovní právník, soudní znalec, absolvent Diplomatické akademie
Hashtagy pro Medium.cz
#JackJanku #Visegrád #V4 #RenesanceV4 #StředníEvropa #Diplomacie
ZDROJE A PRAMENY
Historické prameny - Visegrád 1335:
- PALACKÝ, František: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě
- Wikipedie: Karel IV., Kazimír III. Veliký, Jan Lucemburský
- 100+1 zahraniční zajímavost: "My tři králové stvrzujeme mír: Co se událo roku 1335 ve Visegrádu?" (2018)
- Ministerstvo zahraničních věcí ČR: Visegrádská spolupráce - historický kontext
- nemeckyrad.cz: "14. století - Řád německých rytířů"
Visegrád 1991:
- Novinky.cz: "Visegrád se zrodil před čtvrtstoletím ve vinném sklepě" (2016)
- Wikipedie: Visegrádská skupina
- Ministerstvo zahraničních věcí ČR: Oficiální stránky o Visegrádské spolupráci
- Český rozhlas Plus: "Co bylo na začátku Visegrádské čtyřky?" (2021)
- The Business Soirée: "Visegrádská spolupráce ve staletích času"
Historie V4 (1991-2025):
- Vláda České republiky: "25 let od založení Visegrádské skupiny" (oficiální dokumenty)
- ICV (Informační centrum vlády): "Visegrádská skupina 1991-2011"
- Aktuálně.cz: "Visegrádská čtyřka" (wiki)
- Ministerstvo vnitra ČR: Visegrádská čtyřka - oficiální informace
Současná zahraniční politika ČR:
- Echo24.cz: "Politická spolupráce V4 fakticky neexistuje, ale byla by chyba skupinu opouštět, říká Lipavský" (30. května 2025)
- Ministerstvo zahraničních věcí ČR: "Vláda schválila novou koncepci zahraniční politiky" (28. května 2025)
- Vláda České republiky: Koncepce zahraniční politiky České republiky (2025)
- BusinessInfo.cz: "Vláda ČR schválila novou koncepci zahraniční politiky" (2025)
Poznámka: Článek vychází z veřejně dostupných historických pramenů a dokumentovaných veřejných výroků představitelů české vlády. Kritická analýza je založena na ověřitelných faktech a oficiálních dokumentech.
Pozn. k ilustrační fotografii autor disponuje autorskými právy.