Polsko: Nový lídr střední Evropy

Polsko přepisuje pravidla hry. A my sedíme v hledišti.

Zatímco odcházející kabinet v Praze debatuje, jestli je V4 mrtvá, Varšava staví novou střední Evropu. Ekonomický růst 3,3% - když Německo stagnuje. Obranné výdaje rekordních 4,7% HDP - nejvíc v NATO. Masivní investice do infrastruktury. 37 milionů obyvatel a ekonomika, která se řadí mezi dvacet největších na světě.

Polsko nečeká na Brusel. Polsko staví fakta.

Zatímco Brusel debatuje, Varšava jedná

V září 2025 se stalo něco symbolického: polská ekonomika překročila hranici jednoho bilionu amerických dolarů. Trilionová ekonomika (HDP za rok 2025). Šestá největší v Evropské unii. A zatímco Praha ještě stále řeší, jestli má vůbec smysl mluvit s Bratislavou o budoucnosti Visegrádu, Varšava už dávno přepsala pravidla regionální hry. Je pravda, že pravděpodobný budoucí premiér Andrej Babiš jasně naznačil přehodnocení zahraniční politiky směrem ke slovenským sousedům i k V4 - což je pozitivní signál.

Tohle není sentimentální text o slovanském bratrství. Tohle není ani kritika polské politiky. Tohle je prostá analýza čísel, která mluví jasněji než jakákoliv politická rétorika: Polsko už není junior partner střední Evropy. Polsko je její lídr.

Protože to, co se děje ve Varšavě, není náhodný ekonomický boom. Není to jen šikovné využití evropských fondů. Je to strategická transformace země, která si za posledních třicet let prošla největší změnou v moderních dějinách střední Evropy. A my se teprve rozhodujeme, jakou roli v tom budeme hrát.

EKONOMICKÁ TRANSFORMACE: Od periférie k jádru

Čísla, která nedovolí lhát

Když Evropa v roce 2025 řeší, jak znovu nahodit svůj ekonomický motor, jedno číslo vyčnívá: 3,3% růstu HDP. To je průměr prognóz pro polskou ekonomiku od Evropské komise, OECD a dalších institucí. Pro srovnání: Německo očekává mezi 0,3-0,7%. Česká republika dosáhne pravděpodobně kolem 2,0%.

Ale ještě pozoruhodnější je kontinuita. Polsko zaznamenává nepřetržitý ekonomický růst od roku 1992. Třicet tři let na vzestupu.Byla to jediná země v EU, která se vyhnula recesi během finanční krize 2008-09. A od roku 1990 došlo k sedminásobnému nárůstu HDP.

To není náhoda. To je výsledek systematické ekonomické politiky, masivních investic do infrastruktury a schopnosti efektivně využít evropské fondy, aniž by země ztratila vlastní ekonomickou dynamiku.

Podívejme se na jedno klíčové číslo: veřejné investice 5,1% HDP. Česko investuje 2,8%. Německo taky 2,8%. Evropský průměr je 3,6%. Polsko investuje téměř dvojnásobek německého objemu. A rozdíl je vidět.

Infrastrukturní boom, který mění mapy

V květnu 2025 mělo Polsko 5 205 kilometrů dálnic a rychlostních silnic. Pro představu: Česká republika má necelých 1 300 kilometrů dálnic. Polsko má zemi čtyřikrát větší, to ano. Ale tempo výstavby je něco jiného. Zatímco v Praze debatujeme roky o každém úseku, Varšava má ambice vybudovat vysokorychlostní železnici, která by propojila hlavní města V4.

To není jen o dopravě. To je o tom, že Polsko buduje fyzickou páteř regionu. Každá nová dálnice, každá železnice, každý energetický projekt - to všechno jsou cévy nové ekonomické architektury střední Evropy. A kdo postaví infrastrukturu, ten nastaví pravidla.

Polsko využívá Recovery and Resilience Fund a strukturální fondy tak efektivně, že z každého eura vytěží maximální multiplikační efekt. Nejde jen o to, postavit další kus dálnice. Jde o to, že kolem té dálnice vyrostou logistická centra, průmyslové zóny, nová města.

Průmyslová síla s výhledem

Polský průmysl je páteří ekonomiky. Automotive sektor zaměstnává přes 200 tisíc lidí a v roce 2024 vyrobil 470 tisíc vozidel. To je srovnatelné s Českou republikou, která vyrobila 1,45 milionuvozidel při menší populaci. Ale polský automotive sektor roste - pod tlakem čínské konkurence značek jako BYD či NIO se přeorientovává na elektromobilitu a pokročilé technologie.

A pak jsou tu ty gigantické kontrakty. Westinghouse staví v Polsku tři jaderné reaktory za 40 miliard dolarů (US Department of Energy, 2022). GE Vernova a Polenergia budují offshore větrné farmy Baltica za 7,2 miliardy eur. MediaTek otevřel R&D centrum ve Varšavě. Intel investuje 4,6 miliardy dolarů do assembly a test facility u Wrocławi.

To není jen „budeme mít jadernou elektrárnu“. To je transformace energetického mixu celé střední Evropy. A otázka zní: Bude Praha součástí té energetické spolupráce? Nebo zůstaneme izolovaní v době, kdy region může budovat společnou energetickou bezpečnost?

VOJENSKÁ DIMENZE: Síla, která není jen na papíře

Pět procent, která mění NATO

Zatímco NATO stanovilo cíl 2% HDP na obranu, Polsko v roce 2025 utrácí 4,7%. To je 47-50 miliard dolarů. Nebo přesněji 186,6 miliardy zlotých (cca 1 120 miliard korun). To je pátý největší vojenský rozpočet v alianci - za USA, Velkou Británií, Francií a Německem - ale jako procento HDP je Polsko na prvním místě.

Pro srovnání: Česká republika utrácí přibližně 2,1% HDPna obranu v roce 2025. Slovensko je na 2,3%. Polsko je přes dvojnásobek.

A polské ministerstvo obrany avizovalo ambici tento podíl dlouhodobě udržet na úrovni blížící se 5% HDP. To není krátkodobá reakce. To je dlouhodobá strategie.

Nákupy, které mění rovnováhu sil

Když mluvíme o polské armádě, nejde o symbolické upgrady. Jde o zásadní přezbrojení:

To není obranný rozpočet pro strašení sousedů. To je budování skutečné připravenosti na obranu Polska, tím i Evropy. A tyto investice postupně činí z Polska nejsilnější armádu ve střední Evropě.

Proč to dělají?

Je to snadné. Polsko má 232 kilometrů hranice s Ruskem (Kaliningradská oblast) a 418 kilometrů s Běloruskem. To není abstraktní hrozba. To je realita. Když tanky najely na Ukrajinu v únoru 2022, polský prezident to řekl jasně: pokud padne Kyjev, další je Varšava.

Polsko nebuduje armádu kvůli abstraktním aliančním závazkům. Polsko buduje armádu pro Polsko samotné, aby bylo připraveno bránit Varšavu, Gdaňsk, Krakov - svá města a své občany. A zároveň se stává klíčovým vojenským partnerem USA v Evropě. Washington vnímá Varšavu jako klíčového partnera ve střední Evropě, často důležitějšího než Berlín v otázkách bezpečnosti východního křídla.

Tento vývoj probíhá v kontextu změn v celé Evropě. Německo v říjnu 2025 oznámilo masivní investice do armády – plán na 377 miliard eur s cílem vybudovat nejsilnější armádu v Evropě. Do roku 2029 chce Berlín investovat 3,5% HDP na obranu (plus 1,5% na infrastrukturu). Německá armáda má aktuálně 182 tisíc vojáků s plánem navýšení o dalších 20+ tisíc. Tyto plány ukazují, že celá střední a západní Evropa přehodnocuje své bezpečnostní priority. Polsko však oproti Německu tento proces zahájilo výrazně dříve a dnes už sklízí jeho plody – má nejen plány, ale již funkční a moderní vojenský arzenál.

POLSKO JAKO REGIONÁLNÍ HUB

Iniciativa Tří moří

Varšava se stala centrem Iniciativy Tří moří - platformy dvanácti zemí mezi Baltským, Jaderským a Černým mořem (přístup k Černému moři mají především Rumunsko a Bulharsko). To není jen politický klub. To je investiční rámec pro 500 miliard eur v energetice, dopravě a digitální infrastruktuře.

Polsko koordinuje klíčové projekty:

Zatímco Německo stavělo na ekonomické spolupráci s Ruskem, Polsko staví infrastrukturu nezávislosti.

Obě platformy - Tři moře i Bukurešťská devítka - fungují na principu flexibilní geometrie podobném Nordické radě: ne všechny země musí být ve všech projektech, ale koordinace má smysl tam, kde se zájmy překrývají. Tyto iniciativy mohou být inspirací pro revitalizaci Visegrádu - více o možné reformě V4 viz Renesance Visegrádu: Praktický plán obnovy.

Bukurešťská devítka (B9)

Polsko je spolu s Rumunskem klíčovým hráčem v Bukurešťské devítce - formátu devíti zemí NATO na východním křídle (Polsko, Rumunsko, Česko, Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Pobaltí). Když NATO řeší posílení východní hranice, Varšava a Bukurešť rozvíjejí diskusi ve výsledku vedoucí k reálným krokům.

To není náhoda. Je to výsledek vojenské síly, geopolitické polohy a politické vůle.

Česko-polská osa?

A teď přichází ta důležitá část. Česká republika je druhým největším trhem pro polské produkty. Zároveň jsme druhým největším příjemcem polských investic na světě (Eurostat, 2024). To není náhoda. To je výsledek excelentních bilaterálních vztahů.

Spolupráce bezpečnostních složek na hranicích. Společné nákupy munice i vojenské techniky. Koordinace na evropské úrovni. Společná dopravní, energetická i vojenská infrastruktura.

A pak je tu další údaj. Podle průzkumů CBOS (Centrum Badania Opinii Społecznej) jsou Češi nejsympatičtějším národem pro Poláky - 61% pozitivních hodnocení v roce 2024 (po 63% v roce 2021). Z české strany podle STEM (2024) Polsko hodnotí kladně 64% Čechů. To je strategická výhoda vzájemné důvěry, kterou nemá žádná jiná kombinace ve Visegrádu.

Tohle není sentimentalita. Tohle je strategická výhoda. Když máte souseda, kterému můžete věřit, který s vámi sdílí hodnoty a který má ekonomickou i vojenskou sílu, bylo by hloupostí to nevyužít.

Otázka tedy nezní, jestli máme spolupracovat s Polskem. Otázka zní: Máme dostatečnou politickou vůli, abychom to dělali opravdu efektivně?

GEOPOLITICKÝ KONTEXT: Co to znamená pro region

Německo - slabé nebo silné?

Německo je stále největší ekonomika EU. Ale trendy nejsou příznivé. Průmyslová výroba klesá. Automobilový sektor je pod tlakem čínské konkurence. Energetická závislost na Rusku zkrachovala.

Německá strategie Wandel durch Handel selhala. Myšlenka, že ekonomická provázanost přinese politickou změnu v Rusku, byla iluzorní. Místo toho Berlín získal závislost a Moskva získala páku.

Německo hledá novou roli. A zatím ji nenašlo.

Polsko se přitom nehledało. Protože Polsko se vybudovalo.

Pro střední Evropu to znamená jednu věc: nelze se spoléhat na Berlín jako na jediného garanta stability.

A to přesně otevírá prostor pro Polsko. Varšava nemusí čekat na souhlas menších partnerů v regionu, když chce něco domlouvat v Washingtonu, Berlíně nebo Paříži. Polsko má sílu jednat samostatně. A čím dříve to zbylé země V4 pochopí, tím lépe.

Maďarsko a Slovensko - různé trajektorie

Maďarsko prosazuje jinou osu - směrem k Moskvě a Pekingu. Slovensko prochází složitým politickým vývojem. Česko a Polsko jsou natural partners s velmi podobnými hodnotami a zájmy.

Orbán i Fico jsou legitimně zvolení představitelé svých zemí se silným mandátem. To je třeba respektovat. Ale politická realita je taková, že konsenzus ve Visegrádu vyžaduje politickou vůli, kterou dosluhující česká vláda neměla. Dialog je možný, konsenzus také - je to o vůli hledat průsečíky zájmů, ne o ideologických sporech.

Skutečná diplomacie není o tom vzdát se principů kvůli shodě, ani o tom obětovat shodu kvůli principům - je to o hledání průsečíků, kde se zájmy potkávají.

Polsko tuto realitu chápe. A místo čekání na jednomyslnou shodu, Varšava jedná. Buduje infrastrukturu. Uzavírá smlouvy. Posiluje armádu. A ostatní můžou buď přidat, nebo zůstat stranou.

Výzva pro českou politiku

Když soused staví dálnici k vašim hranicím, máte dvě možnosti. Můžete buď postavit napojení - a využít toho, že najednou máte rychlé spojení na jeho trh, jeho přístavy, jeho infrastrukturu.

Nebo můžete sedět u plotu a kritizovat jeho stavební firmu.

Polsko staví tu pomyslnou dálnici spolupráce. Už ji staví. 5 205 kilometrů skutečných dálnic je hotových, další stovky jsou v plánu. Stejně jako vysokorychlostní železnice, energetické propoje, vojenská infrastruktura.

Otázka pro Prahu tedy není, jestli je to dobrý nápad. Otázka je, jak efektivně můžeme reagovat - budovat napojení a využít nové příležitosti pro český průmysl, cestovní ruch a obchod. Polská infrastruktura může být příležitostí pro Česko, pokud dokážeme vybudovat kvalitní spojení a služby.

ROK 1991 VS. ROK 2025

V roce 1991 se čtyři středoevropské země sešly v maďarském Visegrádu. Československo, Polsko, Maďarsko. Cíl byl jednoduchý: dostat se na Západ. Do NATO. Do EU. Společně měly větší hlas než jednotlivě.

V roce 2025 je situace úplně jiná.

Jedna z těch zemí - Polsko - je páteří střední Evropy. HDP přes 1 bilion USD. Šestá největší ekonomika v EU. 4,7% HDP na obranu. 37 milionů obyvatel. EU presidency. Vojenský rozpočet větší než Španělsko či Itálie. Hlavní partner USA v regionu.

To není už ten junior partner V4 z roku 1991. To je hráč, který píše pravidla.

Tři prostá fakta

Faktum číslo jedna: Polsko JE lídr střední Evropy. To už není předpověď ani ambice. To je současná realita. Čísla jsou neúprosná, trendy jasné, investice prokazatelné. A čím dřív to akceptujeme, tím lépe.

Faktum číslo dvě: Tento leadership může být s námi nebo bez nás. Polsko naše partnerství ke své vlastní síle nepotřebuje. Má silnou demografii, ekonomiku i armádu. My to partnerství ovšem potřebujeme. Protože sami jsme příliš malí na to, abychom měli v Evropě relevantní hlas, který by byl slyšet.

Faktum číslo tři: Volba je na nás. Bilaterální spolupráce s Polskem funguje (obchod, bezpečnost, energetika), ale chybí jí strategické koncepční zakotvení. Musíme o ni aktivně usilovat. Investicemi. Koordinací. Spolehlivostí. Společnými projekty. A rychlým rozhodováním.

Závěrečná myšlenka

V politické teorii existuje dlouhodobá myšlenka, kterou vyjadřovali státníci od Lorda Palmerstona po moderní dobu: „národy nemají trvalé přátele ani spojence, pouze trvalé zájmy“. Původně toto pronesl britský ministerský předseda Lord Palmerston v roce 1848. Tuto myšlenku později parafrázoval i Charles de Gaulle a bývá připisována i Henry Kissingerovi - ať už ji vyslovil nebo ne, její pravdivost zůstává.

A tady je ta pravda, kterou si musíme přiznat: České a slovenské zájmy se přirozeně překrývají s polskými. Dva národy, které sdílely společný stát (1918-1992) a dodnes mají s Polskem nejdelší společnou hranici, přirozeně sdílejí strategické priority. Společná historie regionu sahá až k roku 1335, kdy se ve Visegrádu setkali tři králové - český Jan Lucemburský, polský Kazimír III. Veliký a uherský Karel Robert z Anjou. Symbolicky spojili země, které dnes tvoří jádro V4: České království, Polské království a Uherské království (zahrnující tehdejší území dnešního Maďarska i Slovenska).

Obrana před ruskou agresí. Energetická bezpečnost. Ekonomický rozvoj bez závislosti na Německu nebo Rusku. Respektování národní suverenity v EU. To jsou společné zájmy celé střední Evropy - ne jen dvoustranné, ale Visegrádské.

Tohle jsou naše společné zájmy. A když máte společné zájmy s někým, kdo je ekonomicky silný, vojensky připravený a politicky relevantní, bylo by hloupostí to nevyužít.

TŘI SCÉNÁŘE BUDOUCNOSTI

Jak může vypadat budoucnost střední Evropy? Závisí to na rozhodnutích, která uděláme dnes. Pojďme si načrtnout tři možné scénáře.

Scénář A: Sólo Polska

Polsko pokračuje ve své trajektorii. Staví infrastrukturu, posiluje armádu, uzavírá bilaterální dohody s USA, Ukrajinou, Pobaltím. Česko a Slovensko zůstávají na vedlejší koleji - ne nepřátelé, ale ani partneři. Prostě menší hráči, kteří nemají dostatek politické vůle nebo strategické vize.

Výsledek: Polsko je regionální velmoc. Praha a Bratislava jsou junior partneři Berlína nebo Bruselu. Visegrád je historická kuriozita. Střední Evropa má lídra, ale není jednotná.

Pravděpodobnost: Střední. Pokud se nic nezmění, půjdeme tímto směrem.

Scénář B: Česko-polská osa a obnovený Visegrád

Praha a Varšava uzavřou strategické partnerství. Společné investice do infrastruktury. Koordinace obrany. Energetická spolupráce. Souběžné přibrání Slovenska a Maďarska. Silná V4. Postupné rozšíření o Rakousko a další.

Výsledek: Střední Evropa má pevné jádro. Česko-polská osa je třetí mocenský pól v EU vedle Německa a Francie. Visegrád se transformuje na flexibilnější platformu. Region má hlas v Bruselu i Washingtonu.

Pravděpodobnost: Střední až vysoká. S příchodem nové vlády (pravděpodobně vedené Andrejem Babišem) se vize mění. Babiš jasně naznačil přehodnocení zahraniční politiky směrem ke slovenským sousedům i k V4. Jeho pragmatický přístup a dobré vztahy se Slovenskem ukazují na vyšší pravděpodobnost tohoto scénáře. A to je dobře. Bez ohledu na okolnosti a personálie.

Scénář C: Nesmyslná snaha o konkurenci

Teoreticky bychom mohli bojovat s Polskem o investice. Bojovat o pozornost Bruselu. Bojovat o bezpečnostní garance USA. Snažit se přetahovat firmy, projekty, finance.

Ale buďme upřímní - tohle je scénář z kategorie „jak prohrát, než začnete hrát“. Ve chvíli, kdy Polsko má 37 milionů obyvatel proti našim 10,5, ekonomiku rostoucí 3,3% ročně, a vojenský rozpočet téměř 50 miliard dolarů, je sázka na přímou konkurenci asi stejně chytrá jako snaha předběhnout Ferrari na starém bicyklu.

Jediné, čeho v takovém případě dosáhneme, je, že ztratíme jako partneři i jako konkurenti. A ještě si k tomu zkazíme vztahy, které už teď fungují skvěle.

Pravděpodobnost: Nízká, ale ne nulová. Politická nezralost nebo ego by mohly vést tímto směrem.

Který scénář chceme?

To není otázka pro Belweder nebo Hrad. To je otázka pro občany.

Volba je na nás.

KONKRÉTNÍ KROKY PRO ČESKO

Co tedy může Česko udělat?

Zvýšit tempo obranných investic. Cíl 3% HDP do 2030 je správný směr. Realisticky můžeme uvažovat o 3-3,5% HDP - tedy zhruba 2% na techniku a výzbroj, 1,5% na infrastrukturu a modernizaci. To je ekonomicky udržitelné a zároveň signalizuje seriózní přístup k obraně. Prezident Pavel zmínil otevřenost i vyšším číslům, pokud by k tomu byl aliančně široký konsensus, ale klíčové je splnit nejprve reálné cíle, které máme před sebou.

Aktivně se zapojit do infrastrukturních projektů. Vysokorychlostní železnice propojující hlavní města V4 je mimořádně finančně náročný projekt. Bavíme se o investicích v řádu mnoha miliard eur a realizaci v horizontu dekád. Ale právě proto je důležité být u stolu od začátku. Ne jako ti, kdo se připojí, až bude hotovo, ale jako ti, kdo projekt spoluvytvářejí. Protože kdo spoluvytváří projekt, ten má vliv na to, kudy povede, kde budou zastávky, a jak bude financován.

Využít česko-polskou ekonomickou provázanost. Když už jsme druhým největším trhem pro polský export a druhým největším příjemcem investic, pojďme to využít strategicky. Společné průmyslové zóny, koordinace v high-tech sektorech, společná reprezentace ve třetích zemích.

Koordinace v rámci V4 na klíčových tématech. Ať už je to energetická politika, obrana, nebo vztah k Ukrajině - V4 jako celekmá potenciál být silným hlasem v EU. 47 milionů lidí (když spojíme Polsko a Česko) je impozantní číslo, ale 65 milionů (celá V4 včetně Slovenska a Maďarska) je ještě silnější.

Ano, máme rozdíly. Maďarsko prosazuje jinou zahraniční politiku. Slovensko má vlastní priority. Ale tam, kde se shodneme - a těch témat je víc, než se zdá - máme obrovskou výhodu společného postupu. Čtyři hlasy, které mluví stejně, mají v Bruselu větší váhu než jeden. A právě Polsko s Českem mohou být páteří této koordinace.

ZÁVĚR: Vlak už odjíždí

Střední Evropa má lídra. A nebylo to rozhodnuto v Bruselu. Nebylo to rozhodnuto diskusemi o reformě V4. Rozhodly investice, stíhačky páté generace, tisíce kilometrů dálnic a politická vůle.

Otázka tedy nezní, jestli reformovat Visegrád. Otázka nezní, jestli je Německo silné nebo slabé. Otázka nezní, co si myslí Brusel.

Otázka zní: Sedíme u stolu, nebo jsme na jídelníčku?

Praha má volbu. A čas na rozhodnutí rychle běží. Protože ten vlak z Varšavy už odjíždí. A my se teprve rozhodujeme, jestli do něj naskočit.

Zdroje

Článek vychází z veřejně dostupných ekonomických dat, vojenských rozpočtů a oficiálních bilaterálních dohod mezi Českou republikou a Polskem k říjnu 2025. Rešerše pro článek vytvořeny částečně ve spolupráci s AI.

Hlavní zdroje:

O autorovi: Ladislav Jack Janků - sportovní právník, soudní znalec, nezávislý politik, absolvent Diplomatické akademie

#JackJanku #StředníEvropa #Visegrád #V4 #Polsko #Diplomacie