Renesance Visegrádu: Praktický plán obnovy aneb Když Nordická rada ukazuje cestu

📖 Tento článek navazuje na: Dva Visegrády: Když králové a disidenti psali dějiny, které dnešní politici zapomněli

V prvním článku jsme analyzovali příčiny paralýzy současné V4. Nyní se podíváme na možná řešení inspirovaná fungujícími modely regionální spolupráce.

I. Co funguje 73 let? Inspirace ze Severu

„Politika je umění možného, ne nemožného.“
— Otto von Bismarck

Když někdo řekne „regionální spolupráce v Evropě“, málokdo si vybaví Nordickou radu. A přitom funguje nepřetržitě od roku 1952 - více než sedm desetiletí kontinuální spolupráce. Pět zemí s odlišnými zájmy, rozdílným členstvím v mezinárodních organizacích, ale společným pragmatickým přístupem k regionální koordinaci.

Dánsko, Finsko, Island, Norsko, Švédsko. Dohromady 27 milionů obyvatel. Některé země jsou v Evropské unii, jiné ne. Některé jsou v NATO, jiné zvolily neutralitu. Některé mají euro, jiné vlastní měnu. A přesto Nordická rada funguje jako dobře promazaný mechanismus. Proč? Protože od začátku pochopili klíčový princip: Nordická rada není alternativou k EU, ale platformou pro koordinaci v rámci EU.

Model je postavený na flexibilní geometrii. Ne všechny země musí být ve všech projektech. Norsko není v EU, ale spolupracuje s ostatními v oblastech, kde to dává smysl. A přesto všechny země sdílejí společný trh práce, kulturní výměny, koordinaci před summity EU pro ty, kdo jsou členy.

Jak to funguje? Nordická rada má parlamentní shromáždění, ministerskou radu koordinující politiky, stálý sekretariát v Kodani a společný rozpočet (~130 milionů eur ročně). Předsednictví rotuje mezi zeměmi, které střídavě určují roční priority koordinace. Když se nějaká země rozhodne nestát součástí konkrétního projektu, mechanismus opt-out zakotven v helsinské smlouvě (1962) ji nezavazuje. Žádné drama, žádné prohlášení o „smrti Nordické rady“.

Toto je model, který by mohl být inspirací pro Visegrádskou skupinu.

II. Mechanismus „tří ze čtyř“ a flexibilní geometrie: Konec paralýzy

„Neschopnost rozhodnout se je horší než špatné rozhodnutí.“

Největší problém současné V4 je absence formálních rozhodovacích pravidel. V praxi funguje na principu neformálního konsensu, kde každá země může zablokovat společný postoj. Maďarsko blokuje postoje k Ukrajině. Slovensko blokuje vojenskou spolupráci. Výsledek? Paralýza celé skupiny.

Řešením by mohla být kombinace dvou doplňkových mechanismů inspirovaných právě Nordickou radou. V určitých oblastech by zůstala jednomyslnost povinná - základní bezpečnostní otázky, otázky suverenity. Ale v praktických oblastech - ekonomika, infrastruktura, výzkum, společné projekty - by mohly fungovat dva komplementární principy:

Mechanismus tří ze čtyř: Pro projekty vyžadující koordinaci (např. společné vyjednávání cen energie, koordinované investice do infrastruktury). V těchto případech by stačil souhlas tří zemí ze čtyř k realizaci projektu.

Opt-in/opt-out princip: Pro dobrovolné projekty, kde se země účastní, pokud chtějí, a mohou se kdykoli připojit nebo odstoupit (např. koordinace v oblastech dopravní politiky, zemědělské politiky, společné programy digitalizace veřejné správy).

Představte si konkrétní situaci. Česko, Polsko a Slovensko chtějí společně investovat do vysokorychlostní železnice propojující jejich hlavní města. Maďarsko preferuje jiné dopravní priority a nechce se na projektu podílet. V současném systému projekt končí. V systému tří ze čtyř by projekt pokračoval bez Maďarska. Maďarsko by nemuselo přispívat, ale nemohlo by zabránit ostatním třem v realizaci jejich společného zájmu.

Flexibilita místo uniformity. Pragmatismus místo dogmatismu. A co je klíčové: flexibilní geometrie chrání i menšinovou pozici - žádná země není donucena k účasti na projektech proti své vůli, ale zároveň nemůže blokovat ostatní v pokroku.

III. Společné instituce: Od slov k činům

„Stabilní instituce jsou zárukou, že společenství přetrvá změny okolností.“

Nordická rada nefunguje pouze na bázi setkání premiérů a ministrů. Má konkrétní institucionální strukturu zakotvenu v Helsinské smlouvě - mezivládní dohodě, která byla opakovaně (7×) revidována. Tato dvojkolejnost - parlamentní rada plus ministerská rada - zajišťuje kontinuitu. Instituce přetrvávají změny vlád.

V4 už má základ - International Visegrad Fund

Visegrádská skupina má od roku 2000 International Visegrad Fund (IVF) se sídlem v Bratislavě - grantovou agenturu zaměřenou na kulturu, vzdělávání a výměny mládeže. IVF nekoordinuje politické postoje před summity EU, nemá parlamentní dimenzi, neřeší společné nákupy nebo energetickou strategii. V roce 1999 se V4 premiéři dohodli, že nevytvoří žádné další institucionální struktury kromě sekretariátu IVF - což tehdy dávalo smysl před vstupem do EU. Dnes, o čtvrt století později, se situace změnila.

Nordický model: Koordinace bez byrokracie

Jak to funguje u Nordické rady? Nordická rada má parlamentní shromáždění (poslanci z národních parlamentů) a Nordickou radu ministrů (ministři se scházejí podle resortů). Klíčový detail: nejde o nové instituce, ale o pravidelná setkání stávajících politiků. Žádní noví úředníci, žádné nové budovy, žádná zdvojená byrokracie. Jen koordinační sekretariát se stálým sídlem a rotujícím předsednictvím, který připravuje podklady a zajišťuje kontinuitu.

Možný model pro V4

V4 by mohla přijmout podobný princip bez vytváření nových byrokratických struktur:

Parlamentní dimenze V4: Pravidelná setkání delegací z národních parlamentů. Úkolem by byla koordinace pozic před hlasováním v Evropském parlamentu, výměna zkušeností s implementací EU legislativy, monitoring společných projektů. Ne nová instituce, ale pravidelná a cíleně koordinovaná setkání na úrovni delegací stávajících poslanců.

Ministerská dimenze V4: Současně již probíhají ad-hoc setkání ministrů různých resortů - obrana, doprava, energetika, zdravotnictví, kultura. Problém je, že jsou nesystematická a špatně koordinovaná. Řešením by byla systematizace - pravidelná setkání podle resortů, jasná agenda, kontinuita mezi předsednictvími. To by nijak neduplikovalo Radu EU (Council of the EU), kde se ministři scházejí ke schvalování evropské legislativy společně se všemi 27 členskými státy. Naopak - systematická ministerská setkání V4 by sloužila k přípravě společných pozic před vstupem do jednání v Radě EU,podobně jako se koordinují nordické země nebo státy Beneluxu.

Koordinační sekretariát V4: Malý tým (podobný sekretariátu Nordické rady) se stálým sídlem a rotujícím předsednictvím, který by připravoval podklady pro setkání, koordinoval expertní skupiny a zajišťoval kontinuitu mezi rotacemi. Ne rozšíření IVF o nový odbor (to by kolidovalo s jeho statutem), ale nový nezávislý sekretariát specializovaný na politickou koordinaci. Mohl by sídlit v Bratislavě vedle IVF a využívat některé administrativní kapacity.

IV. Hlasovací síla v EU: Když čísla překvapí

„V jednotě je síla.“
— Ezop

„Jednotlivě jsme kapka. Společně jsme oceán.“

Visegrádská čtyřka představuje v Evropské unii významnou sílu, pokud jedná společně. V Evropském parlamentu disponuje V4 110 křesly ze 720 celkových - to znamená 15,3 % všech mandátů. Polsko má 53 křesel, Česko 21, Maďarsko 21 a Slovensko 15. Pokud by V4 koordinovala hlasování, měla by při něm větší váhu než Francie nebo Itálie samostatně.

Populace: 65 milionů obyvatel (14,5 % EU) - srovnatelné s největšími členskými státy.

Ekonomická váha: Kombinované HDP činí 1,6 bilionu eur (10 % ekonomiky EU). Kdyby V4 byla jedna země, stala by se čtvrtou největší ekonomikou EU.

V Radě EU: V4 sama disponuje 14,5 % populace - nestačí k blokování rozhodnutí (potřeba 35 % populace plus čtyři státy). Ale V4 může být klíčovým hráčem v jakékoliv blokující koalici - například proti kontroverzním regulacím jako Green Deal, ETS II nebo Chat Control. To není slabost, to je strategická pozice.

Závěr: To je reálná síla a nevyužitý potenciál, kterým V4 systematicky plýtvá kvůli nedostatku koordinace. 110 poslanců bez společné strategie je jen 110 jednotlivých hlasů. Ale pokud by V4 našla způsob, jak tyto kousky poskládat dohromady, stala by se z ní síla, se kterou by musel počítat každý.

V. Ekonomické přínosy: Pragmatická spolupráce

„Malé země musí jednat společně, nebo budou jednat samostatně - a neúspěšně.“

Zkušenosti z evropských studií ukazují, že úspory ze společných nákupů se pohybují v rozmezí 10-20 % v závislosti na rozsahu a typu spolupráce. To není teoretická spekulace - jsou to reálná čísla z projektů EU jako EDIRPA nebo SAFE.

Oblasti cílené spolupráce

Místo snah pokrýt všechno by se V4 mohla zaměřit na konkrétní oblasti, kde koordinace dává největší smysl a kde dosud chybí systematická spolupráce:

V4 Security Cooperation

Long Term Vision z roku 2014 správně stanovila princip - u větších akvizic nejprve prověřit možnost společného nebo koordinovaného nákupu, s maximálním zapojením domácího zbrojního průmyslu zemí V4. Když peníze zůstávají v regionu a každá země vidí benefity pro svůj průmysl, spolupráce má smysl.

Co již funguje: V4 Battle Group byla na standby v letech 2016, 2019 a 2023. V roce 2022 V4 poprvé úspěšně nakoupily společně cvičnou munici - první konkrétní výsledek dlouhých diskusí o společných nákupech. Od roku 2020 funguje V4 Joint Logistics Support Group, které koordinuje logistiku pro společné vojenské aktivity.

Co by mohlo fungovat: Nordická obranná spolupráce (NORDEFCO) ukazuje realistický přístup: úspěšné jsou menší projekty jako společný bojový stejnokroj, koordinované výcviky a výměna informací. Velké nákupní projekty často selhávají kvůli složitosti koordinace mezi různými průmyslovými zájmy. V4 by mohla pokračovat v praktických projektech - společné nákupy munice a dronů, základní výstroj, koordinace protivzdušné obrany. Součástí bezpečnostní spolupráce by mělo být i sdílení informací o kybernetických hrozbách, společný výcvik specialistů a výměna zpravodajských informací o hybridních hrozbách.

V4 Energy Coordination

Co funguje u Nordické rady: Společný energetický trh Nord Pool (od 1996) propojuje elektrické sítě všech nordických zemí. Když Rusko v roce 2022 zastavilo dodávky plynu, nordické země díky diverzifikaci a propojeným sítím krizi zvládly bez větších problémů.

Co chybí V4: Po plynových krizích 2008-2009 V4 deklarovaly potřebu koordinace a plán vybudovat North-South energetický koridor. Některé projekty byly dokončeny (LNG terminál v Polsku 2015). Ale společná koordinace zůstává slabá - Maďarsko a Slovensko jsou stále závislé na jediném dodavateli (Rusko), zatímco Polsko a Česko diverzifikovaly zdroje. V4 Energy Think Tank Platform funguje od 2018, ale jde o síť think-tanků, nikoli oficiální vládní koordinaci. Společné vyjednávání o cenách plynu (čtyři země společně, ne každá samostatně), koordinace při naplňování zásobníků, propojení přenosových soustav, společný fond pro strategickou energetickou infrastrukturu - dosud nic podobného neexistuje.

V4 Infrastructure & Research

Co funguje u Nordické rady: Společné projekty jako nordické mosty (Öresundský most Dánsko-Švédsko, Stora Bält), koordinované investice do železniční sítě, společné financování přeshraničních projektů.

Co chybí V4: Via Carpatia (severojižní koridor), vysokorychlostní železnice mezi hlavními městy V4, propojení energetických sítí - projekty vyžadující koordinaci přes hranice potřebují společný investiční mechanismus. Dosud nic podobného neexistuje.

Co částečně funguje: International Visegrad Fund podporuje vědeckou spolupráci, granty a mobility vědců. To je důležitý základ, ale chybí koordinace strategických výzkumných priorit a sdílení velkých výzkumných infrastruktur - čtyři malé až střední země nemohou každá samostatně konkurovat výzkumným centrům v Německu nebo Francii.

VI. Role České republiky: Aktivní facilitátor

„Diplomacie je umění přesvědčit ostatní, aby chtěli to, co potřebují.“

Česko by mohlo mít unikátní pozici v roli interního diplomata Visegrádské skupiny. Nikoli kvůli geografickým vzdálenostem, ale kvůli diplomatické autoritě. Diplomatická tradice sahá od Karla IV., který v 14. století vybudoval Prahu jako centrum střední Evropy, až po Václava Havla, zakladatele moderní V4.

Právě mladý Karel (tehdy 19letý markrabě moravský, pozdější císař Karel IV.), syn Jana Lucemburského, v roce 1335 inicioval trenčínská jednání a přesvědčil svého otce Jana, aby přijal pragmatické řešení - realistickou spolupráci místo romantického snu o polské koruně. Stejnou roli facilitátora by Praha mohla hrát dnes.

Česko není nejvýznamnější ekonomika regionu - to je Polsko. Není největší vojenská síla. Ale má schopnost mluvit se všemi třemi partnery, rozumět jejich prioritám, hledat společné jmenovatele. Česko by mohlo hrát roli aktivního facilitátora - honest broker v jazyce mezinárodní diplomacie. Prostředník, který pomáhá ostatním najít společnou cestu, aniž by prosazoval vlastní řešení. Sekretariát by mohl mít stálé sídlo v Bratislavě, ale diplomatická iniciativa by mohla vycházet z Prahy.

Facilitátor není slabá pozice. Je to pozice moudrosti, trpělivosti a strategického myšlení. Je to pozice, kterou hrál mladý Karel v roce 1335. Je to pozice, kterou hrál Václav Havel v roce 1991.

VII. Tři scénáře budoucnosti

„Budoucnost není něco, co se prostě stane. Budoucnost je něco, co vytváříme.“

Scénář A: Status quo - pomalá smrt. Pokud necháme V4 v současném stavu, skupina pomalu zanikne. Pravidelná setkání bez obsahu. Deklarace bez výsledků. Důsledky: ztráta vyjednávací síly v EU, rozpad energetické solidarity, politická marginalizace celé střední Evropy.

Scénář B: Fragmentace - každý sám. Některé země upřednostňují bilaterální vztahy před regionální spoluprací. V4 formálně existuje, ale země jednají pouze dvoustranně - Česko s Německem, Polsko s USA, Maďarsko s Ruskem, Slovensko hledá vlastní cestu. Výsledek: ztráta kolektivní vyjednávací síly, absence společné strategie, znehodnocení 34 let investic do regionální platformy. V důsledku to také vede k pomalé smrti a zániku V4.

Scénář C: Reforma - renesance. Když tři králové v roce 1335 ve Visegrádu dohodli pakt, nebyly všechny tři země zajedno ve všem. Ale našly minimální společný základ pro funkční spolupráci. Dnes čelíme stejné výzvě - najít ten minimální společný základ, na kterém lze stavět, místo lpění na jednomyslnosti, která nás paralyzuje a oslabuje.

„Harmonie neznamená stejnost. V harmonii mohou různé tóny znít společně.“
— Konfucius

I přes rozdíly mezi zeměmi V4 můžeme nalézt harmonii v tom, co nás spojuje: společné geopolitické zájmy střední Evropy, obrana proti vnějším tlakům, ekonomická prosperita regionu. Rozdílnost není překážkou spolupráce, je jejím zdrojem bohatství.

Reforma by znamenala přijmout realitu rozdílů. Flexibilní geometrie by ukončila paralýzu - ne tím, že by donutila všechny ke shodě, ale tím, že by umožnila pokračovat těm, kdo shodu mají. Mechanismus tří ze čtyř a opt-in/opt-out princip by ukončily blokování. Žádná země by nebyla donucena k účasti na projektech proti své vůli - flexibilní geometrie chrání menšinovou pozici stejně jako umožňuje většinovému pokroku. Zároveň žádná země nemůže bránit ostatním v realizaci jejich společných zájmů. Konkrétní projekty nad ideologické spory. Pragmatismus místo moralismu. Výsledky místo deklarací. A možná jednou - po vzoru Nordické rady - i plně institucionalizovanou středoevropskou platformu se smluvním základem a trvalými strukturami.

Reforma není volba, ale nutnost - mezi obnovou a zánikem není třetí cesta. Reforma je jediná cesta, jak z V4 udělat efektivní nástroj středoevropské koordinace.

Závěr: Budoucnost Visegrádu píšeme dnes

„Nejlepší způsob, jak předpovědět budoucnost, je vytvořit ji.“

Když tři středověcí králové opouštěli Visegrád v roce 1335, zanechali po sobě funkční dohodu. Když tři disidenti opouštěli Visegrád v roce 1991, zanechali po sobě vizi. Co zanecháme my?

Model reformy existuje. Nordická rada funguje 73 let jako důkaz, že regionální spolupráce může přežít ideologické rozdíly, odlišné členství v mezinárodních organizacích, změny vlád a politických priorit. Mechanismus tří ze čtyř by mohl ukončit paralýzu Visegrádu. Společné instituce by přesunuly spolupráci od slov k činům.

Visegrádská čtyřka představuje v EU sílu 110 poslanců, 65 milionů obyvatel a ekonomiku 1,6 bilionu eur. To není marginální síla. To je potenciální velmoc - pokud jedná společně.

A politická vůle se možná vrací. Zatímco současná vláda V4 pohřbila, už její očekávaný nástupce mluví o obnově. Pouhé dva týdny po parlamentních volbách (3.-4. října 2025) se předseda ANO Andrej Babiš sešel se slovenským ministrem vnitra Matúšem Šutajem Eštokem. „Musíme postupovat opět společně,“ řekl Babiš. „Dalším krokem by měl být pokus o obnovení V4.“ Slovenský ministr odpověděl: „Témata potvrzují nevyhnutelnost oživení aktivní spolupráce zemí V4.“

To není ještě reforma, kterou Visegrád potřebuje. Ale je to signál, že paralýza nemusí být permanentní. Že politici začínají chápat cenu izolace. Že pragmatismus možná začíná překonávat ideologii.

A co dál? Vize širší platformy?

Reforma V4 by mohla otevřít cestu k ambicióznější vizi. Dnes už existují tři překrývající se formáty: Visegrádská čtyřka, Central Five (C5) s Rakouskem a Slovinskem, a Central European Defence Cooperation (CEDC) se šesti členy a Polskem jako pozorovatelem. Každý má jiný účel, ale všechny řeší podobné výzvy.

Logickým prvním krokem by mohlo být propojení obranné spolupráce jako základu pro širší koordinaci. Po vzoru reformy V4 by se další pilíře - energetika, infrastruktura - mohly přidávat postupně, podle toho, co funguje. Propojením by mohla vzniknout platforma Central Europe 7 (CE7)představující 151 křesel v EP (21 % mandátů), 79 milionů obyvatel (17,5 % EU) a HDP 2,2 bilionu eur - čtvrtá největší ekonomika EU. S Itálií a Španělskem by dosáhla 41,5% populace EU - dostatečně na blokování rozhodnutí v Radě EU.

V době, kdy svět vytváří nové regionální platformy - BRICS expanduje, Africká unie posiluje - má středoevropská koordinace svou logiku. Ne jako alternativa k EU, ale jako efektivnější způsob koordinace v rámci Unie.

Ale klíčové je: V4 jako nezávislé jádro. Visegrádská čtyřka by měla být zakotvena vlastní mezinárodní smlouvou. Tato Visegrádská smlouva by garantovala, že V4 může fungovat kdykoliv samostatně, bez ohledu na osud širší platformy. A stejně jako Nordická rada přežila 73 let všechny vlády svých zemí - konzervativní i socialistické, proevropské i euroskeptické - garantovala by zachování fungování V4 bez ohledu na politické změny v jednotlivých zemích. CE7 by byla nadstavba, ne náhrada.

Nejdřív ovšem musíme opravit základy. Reforma V4 by měla přijít před jakýmkoliv rozšířením. Mechanismus tří ze čtyř by měl prokázat, že funguje. Společné instituce by měly být konsolidované. Visegrádská smlouva by mohla, nebo spíše měla být vyjednána a ratifikována. Pokud by V4 ukázala schopnost efektivní koordinace - teprve pak by mělo smysl diskutovat o postupném geografickém rozšíření.

To není úkol na rok. To je vize na desetiletí. Ale je to vize, která stojí za to, aby byla vyslovena - a možná i realizována.

Otázka zní: Bude to jen návrat ke starým schůzkám bez obsahu? Nebo konečně reforma s konkrétními institucemi a mechanismy? Bude to opět konsensus vyžadující jednomyslnost? Nebo flexibilní geometrie umožňující pokrok?

Politici, kteří pochopí, že být facilitátorem dohod je moudřejší než být kazatelem morálky. Politici, kteří navrhnou konkrétní reformy místo konstatování smrti pacienta. Politici, kteří pochopí, že diplomacie je umění možného, ne nemožného.

Mladý Karel to pochopil v roce 1335, když přesvědčil svého otce obětovat nereálné nároky pro reálnou prosperitu. Václav Havel to pochopil v roce 1991, když položil základy regionální spolupráce. Kdy to pochopíme my?

Autor: Ladislav Jack Janků
Sportovní právník, soudní znalec, absolvent Diplomatické akademie

Hashtagy pro Medium.cz:
#JackJanku #Visegrád #V4 #RenesanceV4 #StředníEvropa #Diplomacie

Zdroje a prameny

Nordická rada:

NORDEFCO (Nordic Defence Cooperation):

International Visegrad Fund:

Hlasování v EU:

Ekonomická data:

V4 Defence Cooperation:

Současná zahraniční politika ČR:

Poznámka: Tento text představuje úvahy o možnostech reformy V4 inspirované analýzou funkčních modelů regionální spolupráce v Evropě. Úspory ze společných nákupů (10-20 %) vycházejí ze studií Evropského parlamentu a projektů EU (EDIRPA, SAFE). Informace o Nordické radě vycházejí z Helsinské smlouvy a oficiálních dokumentů Nordic Council of Ministers.