Článek
Sledoval jsem včerejší debatu kandidátů o ekonomice na ČT24. Byla prospěšná co do pestrosti obsahu i diskutérů, ale nemohu se nepozastavit nad odpověďmi na anketní otázku o vzdělání.
Moderátor se ptal, které obory by měly být nejvíce podporovány - technické, přírodovědné či humanitní. Zarazily mě téměř shodné odpovědi, které odsouvaly humanitní obory na okraj. Z kontextu bylo zřejmé, že pro trh a ekonomiku není žádoucí nadměrný počet sociologů či filosofů. Jenže z debaty spíše vyznělo, že humanitní obory nejsou pro dnešní společnost důležité - a to je omyl, který chci napravit.
Kdybych byl účastníkem debaty, odpověděl bych takto:
„Otázka není, které obory preferovat, ale jak zajistit jejich vyváženost. Vzdělání musí reflektovat potřeby společnosti, nejen trhu. Trh je nástroj, ne cíl. Humanitní obory - filosofie, historie, sociologie - nejsou luxus, ale pojistka demokracie. Učí nás ptát se PROČ a K ČEMU, nejen JAK a ZA KOLIK. Bez nich bychom měli jen technicky zdatné experty, ale ne občany. A paradoxně - i trh potřebuje humanitně vzdělané lidi. Kdo jiný rozumí spotřebitelskému chování než sociolog? Kdo vytváří firemní kulturu než ten, kdo chápe hodnoty? Kdo vede úspěšné týmy než ten, kdo rozumí psychologii? Investice do vzdělání musí být vyvážené - jako nohy stolu. Uberete jednu, vše se zhroutí.“
Jde mi o samotný význam slova „důležitost“ pro celou společnost. Je třeba se dívat dále, posouvat horizont. Napadá mě paralela s východní filosofií a klasickou čínskou prozíravostí, která učí vnímat svět v širších souvislostech, v harmonii protikladů.
Můj vzdálený bratranec Bořek Šípek kdysi trefně poznamenal o exprezidentech Klausovi a Zemanovi, že byli vysoce inteligentní, ale absentovala u nich stránka intelektu - cit pro hodnoty. Já bych dodal, že to byli protřelí politici, brilantní stratégové a političtí technokrati, ale se společenskými hodnotami si skutečně příliš hlavu nelámali. Tomáš Garrigue Masaryk, profesor filosofie, založil republiku na mravních základech. Václav Havel svými filosofickými eseji a důrazem na život v pravdě přispěl k pádu totality. Na všechny naše exprezidenty lze pohlížet kriticky, ale s respektem - je na místě analyzovat jejich pozitiva i negativa, inspirovat se jen tím dobrým.
Právě rozlišení inteligence a intelektu je klíčové: inteligence bez intelektu je jako ostrý meč bez rukojeti - může sekat brilantně, ale neví kam a proč. Teprve humanitní vzdělání dodává inteligenci moudrost a směr.
Připomeňme si myšlenky filosofických velikánů:
Platón: „Dokud se filosofové nestanou králi nebo králové filosofy, nebudou mít státy klid od zla.“
Aristoteles: „Vzdělávat mysl bez výchovy srdce není vzdělání.“
Marcus Aurelius: „Co nepřispívá k dobru celku, nepřispívá ani k dobru jednotlivce.“
Cicero: "Non nobis solum nati sumus"- Nenarodili jsme se jen pro sebe. Ve svém díle „O povinnostech“ zdůrazňoval: „Prospěch jednotlivců má být zároveň prospěchem celku.“ „Historia magistra vitae“ - historie je učitelkou života.
Plutarchos: „Muž, který vstupuje do politiky, musí být bezúhonný a nezištný. Má to být vyhraněná osobnost s pevnými zásadami. Musí mít vždy na zřeteli především zájmy a potřeby společnosti, jednat tak, aby si získal a udržel důvěru svých spoluobčanů.“ (Moralia, tome XI 1-2)
Kde bychom byli bez těchto myšlenek? Bez studia historie jsme odsouzeni opakovat chyby minulosti. Bez filozofické reflexe nedokážeme rozlišit dobro od zla, prostředek od cíle, nástroj od hodnoty.
Marcus Aurelius dokázal vládnout Římu s vědomím povinnosti, ne moci - protože byl filosof. Takových příkladů najdeme v dějinách více - od Platónova žáka Dióna po Jeffersona.
V našem kontextu stojí za zmínku Petr Pithart, který, ač nebyl prezidentem, ukázal, že i v praktické politice lze zachovat filosofický přístup. Učil, že demokracie nestojí na státu, ale na občanech - „méně státu, více občanské společnosti.“
Technologie nám dává nástroje, ale filosofie a humanitní vědy nám říkají, jak a k čemu je používat. Bez nich bychom byli jen technologicky vyspělí barbaři. Investice do vzdělání musí být vyvážené - všechny obory jsou potřebné. Je však nutné na ně nazírat z více úhlů pohledu, nejen optikou trhu a komerce. Investice do humanitních oborů - filosofie, etiky, historie, literatury - mají svůj specifický a nezastupitelný význam: kultivují občany schopné kriticky myslet, odolávat manipulaci a aktivně se podílet na demokracii.
Filosofie učí myslet v horizontech generací, ne volebních období. Historie nás varuje před opakováním chyb. Logika a argumentace jsou základní obranou proti demagogii. Sociologie a psychologie odhalují mechanismy manipulace. Literatura a umění rozvíjejí empatii a schopnost vidět svět očima druhých. Jazyk formuje myšlení - kvalitní vzdělání v češtině znamená schopnost přesně formulovat myšlenky. Kulturní gramotnost vytváří společnou identitu a hodnoty.
Podívejte se na kvalitu politické debaty v zemích, kde se omezilo humanitní vzdělání. Politika se stává mělkou, redukuje se na hesla, emoce a konflikty. Společnosti s silnou humanitní tradicí mají kvalitnější veřejnou diskusi, odolnější demokracii a vyšší občanskou angažovanost.
„Trh“ sám o sobě nepotřeboval zrušení otroctví, osmihodinovou pracovní dobu, demokracii ani etiku. To filosofie a sociologie nám daly lidská práva, důstojnost práce a svobodu.
Osobně se neztotožňuji s hesly „morálka do businessu nepatří“ nebo v tomto kontextu „morálka do politiky nepatří“. Moje kredo zní: buď čestně a férově, nebo vůbec.
Jako sportovní právník a trenér lyžování žiji podle motta „fair play pro všechny“ - což je v podstatě sportovní verze hesla „jeden metr na všechny“. Sport mě naučil, že bez respektu k pravidlům a etice není skutečné vítězství.
Proto jsem se rozhodl vstoupit do politiky. Kandiduji za Přísahu, protože je to jediná politická platforma, která skutečně umožňuje šířit a aplikovat tyto hodnoty - spravedlnost pro všechny, bezpečí pro všechny, jeden metr na všechny. Tvoříme tým lidí, kteří mají tyto principy v DNA. Jdeme do toho ze srdce, ne z kalkulu.
Trh měří cenu, filosofie hodnotu. Společnost, která zná jen cenu, ztratí vše cenné.
Ale co je to vlastně spravedlnost nebo fair play? Bez Platóna a Aristotela bychom ani nevěděli, jak je definovat. Boj proti korupci vyžaduje občany schopné kriticky myslet a odhalovat manipulace. Transparentnost předpokládá aktivní občany, kteří se ptají, kontrolují moc a vyžadují odpovědnost. A bez pocitu bezpečí není svobody - další hodnota, kterou bez filozofické reflexe nelze pochopit. Všechny tyto principy předpokládají občany s filozofickým základem a etickým ukotvením.
Bez filosofického základu, bez etické reflexe, bez historické paměti se staneme společností techniků bez vize, manažerů bez hodnot, občanů bez občanství. Politici bez filosofického vzdělání jsou jen manažeři moci. Společnost řízená pouze „potřebami trhu“ není civilizace - je to tržiště.
„Společnost, která investuje jen do toho, co se vyplatí, dříve či později procitne a zjistí, že se jí nevyplatilo nic.“
Demokracie bez filosoficky vzdělaných občanů je prázdná skořápka čekající na prvního demagoga. Investice do humanitních oborů není luxus - je to existenční nutnost.
#Přísaha #FairPlayProVšechny #JackJanku #HodnotyNadZisky
