Jak mě lyže dovedly k chuti něco změnit aneb Proč kandiduji s lyžemi na nohou

Za měsíc jsou volby. Kandiduji jako lídr PŘÍSAHY pro Královéhradecký kraj. Proč zrovna já? Proč zrovna tady? A co mají společného lyže s politikou?

Když mi byly čtyři a poprvé jsem si připnul lyže, netušil jsem, že o více než padesát let později budu slalomovat mezi paragrafy zákonů místo mezi tyčemi. Ale vida - obojí vyžaduje podobnou techniku: rychlé reakce, předvídavost a hlavně schopnost nehavarovat. A to je přesně to, co potřebujeme i v politice.

Moje lyžařská cesta začala v Orlických horách, kde jsem se jako kluk z Brna učil lyžovat s naším oddílem. Později jsem poprvé učil ve Špindlerově Mlýně. Po dvaceti letech v italských a švýcarských Alpách se vracím - ne jako instruktor, ale jako člověk, který chce změnit pravidla hry.

Královéhradecký kraj není náhodná volba. Když jsme tu před lety podnikali s italskými módními doplňky, měli jsme zde nejvíce zákazníků. Znám místní prostředí, problémy i potenciál. Tady chci začít měnit věci k lepšímu. Protože stát je dnes jako špatně postavený slalom - branky jsou všude, jen ne tam, kde by měly být. A já vím, jak tu trať přestavět.

Alpská škola pokory

Začalo to nevinně. Jako instruktor lyžování v Alpách jsem dvacet let pozoroval fascinující paradox: Švýcaři, Rakušané, Italové - každý má jiný systém, ale všechny fungují. Jak to? Respektují odbornost a věří samosprávám.

U nás? Divočina na sněhu, řízená z kanceláří lidí na ministerstvu, kteří možná viděli hory jen na pohlednici.

Znáte ten pocit, když na svahu potkáte „instruktora“, který získal certifikát za víkend na internetu? Mě z toho mrazí. Ne ze závisti - z obav o jeho klienty. Ve Švýcarsku by ho zavřeli. U nás? V pohodě, dokud se něco nestane.

A pak se něco stane. A já píšu posudek k soudu.

Od svahu k soudní síni

Stal jsem se soudním znalcem pro bezpečnost zimních sportů. Fancy titul pro člověka, který vysvětluje, proč někdo skončil v nemocnici nebo hůř. Většinou proto, že chyběla pravidla. Nebo byla špatná. Nebo je nikdo nekontroloval.

Napsal jsem několik legislativních návrhů. Po měsících přišly zdvořilé odpovědi: „Budeme se tím zabývat.“ Následovala kolečka jednání, kde úředníci vysvětlovali, proč je všechno v pořádku - i když evidentně není. Moje návrhy řešení? Torpédovali je s vervou hodnou lepší věci. Změny se báli jako čert kříže.

Zkusil jsem otevřené dopisy, média, všechno. Výsledek? „Děkujeme za podnět, předáme k vyřízení.“

Dnes, v září 2025, už nečekám na odpovědi úředníků. Jdu do toho sám. S PŘÍSAHOU. S konkrétním plánem. Protože diplomacie selhala, je čas na přímou akci - ve sněmovně.

Diplomacie, jak říkával Churchill, je umění říct někomu, ať jde do háje tak, aby se na tu cestu těšil. Tak tedy bon voyage, milí úředníci!

Státní slalom - kde jsou ty branky?

Během té anabáze jsem pochopil jednu zásadní věc: náš stát dělá spoustu věcí, které by občané zvládli lépe, rychleji a levněji.

Příklad z praxe: Regulace horských profesí

Jako by Reagan vtipkoval: „Nejděsivější věta není ‚Přijeli teroristé‘, ale ‚Přišli jsme z ministerstva a chceme pomoci s horami.‘“

Od kritiky k nabídce - konkrétní program

Mohl bych jen kritizovat - to je národní sport hned po hokeji. Ale jak říkával Konfucius: „Lepší zapálit jednu svíčku, než proklínat tmu.“ Tak zapaluji - ne jednu, ale rovnou čtyři svíčky. Teď už jako konkrétní program kandidáta PŘÍSAHY:

Moje priority pro Česko - první čtyři svíčky:

1. BEZPEČNÉ HORY

2. SPORT PRO VŠECHNY

3. CESTOVNÍ RUCH

4. SPRAVEDLNOST PRO SOUDNÍ ZNALCE

Shrnutí: ŠTÍHLÝ STÁT = RYCHLÝ STÁT
Méně státu, více občanské společnosti. Více věcí v rukou občanů. Od úředníků k odborníkům.

SPRAVEDLNOST A BEZPEČNOST PRO VŠECHNY

Proč mi to není jedno

Protože věřím, že stát má chránit občany, ne je otravovat. Protože vidím, jak to funguje jinde. A protože, jak říká moje oblíbená čínská moudrost: „Nejlepší čas zasadit strom byl před 20 lety. Druhý nejlepší čas je teď.“

Říkají mi optimista. Guilty as charged! Po dvaceti letech v Alpách věřím, že i Češi dokážou vytyčit slalom, ve kterém se dá projet bez úrazu. Administrativního i fyzického.

A mám pro koho to dělat. Můj syn Max. A děti nás všech. Naše budoucnost. Chci jim zanechat Česko, kde fair play není jen heslo. Kde profesní samosprávy fungují. Kde má občan své věci ve svých rukou. Kde je víc svobody a míň státu.

Co bude dál?

Budu psát. O místech, kde stát komplikuje místo zjednodušování. O tom, jak to dělají chytřeji jinde. A hlavně - jak najít cestu vpřed společně.

Zajímají vás témata efektivního státu, funkčních samospráv a života bez zbytečné byrokracie? Pak si připněte lyže. Čeká nás zajímavá jízda.

Co bude 3. a 4. října?

Rozhodnete o tom, kdo nás všechny bude následující čtyři roky zastupovat. Já nabízím zkušenost - znám prostředí a procesy sněmovny.Zatímco se jiní nováčci budou učit, já budu od prvního dne pracovat na konkrétních návrzích, které mám připravené.

Královéhradecký kraj má unikátní šanci - poslat do sněmovny člověka s mezinárodními zkušenostmi, konkrétními návrhy a hlavně odvahou je prosadit. Nejsem politický parašutista - moje cesta začala právě tady, v Orlických horách, pokračovala ve Špindlu. Teď se vracím s know-how a zkušenostmi ze zahraničí a s jasným plánem.

S PŘÍSAHOU chceme:

Zajímá vás můj kompletní program? Najdete ho na jackjanku.cz

Volby jsou za měsíc. Rozhodněte se pro změnu.

Protože jak říkám: Jsem i sportovec. Hraju fair play. A totéž očekávám i od státu.

To není jen motto. To je závazek.

#JackVAkci #Volby2025 #PŘÍSAHA #ObčanskýSlalom #FairPlay #MéněStátuVíceObčanů #KrálovéhradeckýKraj

Zdroje:

Foto: Archiv autora

Aktualizovaná verze článku původně publikovaného 26.6.2025 na blog.idnes.cz/ladislavjackjanku (v době publikace ještě nebyla známa autorova kandidatura do PS)