Článek
Představte si fotbalový zápas, kde domácí tým (občané) hraje podle přísných pravidel FIFA. Každý jejich faul se píská – za drobný přestupek žlutá karta, za hrubý faul rovnou červená. Ale hosté (stát)? Ti si pravidla vykládají kreativně – jednou hrají ragby s povoleným držením, podruhé wrestling, občas snad i sumo. A rozhodčí? Ten se neúspěšně léčí ze své slepoty, ale zápas jede dál.
Vítejte v české realitě roku 2025, kde fialovo-magentová koalice hraje podle vlastních pravidel.
Když si vláda píská vlastní hymnu
Zatímco běžný živnostník platí pokutu za pár dnů zpoždění s DPH, někteří vysoce postavení si pohrávají s virtuálními měnami v hodnotě miliard. Znáte to – „omyl“, „nedopatření“, „nebylo to úmyslné“. Pro obyčejného člověka by to znamenalo kriminál, pro některé bývalé ministry jen změnu křesla.
Digitální revoluce? Jeden pirátský kapitán sliboval převrat ve stavebním řízení. Dodal digitální Titanik. Systém za stamiliony připomíná spíš počítačovou hru z 90. let – občas to funguje, většinou ne, ale „intenzivně se na tom pracuje“.
Regulace horských profesí? Po každé tragédii slyšíme: „Připravujeme komplexní řešení.“ Čtvrtý rok se připravuje. Einstein varoval, že šílenství je dělat stále totéž a čekat jiný výsledek. Naše ministerstva jsou zřejmě plná takových šílenců.
„Kdo chce, hledá způsob. Kdo nechce, hledá důvod.“ A současná garnitura? Ta má černý pás v hledání důvodů.
Sportovní prostředí: Kde dotace mizí rychleji než The Flash
Férově přiznejme – problém není jen v nejvyšších patrech. Vezměte sportovní prostředí. Znáte přezdívku "malý Čáp"? Ne, není to o ornitologii. Je to o sportovním kmotrovi, který dokázal proměnit dotace v kouzelný mizející inkoust.
Představte si: Vaše dítě vstává v šest na trénink, vy platíte tisícovky měsíčně na příspěvky, a pak čtete, že dotace určené na rozvoj mládeže skončily… no, řekněme v zajímavých investicích některých funkcionářů. Je to jako kryptoměnová horečka – rychle vytěžit, rychle zmizet, a malí sportovci? Ti ať si poradí s děravými střechami zimáků.
Cui bono? ptali se už Římané – komu to prospívá? Určitě ne těm nadšeným trenérům, co dělají za hubičku, ani rodičům platícím stále vyšší příspěvky. Ale někomu se to zjevně hodí: sportovním bossům, kmotrům, čapímu ptactvu…
Od kritiky k řešení: Přísaha má plán
Nejsem zastáncem pouhého nadávání u piva. Jako lídr Přísahy v Královéhradeckém kraji přicházím s konkrétními návrhy. Žádné vzdušné zámky, ale věci, které fungují všude kolem nás:
1. Štíhlý stát = funkční stát
- Jeden problém, jedno řešení, jedno místo. Estonci to zvládli, 99% služeb online
- Digitalizace, která neskončí jako počítačová hra "najdi si úředníka"
- Méně byrokratů za stolem, více odborníků z terénu
2. Profesní samosprávy – revoluce zdola
- Ať si odborníci spravují své profese sami
- Horští průvodci a vůdci? Komora jako ve Švýcarsku (funguje přes století)
- Soudní znalci? Samospráva místo ministerského chaosu
3. Transparentnost není sprosté slovo
- Každá dotace online – ať vidíme, kam tečou peníze
- Sportovní kmotři a bossové zneužívající dotace? Zákaz činnosti, šatlava a propadnutí majetku získaného podvody
- Konec "kreativního účetnictví" ve stylu záhadných kryptoměn
4. Občan jako klient, ne prosebník
- Úřad má sloužit, ne šikanovat
- "Jak mohu pomoci?" místo "To nejde"
- Skutečná služba občanům, ne šikana státu
Příběh z praxe: Švýcarský model vs. česká realita
Jako soudní znalec pro bezpečnost sportu mám srovnání. Švýcaři mají profesní samosprávy horských profesí přes 100 let. Funguje to jak švýcarské hodinky. U nás? V roce 2020 jsme předložili propracovaný návrh samosprávné komory znalců na příslušné ministerstvo.
Co se stalo? Přišla pandemie a návrh zmizel v šuplíku.
A například takoví soudní znalci? Místo potřebné reformy jen zpackaná novela v podobě legislativního paskvilu. Znalecké kanceláře? Povinné pojištění a sankce. Univerzitní ústavy? Nic. Výsledek? Za 13 let ubylo 45% znalců. Justice kolabuje, ale systém prý „funguje v rámci možností“.
Co říkají klasici politického myšlení
Thomas Jefferson kdysi řekl: „Nejlepší vláda je ta, která vládne nejméně.“ Současná vláda vládne hodně – chaos ve stavebním řízení, regulace všeho (kromě toho, co regulovat má), byrokracie jak z Kafkova románu. Ale výsledky? Hledejte lupu.
Petr Pithart to řekl ještě lépe: „Méně státu, více občanské společnosti.“
Přísaha říká: Ano, přesně tak. Méně fialovo-magentových experimentů, více selského rozumu a více věcí v rukou občanů.
Sportovní metafora na závěr
Ve sportu platí jednoduchá pravidla: Když fauluješ, dostaneš kartu. Když fauluješ opakovaně, jdeš ze hřiště. Když podvádíš, končíš kariéru.
V politice? Tam dostáváš další ministerstvo, zlatý padák, nebo alespoň teplé místečko ve státní firmě.
Za tři týdny máte možnost ukázat červenou kartu současné vládě. Ne proto, že bychom byli věční kritici. Ale proto, že věříme: pravidla mají platit pro všechny stejně. Pro živnostníka i ministra. Pro sportovce i funkcionáře. Pro občana i stát.
Volba je na vás
Můžete zvolit pokračování současného stavu – vlády fialovo-magentových odstínů, digitálních katastrof a sportovních kmotrů. Nebo můžete dát šanci těm, kdo věří ve fair play.
Společnost, kde pravidla platí jen pro některé, není demokracie. Je to iluze demokracie.
A jak říkám svým přátelům na horách: „Když vidíš, že to nejede správným směrem, je čas změnit stopu.“
Příště: Ostré filipiky proti úřední hydře. Máte se na co těšit!
„Jsem i sportovec. Hraju fair play. A totéž očekávám i od ostatních. Včetně státu.“
Aktualizovaná verze textu původně publikovaného na https://blog.idnes.cz/ladislavjackjanku/proc-stat-neni-fair-play-hrac-a-sport-nekdy-taky-ne.Bg25060846
