Vietnam – Ospalé odpoledne smutného císaře v jeho mauzoleu v Hue

Císař Tu Duc měl mrzutou náladu. Seděl na okraji terasy pavilonu u jezera ve svém mauzoleu, kde už roky bydlel. Na odpoledne zrušil oblíbený lov opic, které ječely na blízkém ostrůvku. Měl v plánu napsat nový verš na svou posmrtnou stélu. Stéla ho přiváděla k zoufalství. Už tři roky ji táhli z lomu a nejspíš ji ještě další rok neuvidí. Aspoň že byla dost velká pro jeho verše… Když si uklízel listy s poezií, narazil na zapomenutou listinu označenou jako superdůležitá a přísně tajná. Ve stínu terasy rozbalil text, který mu myšlenky odvál do daleké minulosti. Dokument nazval jako Tu Ducův seznam, což mu připadalo směšné, i když přesně nevěděl proč. Četl jednotlivé úkoly, které si kdysi v mládí se zápalem sepsal.

Zahleděl se hned na první bod.

– Přesvědčit otce, aby na trůn dosadil mě, a ne staršího bratra. –

Tento bod splnil do puntíku. Až ho to nademnulo pýchou. Zato druhý bod mu náladu okamžitě pokazil.

– Oběsit staršího bratra. –

Tak tohle mu úplně nevyšlo. Kdyby mu matka pořád nepila krev, mohl mít bratr krásnou popravu před Zakázaným městem. Takhle ještě musel všechny přesvědčovat, že ve vězení spáchal sebevraždu.

– Popravit syny a manželku staršího bratra. –

Tento bod vyšel velmi pěkně. Pečlivě vybral vhodný termín popravy a zajistil dostatek diváků. Nemluvě o tom, že se tím urovnaly rodinné spory.

Další body Tu Ducova seznamu už byly pesimističtější.

– Popravit křesťany. –

Snaha byla, ale během času tahle priorita zapadla někam do zapomnění.

– Porazit povstalce Bílé vlajky s pomocí armády Černé vlajky. A nezapomenout porazit vetřeleckou armádu Žluté vlajky. –

Tento bod byl odškrtnut váhavým perem. Jen co jakž takž získal kontrolu nad svým královstvím, vrátil se k pořádkům s křesťany — a hned nato připluly francouzské lodě.

– Změnit školský systém a zmodernizovat armádu. –

Tady si chtě-nechtě musel nechat poradit od křesťanů z Evropy, hlavně z Francie. Vlastně mu vůbec nevadili. Měl je kolem sebe u dvora a dokud nedělali nábor do církve, jejich orientaci neřešil.

Opravdu tolik vadilo, že nechal popravit jednoho biskupa?

– Porazit Napoleona III. –

Tento bod bolel nejvíc. Francouzi přišli s armádou, o jaké vždy snil, že ji bude mít on sám, a rozdělili si jeho království jako rybu na talíři. Šlo ho porazit z jejich domýšlivosti. Ještě že udělali pořádek s povstalci. Jenže to nebyly jeho popravy! A ani je nemohl vidět! Hořce si uvědomil, že jeho bratr s rodinou byli popraveni právě kvůli obavám, že by se spolčili s Francouzi. A nakonec dopadl úplně stejně i on sám. Na druhou stranu — císařem byl on, ne jeho bratr. On měl hlavu pořád na krku a pořád měl nějaké plány.

– Postavit velkolepé mauzoleum. –

Tento bod se sice naplňoval pomalu, ale o to víc si ho užíval každý den. Palác v Zakázaném městě v Hue, postavený podle francouzsko-vietnamské módy, byl sice skvělý na obdiv, ale bydlet v něm ho obtěžovalo. Zato jeho nekropole byla kouzelný svět, ve kterém se cítil skvěle. Pavilony obalené květinami se vznášely nad hladinou jezera. Skalnatý ostrov sliboval odpolední lovy. Byl to skvělý nápad — užívat si posmrtný palác ještě za života. Vhodný kámen pro jeho epitaf sice našli až 500 kilometrů daleko a už tři roky byl na cestě, ale snad ho do roka osadí a on se bude moci kochat svým literárně-architektonickým dílem.

– Zplodit potomka a dědice dynastie. –

Smutné. Problém zřejmě opravdu nebyl v jeho manželce. Pro jistotu to zkoušel i s konkubínami, kterých měl nakonec stovku, ale musel si přiznat, že nejspíš nebyly všechny neplodné. I když se mu to nikdo neodvážil ani naznačit, rozhodl se sám, že jeden z veršů věnuje své neplodnosti, kterou otevřeně přizná. To bude revoluční coming out. A za syna adoptuje Duc Duca. Synovce po mladším bratrovi. Jeho rodina mu bude líbat lem pláště pokaždé, když půjde kolem. Není nad harmonické rodinné vztahy. Tedy s těmi, které nechal naživu. No ne?

Chvíli se zamyslel, našel pero s kalamářem a váhavě dopsal ještě jeden bod.

– Připravit hrobku. –

Ačkoliv už roky žil ve své nekropoli, která byla skvělá pro klidné vládnutí, mít sarkofág vystavený uprostřed palácového města nebyl dobrý nápad. Co takoví vykradači hrobů. A co bude s hrobkou za sto let… Jeho popravený bratr byl sice zakopaný u cesty jako pes, ale mělo to i své výhody. Nikdo jeho kosti nebude hledat. Zato hrobka císaře, to je úplně jiné lákadlo.

Chvíli seděl zamračený, ale po chvíli se mu čelo rozjasnilo geniálním nápadem, který se mu jako obvykle zjevil prostřednictvím božského napojení na nebesa.

Nechá se pohřbít na tajném místě. Sám si ho vybere, a až bude všechno připravené, nechá všechny dělníky popravit. A potom nechá popravit i ty, kteří ho pohřbí. Bylo to božské vnuknutí a skoro se uchechtával, když si představil své rádce, jak budou zmateně plnit jeho rozkazy.

Odložil pero a kývl na konkubíny, aby mu připravily masáž jeho božských nohou. Možná ještě stihne zastřelit nějakou opici.

Poprava 200 dělníků, to bude něco! A bude to jen jeho poprava! Ať jdou Francouzi k čertu! Nakonec se ospalé odpoledne docela vydařilo…

Co dělat s ospalým odpolednem v Hue dnes?

Hue má 1,2 milionu obyvatel a vlastní mezinárodní letiště. Můžete tu zajít do herny, na kulečník, na diskotéku, na nákupy, nechat si ušít kabelku z krokodýlí kůže na míru a toulat se po Zakázaném palácovém městě, nebo se projet po Parfémové řece, které už sice parfém dávno došel, ale desítky lodí se o zábavu postarají i tak.

Můžete také pozorovat elitní vojáky na Náměstí vlajky při exhibičním cvičení, kde si rozbíjejí desky o břicho kladivy. Samozřejmě jen jako. Těmhle fešákům se asi za komunismus moc umírat chtít nebude…

A můžete si objednat pštrosa, hada, krokodýla, červy, brouky i kachní záprdek. Ale pokud se chcete najíst normálně, a ne jen soutěžit v tom, kdo se dřív pozvrací, je tu pořád dost výborných jídel. Třeba po Francouzích tu zůstaly bagety plněné masem nebo avokádový krém s kokosovou zmrzlinou. Dodnes lituju, že jsem se nepřejedl právě tímhle.

Nebo se jen tak můžete v noci toulat uličkami Hue. Jsou města, kde bych se v noci raději netoulal. A pak je Hue, kde se můžete toulat až do rána. My jsme našli pouliční bufet, kde seděli hlavně místní na malých dětských stoličkách přímo na chodníku. Přišlo nám to zvláštní, ale u zdi za pultem byl stůl a židle normální velikosti, tak jsme si sedli tam. Váhavě k nám přišel kluk, u kterého jsme si začali objednávat.

Zatímco my jsme nepochopili, že ten stolek byl pro personál, on nepochopil, jak výhodné je umět anglicky. Nakonec vytáhl svůj iPhone, nejspíš smontovaný někde poblíž, a přes Google Translator si naše světy najednou porozuměly.

Kdyby byl takový Vietnamec v Žilině, chodil bych tam na Bánh-mì pravidelně. Ale takový u nás není. Je tam jiný — a k tomu nechodím.

A pokud je pro vás Hue pořád nuda, tak kousek dál je vietnamské Las Vegas Da Nang a za ním město hedvábných lampionů Hoi An, za kterým se táhnou kilometry pláží s novými hotely.

Hue stojí za vidění. A o tom ostatním v okolí jsem psal taky.

https://www.britannica.com/biography/Tu-Duc

https://vinpearl.com/en/tu-duc-tomb-one-of-the-most-appealing-attractions-in-hue-to-visit

https://vietnam.travel/places-to-go/central-vietnam/hue

https://en.wikipedia.org/wiki/T%E1%BB%B1_%C4%90%E1%BB%A9c