Vybledlá krása maďarských lázní se skvělou vodou

Do Maďarska jezdím vždy rád. Buď tudy projíždíme do Chorvatska a už cestou slyším šumění moře, nebo se tam vydáváme za zábavou.

Tentokrát jsme dorazili až na jih Balatonu, kde řeka Zala protéká bývalými mokřady. Tedy – kdysi tam byla jezera, pak je vlastně zničili a když se objevily eurofondy, stal se zázrak a za pár desítek milionů tam jsou jezera znovu. A jsou překrásná. Plná ryb, na nichž hodují mraky ptáků. Všechno je uklizené, mosty a vyhlídkové věže jsou vkusné. Sice jsou trochu jako šaty po taneční zábavě vytažené z koše na prádlo, ale jsou to šaty plesové! V tomhle se Maďaři nezapřou. Když se v lepších časech utrácely eurofondy a investice pršely jako letní deště, muselo být všechno jen to nejlepší!

Lázeňské městečko Hévíz je toho důkazem. Se svými 4,5 tisíci obyvateli ho mohu přirovnat třeba k Rajeckým Lázním. Na rozdíl od nich má však Hévíz propracovaný urbanismus, okázalé veřejné prostory a domy navržené vybranými architekty. Zatímco v Rajeckých Lázních tehdy přestavěli kubistický hotel na sádrovou ruskou výletní loď. A dodnes je to zhruba všechno, co tam je.

Hotely v Hévízu jsou z jiného soudku. Socialistické objekty byly obratně zamaskovány a dostavěny roztomilými dřevěnými kreacemi. Stovky domácích odborářů, rakouských, českých i slovenských rekreantů jsou hýčkány hotelovou kuchyní a wellness. A přestože má pobyt pár specifik, na která je třeba upozornit: v jídle rozhodně žádný problém není. Ale zatímco my chápeme saunování stejně jako Rakušané, Maďaři si plavky svlékají velmi neradi. A celkově jsou zdejší aktivity vhodné především pro aktivní i méně aktivní seniory.

Hévíz má ještě jedno eso navíc. A není to eso v rukávu, ale přímo uprostřed města.

Je to „mořské oko“, kde vyvěrá termální voda. Jde o největší jezero s termální vodou ve střední Evropě. A není to jen nějaká velká kaluž. Roztomilé věžičky u vstupu vypadají jako originál ze začátku století. Ostatní bylo přistavováno, dostavováno a nastavováno, ale nakonec to celé drží pěkně pohromadě.

Plaval jsem v mírně teplé vodě a užíval si, že je úplně průzračná. Dno bylo dva metry pode mnou a po chvíli mě to začalo nudit. Jezero bylo zábranami rozdělené na zóny a v jedné části, kde už platil zákaz koupání, jsem si to rozmyslel a vrátil se zpátky. Kdybych tehdy plaval dál, asi bych se strachy podělal. Za kolnou stěnou se otevírala temná třicetimetrová černá propast s čirou vodou. A aby toho nebylo málo, dole v nejhlubším místě je ve skalní stěně jeskyně, odkud voda vyvěrá. A vyvěrá jí tolik, že se každý den vymění voda v celém jezeře. Dramatické.

Hotel i městečko byly uklizené a naaranžované. Místní tržnice žila svou tržnicovou párty.

Hrála tam i živá hudba a vařil se kotel guláše. Maďaři se snaží žít svůj romantický sen navzdory realitě. Jak říká jedna persona, ďábel se skrývá v detailech. Tady je třeba něco natřít, tam něco připevnit, jinde zase přeleštit. Jak na hotelu, tak ve městě a pravděpodobně v celém Maďarsku.

Zkrátka nároky zůstaly, ale majitelé místo investic do rodné velkozemě raději vylepší svou vilku u Málagy. Jako běžný turista ale nemáte žádný důvod k remcání. Ukrajinské prodavačky jsou milé a čínského zboží je dostatek. Jen když přijdete do nějaké čerstvě otevřené kavárny, už to nejsou ty stylové interiéry, ale zeleně natřené stěny a obyčejné židle. Tam už noha designéra nezavítala. Něco jako běžná pizzerie u nás v Terchové.

Podél silnic v okolí města stály veselé billboardy s evropskou tematikou. Byli na nich europolitici s klaunskými nosy a cedulkami s nápisy typu: čekáme tě u odvodu! Případně tanky s heslem: Brusel vám zvýší daně, aby platil válku proti ruským bratrům… Zdá se, že na dobré časy tu čekají především důchodci.

Pokud se do Hévízu někdy vypravíte, určitě nevynechejte město Keszthely na břehu Balatonu. Město samo o sobě není nijak zásadní, i když tu žije dvacet tisíc duší. Ale jeho název – Kastély (zámek) – důležitý je. Maďaři mají málo památek. Během válek s Osmany Turci přistupovali ke každému hradu zhruba tak citlivě, jako Rusové k obsazenému Chersonu – všechno srovnali se zemí. Teprve doba dualismu, kdy Maďaři získali skutečnou moc nad obrovským územím v éře Sisi, nastartovala stavební boom v Pešti a širokém okolí.

Zámek rodu Festeticsů je velkolepý. Šlechtický rod původem z Chorvatska se rychle pomaďarštil. Palác je krásně zrenovovaný, je v něm množství originálního nábytku, který byl teprve nedávno navrácen zpět. Kromě zámku je zajímavé i tropikárium – například banánovníky tu rostou volně v zahradě. A logicky vás pak ty samé banánovníky překvapí i v okolních zahrádkách. I služebnictvo si je namnožilo.

Skvělý je také vozový park s desítkami kočárů a saní. Zkrátka magnát se nemusel omezovat a byl bohatší než Orbán. A hlavně měl i vkus. Tento palác tak musí místní naplňovat pýchou na úspěchy jejich předků, i když to byli vlastně Chorvati.

Jen ty šťastné zítřky se záplavou „euro seniorů“ v hotelech nevypadají příliš světle pro budoucnost místního turistického ruchu. Snad se to nakonec nějak opraví.

https://hu.wikipedia.org/wiki/Keszthely

https://sk.wikipedia.org/wiki/H%C3%A9v%C3%ADz_(jazero)

https://festeticskastely.hu/

https://www.heviz.hu/cz/jezero-heviz/svetove-unikatni-jezero