Článek
Dnes snad již neexistuje člověk, který by neslyšel o takzvané homeopatii. Na tuto metodu léčby jsou doposud rozporuplné názory.
Jedni jsou jejími zarputilými odpůrci, druzí jsou přesvědčeni o její absolutní účinnosti. Existuje ještě skupina lidí, která je sice nedůvěřivá k účinku, ale je ochotna ji vyzkoušet. Většinou se jedná o lidi, kterým se dlouhodobě nedaří vyléčit nějaký vlekoucí se, nebo opakující se zdravotní problém. Obešli již mnoho lékařů, mnoho speciálních vyšetření, ale žádné z nich nevedlo k uzdravení.
V posledních letech se však o homeopatii začali zajímat i někteří lékaři, kterým vadil fakt, že to, co se učili na lékařských fakultách o účinnosti medicíny, se neslučuje s jejich praktickými výsledky. Homeopatie jim pak pomohla mnohé případy vyřešit.
I když se o homeopatii u nás začalo mluvit teprve od devadesátých let, je tato metoda velice stará, v mnoha zemích světa uznávaná a hojně používaná. Například se touto metodou léčila celá anglická královská rodina.
Zakladatelem homeopatie byl německý lékař Christian Friedrich Samuel Hahnemann, který se narodil v Míšni roku 1755.
Studia medicíny zahájil v Lipsku a doktorát získal v Erlangenu.
Jeho ročním působištěm se staly nejprve Drážďany, kde vedl městskou nemocnici a publikoval zde práce o otravách arzenem a zabýval se léčbou venerických chorob. Překládal také odbornou literaturu z francouzštiny, angličtiny a italštiny. Ovládal celkem osm jazyků.
Jeho hlavním působištěm však bylo Lipsko, kde publikoval práci Přítel zdraví. Poukazoval v ní na hygienu bydlení a způsobu života. V nemocnici vyžadoval doposud nepraktikovanou, desinfekci nástrojů.
V Lipsku na sobě poprvé vyzkoušel působení chininu. Pozorováním účinku této látky na zdravý organismus zjistil, že vyvolává mnoho podobných symptomů, jako tehdy hojně rozšířená nemoc, zimnice.
Se svými žáky i pacienty začali na sobě zkoušet účinky mnoha dalších látek, jejichž symptomy vykazovaly podobné účinky dalších nemocí. Tak dospěl k převratnému objevu, že podobné se dá léčit podobným, tedy similia similibus curantur.
To znamená, že ty symptomy, které lék vyvolá u zdravého jedince, dokáže vyléčit u nemocného. Tak položil základy homeopatie. (z řeckého homeos= stejný a pathos= utrpení, nemoc).
Základním homeopatickým dílem se stal Organon racionální léčby (Organon der racionellen Heilkunde, 1810 Leipzig). Další vydání byla v roce 1824, 1829, 1833, ale již pod změněným názvem Organon léčebného umění (Organon der Heilkunst).
Efektivnost této nové metody se ukázala ve velkém měřítku při epidemii skvrnitého tyfu, která propukla po Bitvě národů u Lipska roku 1813. Zatímco jiným lékařům při léčbě zemřela třetina pacientů, Hahnemannovi ze 183 zemřela pouze jedna stará žena.
Nevraživost jeho kolegů se s ním táhla celý život. Navíc si proti sobě popudil i lékárníky, když tvrdil, že léky si musí homeopat vyrábět sám a také sám na sobě vyzkoušet.
Tohoto pravidla se držel celý svůj život.
Založil homeopatické nemocnice v Lipsku, Mnichově, Vídni, léčil význačné osobnosti tehdejší doby a to s velkým úspěchem.
V roce 1829 byl založen Svaz německých homeopatických lékařů, který existuje dodnes!
V 80. letech se oženil s Francouzkou a přesídlil do Paříže, kde předsedal Francouzské homeopatické společnosti.
Zemřel roku 1843 ve věku 88 let.
V současné době již existují homeopatické školy, poradny, instituty, velké množství literatury, dokonce již existuje i Seznam homeopatů v České republice (viz Homeopatie.cz) s přiloženou mapou jejich působiště. Každý, kdo má o tuto metodu zájem najde na internetu nepřeberné množství informací.
Základní pomůckou každého školeného homeopata je odborná literatura českých a světových homeopatů, tzv. Homeomatické materie mediky, kde je podrobná charakteristika jednotlivých homeopatických léků a homeopatická repertoria, ve kterých jsou k jednotlivým částem těla a chorobám přiřazeny odpovídající možné skupiny homeopatických léků. Existuje i počítačový program, který je velmi dobrou pomůckou pro každého odborného homeopatického poradce.
Tuto odbornou literaturu je možné zakoupit např. v homeopatickém institutu Alternativa.cz., ale doporučuje se pouze školeným homeopatům, neboť laik by nemusel porozumět „jazyku“ homeopata.
Z toho je patrné, že homeopatie existuje již jako oficiální věda, nikoliv jako něco pokoutného či nevědeckého.
Zdroj:
Samuel Hahnemann: Organon léčebného umění, Nakladatelství Alternativa, 1996
