Článek
Nastává čas vánoční, většina lidí shání dobroty, stromečky, dárky a v chvatu a stresu se chystá na štědrý den. Jsou však i tací, kteří se raději vydají na pěknou zimní procházku, možná se podívají i za hranice svého města a projdou se po cestách, kudy kdysi chodili svatí muži, nebo i obyčejní mniši poutníci.
Většinou kdysi do klášterů vstupovaly děti chudých rodičů, kteří měli dětí více, než kolik jich mohli uživit. Klášter byla proto pro ně jedna z možností, jak dětem zajistit duchovní a intelektuální výchovu. Poskytoval ale zároveň i materiální jistotu.
Mnich, o kterém však chci teď vyprávět, byl šlechtic a diplomat. Narodil se v Duryňsku asi kolem roku 955. O jeho počátečním životě neexistuje mnoho informací, němečtí historikové se jen domnívají, že pocházel z rodu Schwarzburgů a byl bratrancem krále Jindřicha II. Podle některých zdrojů se uvádí, že byl švagrem Štěpána, jehož manželka pocházela z knížecího rodu Liudolfingerů z Bavorska.
Když král Jindřich II jmenoval novým opatem v Hersfeldu v roce 1005 Godeharda, rozhodl se Guenther (Gunter) změnit od základu svůj život a na Štědrý den vstoupil do benediktinského řádu. Zřekl se veškerého svého majetku ve prospěch opatství Hersfeld a kláštera Göllingen.
Po pouti do Říma byl Gunter přijat v roce 1006 jako novic do kláštera Niederaltaich. Dva roky poté odešel do Bavorského lesa jako poustevník a žil na Ranzingerbergu.
V roce 1011 se on a skupina benediktinů přestěhovala hlouběji do bavorských lesů, aby zde postavili klášter, který byl vysvěcen v roce 1019 pasovským biskupem Berengarem von Passau. Tento klášter se stal výchozím bodem pro německou katolickou kolonizaci Bavorského a Českého lesa.
V roce 1040 se však starý Gunter (český ekvivalent jména je Vintíř) rozhodl odejít z kláštera a stal se poustevníkem. Vydal se na cestu a zabloudil do Českého lesa ( na Šumavu) a tam prý pod vysokou skalou nazvanou Vintířova skála na hoře Gunthesberg, česky Březník (1006 m.n.m), měl svoji poustevnu.
Po poustevně však již nezbyl ani kámen, ale v 19. století zde byla postavena na jeho památku kaplička.
Na úpatí hory je útulná hospoda zvaná Rovina, kde si po výstupu ke svatému místu můžete dát výborné pivo zvané Klostermann a dobře se zde najíst i ubytovat.
Poslední léta svého života strávil Vintíř v Dobré vodě (německy Gutwasser) u Hartmanic, kde podle legendy zemřel roku 1045 v přítomnosti knížete Břetislava a biskupa Šebíře.
Na památku benediktina Vintíře byla vytvořena tzv. Vintířova stezka, která spojuje místo jeho vstupu do benediktinského řádu v Niederalteichu s břevnovským klášterem, kde jsou nyní uloženy jeho relikvie, relikvie prvního světce Šumavy.
Kratší Vintířova stezka vede ze Sedla přes oblast zvaná Pustina, kolem již rozvaleného statku doktora Kostroucha (který jezdil za svými pacienty do širokého okolí na koni), do Hartmanic. Také můžete jít již z Prášil do Dobré Vody, přes Březník do Hartmanic. Možností je tedy několik, každá věková skupina si může vybrat tu svoji, kterou fysicky zvládne. Celá Vintířova stezka měří však 162 km.
Další příjemný výlet můžete podniknout třeba na horu Sedlo nad obcí Albrechtice, kolem nejstaršího kostela na Šumavě z přemyslovké knížecí doby, který dal postavit král Vladislav II. a který vysvětil 5. ledna 1179 jeho syn Vojtěch, salcburský arcibiskup.
Na Sedlo se tradičně každého Silvestra pořádá pochod k rozhledně, postavené ve 20. století za finančního přispění obyvatel sušicka a význačných osobností. Každý schod rozhledny nese jméno donátora. Na zpáteční cestě se na úpatí Sedla můžete v teple příjemné hospůdky kvalitně občerstvit a třeba ještě navštívíte další sakrální památky v okolí Sušice.
Nabízí se například římskokatolický, pozdně románský kostelík svatého Mořice zvaný Mouřenec (postavený v r. 1220 - 1230), který byl zasvěcen sv. Mořici. I tento kostel totiž souvisí s bavorským benediktinským klášterem v Niederaltaichu.
Kostel i přilehlý hřbitov byl po roce 1989 opraven potomky bývalých německých obyvatel, kteří jsou zde pohřbeni. Při rekonstrukci kostela byly odkryty nástěnné malby zobrazující Poslední soud z doby kolem roku 1310 - 1320.
Uvidíte zde i barokní kostnici, která vznikla z původní kaple a nacházelo se v ní asi 5000 kosterních ostatků, dnes však již asi pouze polovina, protože původně byla přístupná, tudíž mnoho ostatků bylo zcizeno. I v kostnici jsou nástěnné fresky. Kostnice je nyní uzamčena.a opatřena železnými vraty, skrz které je na ostatky vidět.
Pod kostelem byla ještě v roce 1890 osada, kde žilo v té době 23 obyvatel. Zanikla však po vyhnání německého obyvatelstva v roce 1946. Dochovala se jen škola.
Tato památka se nachází u obce Annín, cca 5 kilometrů od tzv. brány Šumavy, Sušice.
Přímo v Sušici je zajímavý vrch zvaný Strážný (552 m.n.m), na kterém byla vystavěna krásná, raně barokní kaple (1682 - 1683) Anděla strážce, zvaná lidově Andělíček, ke které se každoročně o Velikonocích a koncem prázdnin, tedy první víkend v září pořádá pouť. Vychází se ze Sušice. Sjedou se sem lidé z celého okolí a sušické náměstí je plné pouťových stánků a kulinářských dobrot a o několik set metrů dál se můžete vydovádět na pouťových atrakcích.
I k Andělíčku se vztahuje pověst.
Ještě, když vrch byl pouze celý zalesněný, chodily sem děti na lesní plody.
Jednou si zde malý chlapec sbíral jahody a při tom šlápl na hada. Zřejmě to byla zmije. Ta se začala ovíjet kolem jeho nohy, což už jen tento údaj je nepravdě podobný, protože, kdyby šlápl na zmiji, tak ta ho hned kousne.
Ale podle pověsti se mu ovinula kolem nohy. Chlapec prý zkameněl hrůzou, ale najednou ucítil za sebou nějakou bytost.
Ohlédl se a spatřil anděla, který se k němu naklání a usmívá se na něj. V tom had povolil sevření a odplazil se do křoví. Chlapec hrůzou omdlel. Po té, co se probral, byl anděl pryč.
Když doma vyprávěl tuto příhodu, dali jeho rodiče spolu s ostatními obyvateli Sušice vystavět na kopci Stráž kapli a do ní namalovali obraz Anděla Strážce.
Jestli tedy nechcete sedět jenom doma u stromečku, vydejte se na cestu po zajímavých místech Šumavy. Určitě nebudete zklamáni a navíc uděláte i něco pro zdraví svých tělesných schránek.
Zdroj:
https://de.wikipedia.org/wiki/Gunther (Heiliger)
pratelemourence.cz
Literatura: Wilhelm Fink: Gunther, Graf von Käfenburg. (NDB), Band 7, Duncker & Humblot, Berlin 1966
