Článek
Co jsem naživu, a to je už hezkých pár let, nám politici vnucovali myšlenku, že musíme něco dělat pro to, aby nezmizela voda, aby nedošly zásoby uhlí, ve světě prý dochází ropa a plyn a že už co nevidět se vytěží veškeré přírodní bohatství. A s tím, že se musí začít něco dělat, musejí se hledat náhradní, udržitelné zdroje!
Tehdy, před těmi šedesáti lety, kdy jsem začala svět jaksi vnímat, mi to přišlo jako politická macha. O čem by se taky tehdy mělo mluvit, že?
O tom, jak budujeme socialismus a perfektně se staráme o svoje občany se psalo ve všech, tedy vlastně patero zásadních novinách (Rudé právo, Mladá fronta, Svobodné slovo, Lidová demokracie a Obrana lidu). Všude visely plakáty poukazující na svátost budování socialismu. Pěstí a srpem s kladivem jsme měli bojovat proti západnímu imperialismu.
Byli jsme chváleni za to, že se plní plány v těžbě uhlí, ale pozor, uhlí ubývá! Byla pochvala a vyznamenání pro nejlepší JZD (Jednotné zemědělské družstvo) za to, kolik se vydojí mléka a odchová dobytka. Tehdy se ještě nevědělo, že bzděním krav se vytváří mohutná uhlíková stopa. Ani to, že každé narozené dítě, zatěžuje planetu svým dýcháním a prděním.
Úroda byla vždy sklizena v termínu a na sto procent. Zemědělci plnili plány každý rok, ať pršelo, nebo bylo sucho. Změny počasí se braly jako samozřejmost, nikoliv jako změny klimatu. Zemědělec měl být připraven na každé počasí. Byly-li zasypané silnice sněhem, vyjížděly pluhy a vše bylo rychle uklizeno. Zmoklo-li obilí, zaoralo se. Žádný problém. Taky ovšem pulty v obchodech zely prázdnotou. Za to však mohl vždy jen ten, kdo neplnil úkoly komunistické strany alespoň na 99 procent.
Né tak dnes. Dnes mají sedláci či farmáři, jak se jim dnes říká, honičku jednou se suchem, to se neurodí dost ovoce, nebo s deštěm, to se opět ničí výška klasu, nebo se přemnoží hlodavci, takže ceny potravin stoupají, farmáři spoléhají na dotace a z farmaření se stává opět politická věc. Ale kdo za to může dnes?
Komunisté za mých časů všechno svedli na západní imperialisty. Dnes vzniklo mocné hnutí zelených, které pod různými jmény nechybí v řadě vlád. Pasovalo se na ochránce nás všech.
Zelení vytvořili světovou síť s velmi rafinovaným programem. Kdo pozná jejích operační program, pozná i jejich komunikační strategii. Ale to asi pozná málokdo.
„Zelená metoda“ se v současné době netýká pouze strachu z počasí a obviňování nás všech z toho, že za to můžeme, ale soustřeďuje se i na migraci obyvatel ze zemí, kde je buď velké sucho či mokro a lidé nemají co jíst, nebo jsou tam války a lidé migrují podle zelených proto, že tam neexistuje demokracie a musí se jim pomoct. Ale sucho nebo vlhko tam bylo vždy a demokracie jim nikdy nebyla vlastní.
Na jednu stranu pomoc migrantům je považována za morální a ten kdo proti ní jenom pípne, je fašista. Na druhou stranu se mluví o složitosti celé situace, ale varuje se před jednoduchým řešením. V tom aby se čert vyznal.
„Zelená metoda“ spočívá ve smíchání morálky, tedy poukazování na nepřijatelné chování vůči přistěhovalcům a na nezodpovědném chování vůči přírodě.
Zelená politika všechno zamíchá do jednoho velkého kotle a uvaří z toho dokonalý guláš.
Počínání zelených je chaotické. Nejprve zdraží elektřinu a plyn a donutí tak lidi vracet se k fosilním palivům. V podstatě celý venkov začne topit opět levnějším dřevem a nad krajinou se vytvoří inverse, dusivý poklop, pod kterým se nedá dýchat. Nemluvě o tom, že se kácejí lesy, které nám zelení doporučují chránit.
Vznikají malé vodní elektrárny, které odvádějí část vody na svoje turbíny a některé úseky řek jsou v podstatě bez vody. Vznikají tam nánosy kamení, písku a bahna, nad kterým vlétě krouží hejna komárů. Mění se ekosystém a přirozený tok řek.
Ten, kdo se postaví proti jejich tvrzení, že za sucho můžeme zčásti i my, je hned jejich nepřítel, který se nechová dostatečně udržitelně.
Slovíčko udržitelnost je pro mě opravdu nové a dosud jsem ho pořádně nepochopila. Za to, že je povodeň, můžu já, že jezdím neudržitelným autem se spalovacím motorem můžu taky já, za to, že se zeměkoule cyklicky otepluje a zvětšuje se ozonová díra, mohu taky já, možná můžu i za to, že se země točí?
Jak se ukazuje i naše oblečení je neudržitelné.
Ráda bych však podotkla, že látka, ze které jsou moje šaty ušity, je z dokonale přírodních materiálů a vydržela století. Bez příměsí všech možných umělých hmot, které pro ochranu zvířat tam byly přimíchány, ale nyní již nejsou podle politiky zelených udržitelné, takže se vymýšlejí takové, které tyto látky udržitelnými udělají! Máme věřit tomu, že se na jejich výrobu nespotřebuje tolik energie jako na ty neudržitelné?
V dobré víře montujeme na střechy domů solární panely, dokonce je stavíme i na pole, ale při tom si neuvědomujeme, že ty panely nám sice dávají energii ze slunce, ale zároveň ohřívají okolí, takže oteplují planetu svým přirozeným odrazem. A baterie, ve kterých se to teplo shromažďuje, se taky nějak musejí vyrobit, nehledě na lithium, které se vytěží rovněž za použití energie. To vám připadá udržitelné?
Vyrábíme elektrická auta, abychom neničili prostředí spalovacími motory, ale ta auta zase spotřebovávají elektřinu, která se musí někde vyrobit, že? A jak a z čeho se vyrábí elektřina? To snad ví i malé dítě.
V neposlední řadě se staví větrné elektrárny na souši i v moři, daleko od pobřeží, takže se elektřina musí táhnout kilometry a kilometry daleko ke spotřebitelům, a jsou velmi nebezpečné ptákům, což mi také nepřijde udržitelné. Zřejmě opravdu nerozumím slůvku „udržitelné“.
Politika zelených je pro mě natolik nesrozumitelná, že mám pocit, že tato složitost je vlastním programem zelených. Pokud svítí a fouká.
Podle mě by bylo nejudržitelnější vrátit se v rozumné míře k původním, přírodním materiálům a přírodním zdrojům a hlavně jimi neplýtvat!
V touze po změně klimatu, vidím pouze nadutost mocných.
Nemá cenu bojovat pořád s něčím, co není úplně v naší moci.
Myslím si, že místo boje s klimatem by bylo lepší, naučit se přizpůsobit se klimatu a všemu, co nás, podle zelených, ohrožuje. To je přeci zásadním momentem evoluce. To nás prostě nemine.
Zelení, lidově řečeno, míchají hrušky s jablky. Nejjednodušší je pro ně všechno svést na klima a na to, že se nechováme udržitelně, čímž z lidí dělají blbce a viníky ve všech směrech.
Jejich hlavním heslem je, kdo není s námi, je proti nám. To už tady jednou bylo jako hlavní heslo komunistické strany (KSČ). Proto se také snaží pro dosažení svých cílů zničit společenské struktury kapitalismu: pryč se ziskem, zpět do neolitu.
Takže se vracíme zase na začátek. Všechno zelené jednou zčervená. A to je pro mě srozumitelné a zjevně udržitelné!
