Článek
První proměna
Každý, kdo navštívil šumavské hvozdy, je nadšen nádhernou přírodou. Šumava bývala dlouhou dobu turisticky opomíjenou oblastí, což mnozí z nás, kteří tam jezdili od dětství, kvitovali s radostí. Málo turistů, málo aut, čistý, průzračný vzduch, ze kterého se až točila hlava, kolik v něm bylo kyslíku. Příroda byla prostě dlouho tzv. neposkvrněna.
Postupem času, hlavně v devadesátkách, nastal zlom. Skupovaly se staré polorozpadlé chalupy, které zbyly po vyhnaných Němcích, ba dokonce se mohlo začít stavět i v tzv. vojenském pásmu, kde se zrušila posádka, která měla za totality na starost ostrahu hranic. Například osada Prášily (německy Stubenbach) kde po československých vojácích zbylo pár zdevastovaných objektů, se začalo pomalu stavět.
Ze začátku se proti tomuto trendu mezi obyvateli okolních vesnic brblalo, že by se tam stavět nemělo a kdo to vlastně povolil, když je to chráněná oblast. Nakonec se však nenápadně ze starých rozvalin za jistého dohledu památkářů vyklubala půvabná vesnice s hezkými roubenými chalupami v duchu šumavských architektonických tradic. Žije zde již 157 obyvatel, je zde obecní úřad, obchůdky, příjemná cukrárna, penziony, hotely a apartmány. Prášily se tak staly novou turistickou oblastí.
To byla vlastně první sociální a stavební změna, která se na Šumavě odehrála, nebudeme-li bráti v úvahu předchozí vyhnání původních obyvatel (léta 1945 - 50) ze svých domovů a zplanýrování mnoha vesnic, jako např. sklářskou obec Frauenthal, kde se vyráběla hlavně skleněná zrcadla.
Znovu se pomalu na Šumavě začalo stavět. Kde bylo něco zborceného, kde byly tzv. základy, mohl vyrůst nový dům, nebo nástavba, přístavba, nebo se staré základy zbouraly a postavila ze zcela nová budova. Rodinný domek, penzion, prostě cokoliv. Někdy vyrostly strašné zpotvořeniny, někdy hezká stavení. Tak procházela Šumava první novodobou porevoluční sociální a stavební proměnou.V tomto případě bych řekla, že památkáři mnohdy přimhouřili oko, nebo se otočili zády?!
Druhá proměna
Před 150 lety prošla druhou (vlastně první) velkou proměnou, kterou již popsal šumavský rodák a romanopisec Karel Klostermann: „Moje Šumava, ta stará Šumava, jak bývala, ta již nežije… Šumavo, ty má kolébko! Tvé hvozdy lehly, nikdy již v staré slávě nevstanou!“ (z materiálu Národní park - Chráněná krajinná oblast Šumava).
Co se vlastně stalo? Večer 26. října 1870 silná vichřice během několika hodin vyvrátila nebo polámala pravděpodobně jeden až dva miliony stromů. Obdobnou katastrofou pro šumavské hvozdy byl orkán Kyrill, který do Čech dorazil 19. ledna 2007 a zejména na Klatovsku zničil skoro tři miliony m3 dřeva, jak uvádí podle svých zdrojů Wikipedie.
Borovice vejmutovka, Strom míru
Konečně se dostávám k tématu, proč jsem začala psát. Tato borovice, obecně i mezi lesníky nazývaná vejmutovka, je strom, který se běžně na Šumavě nevyskytuje. Její tradiční název je Weymouth Pine neboli Eastern White Pine, bílá borovice, vědecky pinus strobus. Dorůstá výšky 30 - 50 metrů a jejím domovem je Nová Anglie na severovýchodu Spojených států.
Kolem tohoto stromu se podle zdroje portálu JSTOR (Journal Storage Daily) strhl veliký rozruch, dokonce se o něj i bojovalo.
Pro Irokéze, původní obyvatele, byla borovice posvátná a nazývali ho Stromem míru. Svou délkou a průměrem kmene se ovšem hodil k výrobě lodních stěžňů plavidel anglického královského námořnictva. Proto už roku 1691 vydal král William III. dekret zakazující osadníkům kolonie Massachusetts kácet stromy o větším průměru kmene než 61 centimetrů, a to pod pokutou jednoho sta liber, což tehdy byly hodně velké peníze.
Další dekrety následovaly v roce 1753 a 1772, kdy opět kolem tohoto zákazu došlo na nepokoje. A to již v předvečer americké revoluce, kdy se Britové museli pakovat.
A představte si, že jsem zjistila, že kousek od mého nynějšího bydliště se vyskytovaly ještě donedávna dvě tyto mohutné borovice. Jedna bohužel vzala za své loni při prudké bouři, druhá však stále stojí, viz snímek. Přežila dokonce i uragán Kyrill a může být tak 70–80 let stará.
Jak se sem dostala nikdo neví, a to ani správci SULES (Sušické lesy a služby s.r.o.). Mohly ho přenést trusem ptáci, nebo ho kdosi mohl o své vůli do lesa zasadit.
Doufám, že tento mohutný strom přežije všechny další pohromy, abychom s klidem mohli říct, že na Šumavě, po všech těch bouřích máme vedle pomníků amerických vojáků i kousek americké přírody.
