Článek
Protože mé staré auto začínalo po pár letech ztrácet na ceně, tak jsem se rozhodla, že dokud je možnost ho slušně prodat, tak si pořídím nové. Po dlouhém vybírání a uvažování jsem dospěla k rozhodnutí, že člověk si má občas dělat radost a koupila jsem si své vysněné SUV od Škodovky. Před převzetím auta jsem samozřejmě uzavřela nejen povinné ručení, ale zároveň i havarijní pojištění.
Po několika měsíčním čekání jsem se konečně dočkala dne, kdy bylo auto vyrobeno a připraveno k převzetí. Přišla jsem si jako malá holka, která dostala od Ježíška svůj vysněný dárek. Vzhledem k tomu, že bydlíme na sídlišti, a jezdím často nakupovat, bylo mi ihned jasné, že nějakým kosmetickým vadám se zkrátka nevyhnu. Nicméně jsem opravdu nečekala, že ani ne měsíc od koupě auta budu řešit tohle.
Pro jistotu mám už několik let v autě kameru. Tentokrát jsem se rozhodla, že si pořídím kameru, která má tzv. kit, který zajistí, že v případě nárazu, nebo pohybu se bude zaznamenávat obraz i pokud je auto vypnuté a zaparkované, aniž by to nějak ovlivnilo výdrž baterie auta. Auto jsem měla asi tři týdny, když jsem jednoho rána jela s dětmi do školy a do školky. K mému nemilému překvapení jsem na místě zjistila, že pravý bok auta je promáčkly a odřený. Nebudu lhát, krve by se ve mě v tu chvíli nikdo nedořezal. Už od doby autoškoly, což je nějakých 15 let, jsem naučená, že parkuju rovně a parkuju tak, abych stála ve svém „chlívku“ a nestalo se tak, že by auto vedle mě nemohlo zaparkovat, nebo snad někdo z něj vylézt. Místo po pravé straně vedle mě bylo prázdné a když jsem viděla, jak zaparkovalo auto ob místo, hned mi došlo proč. Auto bylo nakřivo, zadní kola na čáře, zkrátka nebylo možné, aby někdo mezi námi zaparkoval. Ihned sem se začala dívat na záznamy z kamery, a k mému překvapení jsem zjistila, že mi auto odřel soused z baráku. Starý, nerudný pán, který nepozdraví a když už promluví, tak jen proto, aby si na něco stěžoval. Začala jsem na parkovišti hledat jeho auto, a když jsem ho našla, tak samozřejmě bylo znatelné odření i na jeho vozidle, které se shodovalo s barvou toho mého. Vše jsem si na místě vyfotila, auto nechala stát a děti odvezla rychle manželovým autem.
Já vím, že někteří berou auto jako spotřební věc a odřeniny, nebo škrábance berou jako běžnou součást provozu, ale já mezi tyhle lidi nepatřím. Nebo alespoň si myslím, že je rozdíl malý škrábanec a vyloženě nabourané auto. Zkrátka si svých věcí vážím, cením, starám se o ně, a chci aby vydrželi dlouho a v co nejlepším stavu.
Když jsem se vrátila domů, šla jsem na souseda zaklepat. S nerudným „Co tady chcete?“ mi otevřel dveře.
„Pane Novák, proč jste mi nenechal nějaký vzkaz, že jste mi naboural auto?“ zeptala jsem se ho.
„Co? Já? Co si to dovolujete vůbec, mě takhle osočovat? Si myslíte, že když máte nový auto, tak jste něco víc a můžete jen tak ukazovat na lidi?“ spustil na mě.
„Nezlobte se, ale mám vás na autokameře, takže tohle můžete těžko popřít.“ uzemnila jsem ho okamžitě.
„A já vám něco řeknu, kde tady má asi člověk zaparkovat, co? Ještě když ten vedle to nechá jako prase na čárách a člověk nemá šanci se tam vejít. Chytrá jste, ale poradit už neumíte, co? Dejte mi pokoj.“ Ukončil rozhovor, zatímco mi chtěl zavřít dveře před nosem.
„Tak to asi vyřešíme přes pojišťovnu, co vy na to?“ zkusila jsem to ještě s ním.
„Říkám ti, dej mi pokoj!“ zařval na mě, zatímco přešel na tykání a opravdu mi zavřel dveře před nosem.
Nezbylo mi nic jiného, než zavolat policii, které jsem samozřejmě záznam z kamery ukázala, a tím pádem nebylo vůbec o čem diskutovat. Soused měl sice povinné ručení, ale už neměl havarijní, což znamenalo, že škoda na autě bude proplacena jen mě. Protože se cítil dotčený, že jsem si dovolila na něj zavolat Policii, začal dalším starším sousedům říkat, jak jsem strašná ženská, když mám zapotřebí volat policajty na důchodce. Dokonce se neštítil toho, aby jiným sousedům říkal, že jsem to zařídila tak, aby auto opravili jen mě, zatímco on si to musí zaplatit sám. To, že když nemá havarijní pojištění, tak na nic nemá nárok, to už jim jaksi zapomněl zmínit.
Už je to měsíc, já mám auto opravené, parkuji daleko od souseda, a ten, pokaždé, když mě vidí, tak nezapomene prohodit nějakou jedovatou narážku.
Lidé jsou holt různí. A sousedy si člověk nevybírá.
