Článek
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ta žena, která začne podezřívat vlastního muže z nevěry. Vždycky jsem říkala, že důvěra je přeci základ vztahu a žárlivost je jen pro ty nejisté z nás. Jenže když váš manžel začne pravidelně, každý druhý víkend, jezdit pracovně pryč, ačkoliv jeho práce opravdu nevyžaduje víkendové přesčasy, tak vám to začne být divné. Nejdřív jsem se snažila přesvědčit sebe samotnou, že je to v pořádku, že má holt momentálně hodně práce, a že je to jen období, které brzy přejde. Ale když vám opět přijde v pátek odpoledne SMS zpráva, ve které vám manžel stroze oznamuje, že musí odjet a že přijede v neděli, zatímco vy opět sedíte sama doma s pizzou, tak si začnete už všímat i těch nejmenších detailů.
Jednoho dne jsem uklízela do skříně vyprané prádlo. A právě tam, mezi manželovo triky, jsem narazila na černou krabičku. Ze začátku jsem si říkala, že to přeci nemám zapotřebí, ale zvědavost byla silnější. Krabičku jsem otevřela a k mému překvapení se v ní nacházel krásný prsten. S oválným kamínkem, ale stále jemný. Přesně takový, jaký bych si vybrala sama. V tu chvíli mě zaplavila vlna radosti. Blížily se mé narozeniny, a já si ihned v duchu představila, jak mě nejspíš manžel pozve na romantickou večeři a tam mi slavnostně předá ten prsten. Třeba má právě všechny ty přesčasy teď proto, že pro mě plánuje nějaké překvapení, napadlo mě ihned, a všechny mé předchozí obavy se v tu chvíli rozplynuly.
Všechny své obavy jsem sdělila své velmi dobré kamarádce Soně, se kterou jsem se pravidelně scházela, a která mě vždy vyslechla a uklidnila. Soňa mě opakovaně uklidňovala, ať neblázním, že si určitě jen něco namlouvám, že můj manžel je přeci správný chlap a nikdy by mě nepodvedl a že bych mu měla věřit. O prstenu, který jsem našla ve skříni, jsem ji neřekla, protože jsem nechtěla kazit překvapení, nebo působit ještě víc paranoidně.
Přišel den mých narozenin a já byla v napětí a v radostném očekávání. Večer mi manžel popřál, políbil mě na tvář a dal mi kytici. To bylo vše. Žádná krabička, žádný prstýnek. Byla jsem zklamaná a opět velmi nejistá, ale snažila jsem se nedat nic najevo. Třeba čeká jen na nějakou speciální příležitost, pomyslela jsem si.
O pár dní později jsem šla se Soňou na kafe. Povídaly jsme si o všem možném, když jsem si najednou všimla, že má na ruce nový prsten. A ne ledajaký. Přišla jsem si jako paralyzovaná, když mi došlo, že prsten který má na ruce je přesně ten, který jsem našla doma u manžela ve skříni. Ihned mi došlo, že jsem byla celou dobu neskutečně slepá. A naivní. Manžel mě opravdu podváděl. A to rovnou s mojí nejlepší kamarádkou. Beze slova jsem vstala, nechala Soňu s nechápavým výrazem v kavárně, a odešla.
Doma už nebylo co řešit. Manžel všechno konečně přiznal. A já teď nevím, co dál. Jediné, co vím jistě je, že ženská intuice se nevyplácí podceňovat. A že někdy jsou největší zrádci ti, které máte za ty nejbližší.
Děkuji kamarádce Marcele za její příběh.
