Článek
Málokdy se mi stane, že bych měla čas jet na nákup ihned ráno, když rozvezu děti do školky a školy. Tuhle nedávno se mi ale taková příležitost naskytla a tak jsem si řekla, že toho využiji a nakoupím hned, ať už mám potom přes den klid.
Jaká chyba!
Už při příjezdu na parkoviště jsem byla konsternována tím, kolik aut, respektive jejich řidičů, je schopno zaparkovat křivě, přes dvě parkovací místa, nebo na místech pro ZTP, aniž by měli za okny parkovací průkaz, který by je ke stání na takovém místě opravňoval. Parkoviště hned v 8 ráno praskalo ve švech a tak moje naštvání ze špatně zaparkovaných aut bylo velké. Nicméně jsem si tedy řekla, že se nedá nic dělat, a zaparkovala jsem až na samém konci parkoviště.
Když jsem došla k podloubí, ve kterém jsou zaparkované nákupní košíky, zarazilo mě, že tam žádný není. Nevadí, pomyslela jsem si, během cesty ke vchodu do supermarketu tu jsou ještě tři taková. K mému narůstajícímu zděšení jsem vozík získala až úplně u toho posledního. A jeden z posledních.
Bylo asi 8:10, když jsem s pracně nalezeným košíkem vjela do supermarketu. Lidí jako kobylek a všichni svižným krokem pospíchali do oddělení chlazených potravin. Když jsem zvědavě nakoukla do jejich košíků a na mobilu si rychle našla aktuální akční leták, tak mi došlo, co jsem to udělala za osudovou chybu. Máslo a vajíčka v akci. Apokalypsa. Košíky lidí kolem mě vypadali, jako kdyby každý z nich vlastnil snad pekárnu a cukrárnu, podle množství plat vajec a kostek másel, které měli v nákupním vozíku srovnané do komínků. Zaslechla jsem dokonce paní v důchodovém věku, která s sebou měla, nejspíše s manželem, vnučku v batolecím věku, jak manželovi říkala, ať těch plat s vajíčky vezme ještě 5, že je to přeci na osobu, a tak si může těch pět plat koupit i jejich Eliška, která seděla s dudlíkem v puse ve vozíku.
Regály s máslem se bohužel nacházejí ihned vedle regálů s jogurty, kde jsem chtěla nějaké vzít domů, a díky obrovskému množství nákupních vozíků a lidí, kteří se jali vytvořit dav před másly, jsem si odložila svůj vozík na druhou stranu, a se slovy „Dovolíte?“ jsem se snažila dostat k jogurtům. Nic. Zkusila jsem to hlasitěji. Opět nic. Protože jsem nechtěla v supermarketu strávit mládí, dovolila jsem si tedy odsunout dva nákupní vozíky stranou, abych mohla k regálu projít, jenže to jsem neměla ani tušení, co jsem tím právě způsobila. V tu chvíli se na mě otočila starší ženská, která na mě okamžitě spustila:"Co si to dovolujete? Opovažte se mi z toho vozejku něco vzít, máslo už není, tak máte smůlu, jak na to vůbec můžete sahat? Co jste mi vzala?". Konsternovaně jsem na ní zůstala koukat, krev ve mě vřela a jen jsem si v duchu říkala, ať zůstanu v klidu, že přeci není potřeba se s někým hádat.
„Milá paní, vaše máslo, je mi naprosto ukradené, jenom bych se ráda dostala k regálu s jogurty, abych je mohla popadnout, a utíkat z tohohle blázince pryč. Rozhodně nemám zapotřebí kvůli nějakému máslu, pro které tady ani nejsem, někomu něco brát z košíku, takže si takové chování vyprošuju.“ odpověděla jsem jí s co největším klidem, který jsem v sobě našla.
„Máte štěstí, mám tam všechny másla.“ štěkla po mě, když si zkontrolovala obsah svého vozíku, který působil dojmem, že kromě vajíček a másla doma nic jiného snad nejí.
„Už sem vám říkala, že vám na nějaký máslo kašlu, tak laskavě s dovolením.“ a prodrala jsem se konečně k mnou, tolik chtěným, jogurtům. Ženská si tam ještě něco brblala pod pusu, pánovi postávajícímu vedle ní říkala něco o nevychované mládeži, což mě vlastně v mých 33 letech pobavilo a dál si rovnala komínky akčních věcí ve vozíku.
Já jsem popadla jogurty, div ne sprintem jsem to prošla k pečivu, dobrala vše potřebné a s úlevou jsem šla k pokladně. Když jsem si skládala nákup do kufru auta došlo mi, že tohle byl tedy pěkně hloupý nápad, a že raději budu dál jezdit nakupovat odpoledne, nebo k večeru, kdy nebudu vystavena bitvě o akční produkty. A až budu mít někdy zase takhle ráno čas, tak si koupím někde raději dobré kafe a ušetřím si spousty nervů.
