Článek
Nikdy jsem si nemyslela, že se octnu v situaci, kdy budu nervózně sedět na gauči, držet v ruce studené kafe, hypnotizovat hodiny a přemýšlet, jestli je můj muž zrovna u milenky, nebo milence. A přesto - tady jsem. Je mi 35 let, mám za sebou pár slušných vztahových karambolů, ale ani přesto jsem nebyla připravena na to, co zažívám teď.
Začalo to úplně nevinně. Manžel byl trochu odtažitý, ale přičítala jsem to práci, stresu, únavě a vlastně i tomu, že už nejsme tak mladí, jako kdysi. Když mi další páteční večer oznámil, že jde opět s kamarády do hospody, ani jsem se nad tím nepozastavila. Mávla jsem rukou a popřála mu, ať si to užije. Kdybych jen tehdy tušila. Několikrát po sobě se stalo, že manžel přišel domů až další den, prý přespal u kamaráda. Ze začátku jsem to neřešila, když se to stalo asi po třetí, už mi to bylo divné a tak jsem na manžela uhodila. Překvapilo mě, jak se ani nesnažil zapírat. Všechno přiznal skoro okamžitě. Byl mi nevěrný. Cítila jsem, jak se mi svírá hrdlo a srdce, ale to jsem ještě nevěděla, že ta největší rána přijde.
„Víš, já jsem bisexuál a byl jsem ti nevěrný, ale s Markem. Ne s ženskou,“ řekl mi manžel s ledovým klidem. V tu chvíli mi hlavou proběhlo snad tisíc myšlenek a myslela jsem, že omdlím. Od té doby žiju v napětí. Když víte, že vás váš muž podvedl se ženou, je to blbé, ale nemáte strach, když jde s kamarády na jedno. Zatímco já, jako manželka bisexuála, se bojím vždycky, protože nevím, na co bude mít zrovna manžel chuť. A otevřeně přiznávám, že teď zkrátka žárlím i na jeho kamarády. Nemůžu si pomoct, ten varovný majáček v mé hlavě zkrátka nejde vypnout.
Protože jsem nechtěla naše manželství hned zahodit, což nechtěl ani manžel, zkusila jsem se k tomu postavit jinak. Brát věci tak jak jsou. Jasně, není to sranda, svým způsobem to i bolí, ale nechci o manžela přijít. Celá tahle situace mě nutí přemýšlet o důvěře, otevřenosti a o tom, že každý z nás má své tajemství.
Děkuji Marcele za odvahu sdílet její příběh.
