Článek
A často na naprosto, pro mě nedůvodné, věci, či potřeby.
Nevím jak vy, ale já osobně měla vždy sbírky zafixované jako něco, co se rozhodne člověk uspořádat až ve chvíli opravdové zoufalosti. Drahé léky, který neplatí pojišťovna, povodně, nákladné terapie, nebo snad zákroky, které mohou prodloužit, nebo i dokonce snad zachránit život. Takové sbírky si pamatuji.
Dnes už snad ale, jako kdyby bylo naprosto nomální a standardní, že si člověk může založit sbírku s jakýmkoliv důvodem.
Nemusíme pátrat v paměti ani tak dlouho, co třeba sbírka pro rodinu profesora Radka Ptáčka, který si v září 2024 dobrovolně vzal život? 10 000 000 korun jako cílová částka? DESET MILIONŮ? Rodina prý měla hypotéku a finanční závazky. Chápu, ale opravdu je morální si nastavit takovýto cíl sbírky a čekat, doufat, že se to bez povšimnutí společnosti vybere? Těžko. Ztráta manžela, dost možná živitele rodiny je jistě těžká, ale nemůžeme čekat, že naši zodpovědnost můžeme jen tak přehodit na ostatní a doufat, že oni nám zajistí komfort, na jaký jsme byli doteď zvyklí.
Další, poněkud kontroverzní, byla sbírka pro rodinu zesnulé navigátorky rallye Aleny, která zemřela na následky nehody rallye Šumava. Podle informací ve sbírce potřebovali pozůstalí peníze, protože díky těžké finanční situaci neměli ani na pohřeb. Zároveň jsme se v textu sbírky mohli dočíst, že Alena rallye celý život milovala. Proč tedy neměla pojistku, která by rodinu zajistila v případě, že by se stala nějaká tragédie?
Následují sbírky na nájem, na operace zvířátek, na kauci pro nastěhování. Proč?
Ale abychom nebyli jen negativní. Určitě se hodí zmínit i sbírku, která ukázala, že se jako národ umíme semknout a poskládat dohromady opravdu velké množství peněz. A že ty peníze následně dokáží zázraky, které měli smysl. Ano, mluvím o sbírce pro malého Martínka z roku 2023. 100 000 000 byla cílová částka. Jeden by řekl, že je to nemožné. Ale Češi opět překvapili a částku dohromady dali. Nakonec se vybralo dokonce 152 000 000 korun a Martínkovo rodiče ze zbylých financí podpořili již přes 130 dětí, mezi které přerozdělili 12 000 000 korun. Malý Martin totiž trpí těžkou formou syndromu AADC, který ovlivňuje metabolismus neurotransmiterů v mozku. A díky štědrosti dárců mohl podstoupit nákladnou léčbu ve Francii, kterou mu jeho pojišťovna odmítla uhradit.
Možnost sbírky je jistě moc dobrá věc a její myšlenkou je pomoc lidem, kteří se ocitli v těžké životní situaci a nemají možnosti to zvládnout sami. Jen je potom takovou vedlejší otázkou, jestli toho někteří nezneužívají a nezakládají si sbírku na situaci, které mohli svou gramotností, nebo rozmyslem předejít. Ale ve finále je stejně na každém z nás, komu a kam přispějeme.
