Článek
A taky neštovice, pátá nemoc, šestá nemoc, sedmá nemoc a nevím jaká ještě další.
Školka je prostě semeniště nemocí, a hlavně během prvního roku ve školce, kdy si dítě buduje kolektivní imunitu, je dost možné, že bude vaše dítě víc doma, než ve školce. Je to bohužel úděl školky a je to často velmi nepříjemná situace, zvlášť, pro pracující rodiče. Dovolená, shánění hlídání od babiček, u kterých je dnes naprosto normální, že ještě chodí do práce, neustálé OČR a stres z toho, co na to řeknou v práci. Jenže tak to prostě je a nic s tím neuděláme.
Nebo?
Možná, že kdyby někteří rodiče dokázali správně vyhodnotit situaci a neposílali by viditelně nemocné děti do školky, tak by nemocnost nebyla tak hrozná. Nemocné dítě se má totiž logicky léčit doma, a ne ve školce, kde se zaprvé vůbec nevyléčí, a za druhé nakazí maximálně tak zbytečně další děti.
Minulý týden jsem vedla mladšího syna do školky, když do šatny přišel jeho spolužák a už na první pohled bylo vidět, že mu není dobře. Mokrý a chraptivý kašel, doprovázený huhňavou mluvou, díky rýmě, celý ten fakt, že je dítě nemocné, jen podtrhoval.
„Tak šup, šup, Vašíku, tepláčky, bačkůrky a běž si hrát za dětičkama, jo?“ pobízela ho svižně maminka, která jako kdyby neviděla, že její Vašík opravdu nemá ve školce co dělat.
Vašík ji jako odpověď zahuhňal něco ve stylu: „Ano, mami, už jdu.“
Jenže jakmile to dořekl, tak se dostavilo pěkně hlasité pšíknutí doprovázené hádejte čím?
Zelenou nudlí! Ano, zelenou! To je přesně ta barva nudle, které se bojí každý rodič, protože to znamená, že to není jen tak obyčejná vodová rýma, která může mít třeba jen alergickou příčinu, nebo se spustí v zimě, při příchodu do tepla. Je to zelená rýma, která je z 99% infekční a nakažlivá. A nebudu si dělat iluze, že se žádné takové dítě přes den neutře na nose rukou, kterou pak šahá na hračky, na své kamarády ze školky.
„Nezlobte se, že vám do toho mluvím, ale nemyslíte si, že by měl Vašík spíš zůstat doma? Vypadá opravdu nemocně a mohl by nakazit ostatní děti, což by bylo zbytečný a myslím, že nejenom já, bych rozhodně nebyla nadšená,“ odhodlala jsem se konfrontovat jeho maminku, která se stále chovala, jako kdyby do šatny přivedla naprosto zdravé dítě.
Nic. Ticho. Ani oko nezvedla. Na to, že jsem v šatně byla jen já a ona, to byla reakce vskutku zvláštní.
„Halo? Na vás mluvím, nikdo jiný tady není,“ promluvila jsem znovu.
„Já vím, jen nevím, proč bych o tom s vámi měla diskutovat, když je Vašík moje dítě a ne vaše. Plus nevím jak vy, ale já jsem doktorka, takže sama poznám nejlépe, když je někdo nemocný a měl by zůstat doma. Takže díky za péči, ale starejte se o své,“ odbyla mě nepříjemným a povýšeným tónem.
„Jo aha, tak to teda doufám, že vám se jako doktorce, stejně tak jako moji blízcí, vyhnu obloukem, když nepoznáte ani nemocné dítě,“řekla jsem už dost naštvaně.
V tu chvíli už tahle naprosto úžasná doktorka a maminka otvírala dveře od třídy a urychleně Vašíka strčila dovnitř a šla. Ani se nepozdravila s učitelkou, prostě vzala roha a regulérně zdrhla.
„Paní učitelko? Nezlobte se, nechci vůbec bonzovat, nebo tak něco, ale asi sama vidíte, když se podíváte na Vašíka, že není ani trochu zdravej, a když jsem se maminky zeptala, jestli by neměl zůstat doma, tak mě málem poslala do háje. A upřímně se mi tedy nelíbí, že by tady v tomhle stavu měl být mezi ostatními dětmi,“ řekla jsem v klidu učitelce, zatímco ze třídy se ozval další Vašíkovo kašel a hlasité pšíknutí.
„Paní učitelko, máte kapesník?“ zahuhňal Vašík směrem k učitelce, zatímco se mu u nosu bimbala zase velká zelená nudle.
„Vašku, proboha, pojď sem, prosím tě. Zavoláme mamince, ať si pro tebe přijde, ty máš snad i horečku,“ řekla zděšeně učitelka, zatímco mu utírala nudli a sahala na čelo.
Když jsem odpoledne přišla pro syna do školky, tak jsem se dozvěděla, že ač nerada a s nejapnými poznámkami, tak si přeci jen máma pro Vašíka přišla.
A jestli i tak stihl někoho nakazit? Nevím. Zatím. Je brzy, uvidíme, kolik odpadne případně dětí ve školce tento týden.
Vím, že práce, děti, dovolená, neustále žádat o OČR je prostě nepříjemné, ale zkusme být alespoň trochu ohleduplní, a když už je naše dítě nemocné, tak nemusíme přeci ohrozit i ty další.
Jo a Vašík? Zánět průdušek, antibiotika, a dva týdny doma. Tak snad šel s maminkou ke své dětské doktorce a nevyšetřila ho doma sama. :)
