Článek
Už od prvního okamžiku, kdy jsem se setkala s mojí tchyní jsem cítila, že něco není v pořádku. Byla ke mě chladná, odměřená a její přístup byl zkrátka takový…no, ledový. Jako kdybych byla vetřelec v jejím pečlivě vybudovaném světě, ukradla jí poslední kousek dortu nebo jí omylem pošlapala záhonek růží. A pak přišel ten zlomový moment, kdy jsem o mém přesvědčení řekla svému muži, který mi přiznal, že už před naší svatbou mu jeho matka řekla, že se k němu podle ní nehodím. A proč? Protože podle ní nejsem prý dost ženská.
Ano, čtete správně, nejsem dost ženská. Proč? Protože narozdíl od mé tchyně nenosím každý den podpatky, šaty nebo sukni. Zkrátka nesplňuji její představu o tom, jak by správná žena měla vypadat. Podle ní bych asi měla každý den našlapovat jako gazela na deseticentimetrových jehlách, vlát v šatech jako filmová diva a tvářit se jako reklama na parfém. Jenže já mám ráda džíny, trička a tenisky. A víte co? Tak se prostě cítím pohodlně a sama sebou. A tak hlavně můžu běhat za našimi malými dětmi, řídit auto a spoustu dalšího.
Nechodím neupravená, líčím se každý den, chodím na kosmetiku a ke kadeřnici, ale nepotřebuji k tomu vypadat jako kdybych vypadla z přehlídkového mola nějaké vyhlášené módní značky. Když je nějaká akce nebo slavnostní příležitost, ráda si vezmu šaty a lodičky, pohraji si s líčením. Ale na běžný den? Ne, to opravdu ne. A můj manžel? Ten mě takovou poznal, takovou si mě zamiloval a nikdy neměl k mému stylu žádnou výtku.
Dlouho jsem si lámala hlavu nad tím, co jí na mě vlastně tak vadí. A jednoho dne jsem konečně sebrala odvahu a narovinu se jí zeptala proč mě vlastně nemusí. Odpověď mě sice nepřekvapila (přeci jen jsem už od manžela věděla), ale přesto mě zarazila svou absurditou.
„Protože se neoblékáš jako správa ženská.“
A co to vlastně znamená být dost ženská? Být jako ona, žena v šatech, s vlasy vyčesanými do pečlivě lakovaného drdolu, na nohou hlasitě klapající lodičky, a to i v případě, že jdu jen nakoupit, nebo s dětmi na hřiště? Díky nechci, a tento postoj je pro mou tchyni zjevně nepředstavitelný a nepřípustný.
Takže milé dámy, pokud chcete být „správnými ženami“, zapomeňte na pohodlí! Pryč s teniskami, džínami a obyčejnými tričky. Vytáhněte lodičky i na procházku se psem, a až půjdete s odpadky, tak si nezapomeňte vzít své nejlepší večerní šaty. Protože podle některých není zjevně ženskost o tom, jak se cítíte vy samotné, ale o tom, jak vás hodnotí a vidí ostatní, obzvláště vaše tchyně.
Ale víte co? Já si přeci jen své džíny a kecky nechám. Protože podle mě být ženou není o tomhle. Je to o tom být sama sebou, cítit se sebevědomě a v pohodě. A pokud to někomu nevyhovuje? Tak to už je jeho problém.
