Článek
Závislosti můžeme rozdělit na dvě velké skupiny - látkové a nelátkové. Látkové závislosti jsou takové závislosti, s jakými obvykle přicházíme do kontaktu, a před kterými jsme varováni. Typickým příkladem může být závislost na tabáku (nikotin). Nelátkové závislosti jsou naopak závislosti na procesech nebo na určitém chování. I když je to obecně méně často probírané téma, je i tato forma velmi nebezpečná. Člověk si může vybudovat závislost na čemkoli.
Netolismus je dle definice (Beard & Wolf, 2001) : Používání internetu, které s sebou přináší do života jedince psychologické, sociální, pracovní nebo školní komplikace. A neschopnost jedince mít kontrolu nad svým užíváním internetu, jako kompulzivní nadužívání internetu a podrážděné nebo náladové chování v důsledku nemožnosti jeho užívání.
Volně bychom ho tedy mohli popsat tak, že ztrácíme kontrolu nad tím, jak často používáme internet, kolik hodin trávíme ve virtuálním světě a zároveň nehledíme na důsledky, které nám toto chování přináší. Jde tedy o tzv. návykový proces.
Podle dostupných vědeckých dat jsou netolismem v České republice nejvíce ohroženy děti ve věku od 12 do 15 let, které jsou negativním vlivům informačních technologií vystaveny nejčastěji – přímo závislých nebo potenciálně ohrožených je mezi nimi až 23 %.
Dětská a dospívající psychika je mnohem náchylnější k tomu se pro něco nadchnout a následně této věci propadnout. Zároveň si v tomto věku nejsme schopni zcela uvědomit rizika a dochází k velkému ovlivňování vrstevníky.
(Kamarádi budou hrát hru celou noc a já nechci jít spát, i když zítra píšu test, protože by mi mohlo něco uniknout, mohl/a bych přijít o zážitek.)
Onen ,,zážitek” se sice může pro ostatní zdát nereálný, ale osobě, které chceme pomoci, přijde zcela skutečný. Emoce, které při prožívání této věci cítí, totiž skutečné jsou. Je důležité si to uvědomit, abychom se vyvarovali situaci, kdy si dítě bude připadat nepochopené.
Jak ale tedy máme rozpoznat, že je dítě závislé a nemá internet/elektroniku a jejich užívání pod kontrolou?
Návykové procesy mají šest základních znaků. Stejně tak je tomu i u netolismu (dle WHO).
Uvedeme si tyto znaky a poté typické příznaky konkrétně k netolismu.
1. Význačnost - Priorita. Tato aktivita se stane tou nejdůležitější. Začne tedy ovládat myšlení, vnímání a to, jak se jedinec bude chovat.
2. Změny nálad - Nálada se mění podle toho, zda může jedinec vykonávat aktivitu, která je pro něj prioritní.
3. Tolerance - U každé závislosti dochází k tomu, že potřebujeme zvýšit aktivitu nebo tzv. dávkování určité činnosti, abychom dosáhli stejného výsledku jako předtím (stejného uspokojení).
4. Odvykací symptomy - U netolismu jsou většinou popisovány jako neklid, potřeba kontroly nad tím, co se zrovna děje na sociálních sítích, nutkání k neustálému kontrolování telefonu, nepříjemné pocity. Můžeme například slyšet, že nám přišlo upozornění, ale přitom vůbec nemáme telefon u sebe. Touha po tom jít hrát počítačové hry/procházet sociální sítě/odepsat na tisíce zpráv, které by se bez nás rozhodne pár hodin obešly.
5. Relaps - Tendence opakovat dávné vzorce závislosti.
6. Konflikt - Závislost vyvolává konflikty a problémy. U netolismu konkrétně bývají nejčastější konflikty v rodině, hádky, zanedbávání školní docházky nebo zhoršení prospěchu.
V případě, že registrujeme závislostní chování u dítěte/mladistvého a jsme schopni si všímat konfliktů, které toto chování vyvolává, je to pro nás dostatečný důvod, abychom začali tento problém řešit. Čím dříve se o něm začne mluvit, tím lépe.
Diagnózu je ale lepší přenechat odborníkům.
Jaká je léčba netolismu a jak k němu přistupovat?
Nejjednodušším přístupem je kompromis. Domluvit se s dítětem na tom, kolik času bude na telefonu/počítači trávit. V praxi ale často tato forma kompromisu, tudíž určitého ,,zákazu”, nefunguje.
Důvodů může být několik. Například dítě dokáže zákaz obejít, dokáže se dostat k elektronice jiným způsobem, zákaz akorát více podněcuje chtíč, dítě je často s mobilem mnohem zkušenější, než rodič.
Ideální je se pokusit vyvážit čas dítěte jinou aktivitou. V případě, že ale vidí jedinou zálibu ve hraní počítačových her, či sociálních sítích, se nám bude jiná aktivita hledat velmi složitě. Klíčová je komunikace.
Abychom mohli dítěti poskytnout pomoc, kterou dost možná ani neví, že potřebuje, musíme ho nejdříve pochopit. Mluvit s ním o tom, jak tráví čas na sociálních sítích, co ho na tom tolik baví, jaké hraje hry nebo s kým si dopisuje. Často nás pár podobných konverzací může navést k hlubšímu problému. Dítě nebo mladistvý může mít problémy se socializací, procházet si složitějším obdobím. A nebo se také ,,pouze” dopracujeme k závěru, že si jen neuvědomuje rizika, která jsou spjatá s tím, kolik času denně stráví na telefonu.
I když to může být pro dítě nebo mladistvého nepříjemné, pokud je toto chování problémové, musí se o něm mluvit a následně ho i řešit. V této době je totiž netolismus v určité velmi lehké formě viditelný téměř u každého. Bez telefonu se neobejde téměř nikdo. Elektronika byla pro děti přístupná od úplného dětství, bezprostředně před tím, než poznali reálný svět. Nemůžeme se tedy divit, že se momentálně setkáváme s poměrně novým adiktologickým fenoménem, který ještě není zcela prozkoumán a zároveň na něj (zatím) není tolik upozorňováno.
Musíme se zaměřit na spouštěč chování - kdy se tak začal jedinec chovat a proč. Z jakého důvodu vlastně tráví tolik času na telefonu/počítači?
Důležitá je vůbec informace, že se jedná o závislost, anebo může k závislosti dojít - jedinec sám si to neuvědomí. Edukace o nelátkových závislostech je téměř nulová.
Proberme s jedincem jeho postoj k závislosti - jak na ni nahlíží? Vnímá, že by mohl být závislý? Zná rizika, která by ho mohla potkat kvůli jeho momentalnímu chování například v budoucnu? Změnil své chování v poslední době? Zanedbává školu nebo věci, které ho dříve bavili? Proč je tomu tak?
Motivujte ho - uvědomění jedince je důležité, ale naše uvědomění, že to pro něj není jednoduchá situace, je také velmi podstatné. Lepší bude využít pozitivní motivaci. Měl by vidět, že jsme rádi, jak se k problému postaví. Zdá se to jako banalita, ale je to velmi klíčové.
Nelátková závislost je také závislost. Často se může dít, že je jedinec uzavřen v bublině, ze které nechce vystoupit. Je tedy naším úkolem mu pomoci chtít z ní vystoupit. A až poté ho z ní vyvést.
Pokud se situace horší nebo zůstává stále stejná a zasahuje do rodinných vztahů nebo jiné oblasti jako je například školní docházka nebo fyzické/psychické zdraví, je vždy lepší se obrátit na odborníka. Ať už adiktologa, psychologa nebo psychiatra. Velmi často se doporučuje rodinná terapie. Netolismus je závislost jako každá jiná.
