Alhambra: Druhé „nej“ místo ve Španělsku?!

Protože Alhambra byl můj nápad, byla jsem ve své nepřítomnosti demokratickým hlasováním vybrána jako šofér. Projížděly jsme pohořím, kterému jsem pod dojmem vizuálních vlivů z westernů začala říkat Sierra Nevada. V domnění, že toto pohoří se nachází někde, kde se westerny odehrávají. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zaznamenala ceduli, která nás informovala, že projíždíme Národním parkem Sierra Nevada. Pochopitelně jsem samolibě konstatovala, že mám vždycky pravdu. A to i ve chvíli, kdy dělám vtipy. Ne. Že se ocitnu uprostřed Sierry Nevady, by mě nenapadlo ani ve snu. Už jenom škoda, že jsme nenašly Poklad na Sierra Madre. Patrně proto, že Sierra Madre ve Španělsku neleží.

Parkoviště u hradu byla obsazená, takže jsme musely nějakou dobu kroužit, než jsme našly místo. Pak jsme šly čekat do fronty, přestože jsme měly vstupenky koupené online a nešly jsme do Násridských paláců. Během čekání ve frontě nás zaměstnanci asi 2× zkontrolovali, jestli máme vstupenky v pořádku, a když už jsme se dostaly k pánovi, který nám lístky pípal, musely jse přeložit ještě i občanky. Nebo nám skenoval jenom ty občanky? Už si nepamatuju.

Když se kolem něčeho dělá tolik povyku, když je to tak vysoko na žebříčku španělských památek a když o to loni stály skoro 3 miliony návštěvníků, čekáte něco úžasného. No… a nic. Zahrady Generalife jsou jistě důmyslné, ale… takové všední. Rostliny jsou podobné atraktivity jako ty, co máme na zahradě my. Procházelo se přes pěkný pavilonek a nejhezčí byl výhled na Násridské paláce. Do Alcazaby jsme se nedostaly, protože vchod nebyl, kde měl být, nebo bylo zrovna zavřeno, a děvčata byla uondaná a nejevila ochotu hledat dále. Palác Karla V. je zvláštní, stylově se tam moc nehodí, ale je zajímavý.

Alhambra není palác, je to palácový komplex. Lépe řečeno, je to komplex budov a zahrad. Hlavní zahrada se jmenuje Generalife, v překladu „zahrada architekta/umělce/gnostika/flétnisty“, prostě hlavní zahrada. Nové zahrady jsou ze 20. století. V severní části je bludiště z růžového živého plotu. Srdcem je Patio de la Acequia (Nádvoří vodního kanálu). A jak jsem říkala, z popisu a fotek a videí, co jsem viděla, jsem si slibovala podstatně víc.

Kopec, na kterém Alhambra stojí, byl osídlen již od římských dob, první písemná zmínka je z roku 666, arabské obyvatelstvo zde žilo od roku 756. V 11. století se Gharnata (dnes Granada) stala významným městem berberské dynastie Ziridů.
Samotné slovo Alhambra znamená červená, buď podle červených cihel, nebo podle červené záře pochodní během stavby, nebo podle stavitele al-Ahmara, který byl zrzavý, nebo to taky může znamenat Dar al Amra = Dům pána. Plošina na kopci Sabika, na které palácový komplex stojí, má rozměry 740 × 205 m, 142 000 m2. Je obehnána zdí s 13 věžemi.

Alhambra funguje jako největší sluneční hodiny na světě. V poledne díky přesné orientaci stěn Nasridského paláce rozděluje stín místnosti na poloviny. Sloužilo to k určení času modliteb a ročních období.

Nejstarší částí je Alcazaba, která byla původně vojenskou pevností a sloužila k obraně celého areálu. Na její věži v roce 1492 zavlála vlajka Isabely Kastilské a Ferdinanda Argonského na důkaz, že reconquista byl dokonána a Evropa patří Evropanům. Pověst praví, že žena, která zazvoní na zdejší zvon, se do roka provdá, nebo najde osudovou lásku.

Pak jsou tam Nasridské paláce, které jsme neviděly, Medina, což bylo obytné zázemí pro dvořany, vojáky a služebnictvo, a Palác Karla V. Jeho architekt, Pedro Machuca se vzdělával u Michelangela a koncipoval palác v renesančním stylu. Jeho výstavba uprostřed Alhambry symbolizovala triumf křesťanství nad islámem. Stavba začala v roce 1527, v roce 1568 byla na 15 let zastavena, v roce 1637 byl projekt opuštěn a stavba zůstala bez střechy, takže palác chátral a byl využíván jako sklad střelného prachu. V letech 1810-1812 spálili Francouzi veškerý dřevený nábytek. Nakonec byl ale přece jenom dostavěn, a to v roce 1967. Půdorysem je čtverec o straně 63 m, výška je 17 m. Zvenčí nic moc. Ale to kruhové nádvoří je působivé.

A protože mám ráda legendy, mám jednu i k Alhambře. Sultán Muley Hacen měl oblíbenou manželku Isabel de Solís, která, zdá se, měla poměr s příslušníkem rodiny Abecerrajes. Příslušníci soupeřící rodiny Zegríjů ji nabonzovali a následoval masakr. Isabel byla unesena po bitvě mezi křesťany a muslimy. Prý byla velmi krásná a emír Muley Hacén se do ní šíleně zamiloval. I ona do něj. Byli známi jako Milenci z Granady. Konvertovala a přijala jméno Zoraida nebo Zoraya (Jitřní hvězda). Emírova manželka Aixa na ni žárlila a hádala se s ní, což skončilo emírovou abdikací v prospěch jeho bratra. Po emírově smrti si ji chtěl jeho bratra vzít, ale odmítla ho. Po dobytí Granady křesťany se vrátila ke křesťanství a přijala zpět své původní jméno.

Když už byla zavřená Alcazaba, chtěly jsme si dát kafe nebo aspoň vodu, ale nebylo si kam sednout a měli tam jenom stánek. A ještě předražený… Chci zdůraznit, že jsem neviděla Násridské paláce, které mají z Alhambry být to nejhezčí. Kdybych je viděla, možná bych změnila názor. Ale nevím, jestli to ještě stojím. Protože to, co jsme z Alhambry viděly my, za ten tyátr kolem rozhodně nestojí. Pokud neseženete vstupenky včetně paláců, nejezděte tam. Budete zklamaní.