Belém: Památník objevů a Klášter sv. Jeronýma

Z Campo Pequeno do Belému jsme jely přímým autobusem 272 a cesta trvala 40 minut. Je to 11-14,5 km podle trasy a autem by to mělo trvat cca 20 minut.

Přijely jsme přímo před Klášter sv. Jeronýma, což nás potěšilo, ale na první pohled bylo patrné, že z něj moc neuvidíme, protože je v lešení, což nás naopak nepotěšilo. A čekal nás další kulturní šok.

Pokusím se to popsat. Před klášterem je fronta, která vás svádí k tomu, abyste se do ní postavili. Ale to byste udělali fatální chybu. Protože to je fronta pro ty, kteří už lístky mají. Čekali byste, že pokladna bude v klášteře. Další fatální omyl. Před klášterem je obří cedule, která vás pomocí šipky odkazuje přes cestu do parku. Znejistíte, ale vyzkoušíte to. A ano, najdete tam budku, takovou unimo-buňku, ve které jsou 2 stolky a za 2 počítači 2 zaměstnanci. Před budkou jsou provazy, nebo jak to nazvat, které zajišťují, aby byla případná fronta patřičně a dostatečně zalomená a zaklikacená, aby, takříkajíc, vytvářela labyrint, který sice nemá střed, ve kterém je zakletá princezna, ale má konec, na kterém jsou kýžené vstupenky.

U jednoho počítače prodávají vstupenky do kláštera, u druhého do Belémské věže. Zatímco jsme stály ve frontě na klášter, pán, který prodával vstupenky do věže a zrovna neměl zákazníky, plnil funkci čáry. Je to funkce velmi exotická a u nás ji nemáme, proto vyžaduje bližší vysvětlení. U nás tuto funkci běžně plní na zemi nakreslený obdélníček s nápisem Diskrétní zóna, Vstupujte jednotlivě, nebo tak něco, případně jenom prostá čára, obvykle žlutá. V Portugalsku nakreslené čáry nemají. Mají čáry živé. Myslím, že ty naše vyjdou levněji, ale není to moje věc. Možná mají nějaké kvóty, kde musí být zaměstnaných kolik lidí, a tak pro ně vytvářejí místa.

Za asistence místního čáráka se nám tedy podařilo zakoupit vstupenky na 13:30 a ve zbývajícím čase jsme si šly prohlédnout park a Padrão dos Descobrimentos. Památník objevů je vysoký 50 m. Mezi 33 zobrazenými osobnosti jsme identifikovaly Jindřicha Mořeplavce, který je na špici, Filipu z Lancasteru, protože je to jediná žena, a oblíbeného mořeplavce Vasca da Gama. Větrnou růžici, po našemu kompas, jsme pořádně neviděly, protože je obestavěný zábranami, aby se nedalo jít do středu, a abyste měli zkažené fotky. Mozaika je darem Jihoafrické republiky z roku 1960.

Původní památník byl postaven pro propagandistickou výstavu Salazarova režimu, která se konala roku 1940 a nesla název Portugalský svět. V roce 1958 byl rozebrán a v roce 1960 byla, u příležitosti 500. výročí úmrtí Jindřicha Mořeplavce, postavena replika, která je tam dodnes. Samotný památník je z betonu a sochy jsou z bílého vápence.

A pak jsme šly na kafe a na zmrzlinu do kavárny u vody. Ne, není to mořský záliv. Je to ústí řeky. I když hodně široké.

Po vystání fronty jsme se následně dostaly do kláštera. Dovnitř nás prakticky pustili jenom proto, abychom vzápětí šly zase ven. Uvnitř jsme v podstatě byly jenom v místnosti, kde je pohřben Vasco da Gama, pak v kostele, kde byly opravdu překrásné vitráže, a v bývalém refektáři, kde je na stěnách z azulejos zobrazen příběh biblického Josefa v Egyptě.

Mosteiro dos Jerónimos, korektně česky Klášter sv. Jeronýma, kterému ale nikdo neřekne jinak než Klášter jeronymitů, založil pravděpodobně roku 1501 Manuel I. jako výraz díků za šťastnou výpravu Vasca da Gamy, který nalezl roku 1498 cestu do Indie po moři. Je nejpozoruhodnějším portugalským klášterním komplexem své doby.

Kostel má délku 30 m, rozměry ambitu jsou 55 × 55 m. Stavba ze zlatavého vápence z Ajudy měla být financována z 5% daně z obchodu s Afrikou a Orientem (70 kg zlata ročně), s výjimkou daní za pepř, skořici a hřebíček, které šly přímo koruně, ale byla zastavena roku 1580 po spojení se Španělskem, protože všechny finance odčerpávala stavba Escorialu.

Jeronymité zde byli do roku 1833, kdy byl klášter sekularizován, přestavby a rekonstrukce probíhaly až do roku 1898. Poslední rekonstrukce měla proběhnout roku 2002, ale, jak jsme se mohly na vlastní oči přesvědčit, probíhá právě teď.

Nicméně, i to, co jsme viděly zevnitř, bylo nádherné a můžu říct, že klášter je své pověsti hoden a rozhodně se vyplatí tam jít.