Článek
Z Toruně nás navigace neposlala po „velké cestě“ E75, ostatně, doteď jsou tam uzavírky kvůli pracím, ale po silnici 55 přes Grudziądz. Je tam hrad, citadela, pevnosti, střelnice, vojenská základna a celá řada pomníků s válečnou tématikou. Když město napříč staletími tak šíleně opevněné, dojde vám, že to tady muselo být divoké, i když o jeho dějinách nic nevíte. A když se na ty dějiny pak podíváte, zjistíte, že se to tady mlelo téměř nepřetržitě.
Změna plánu. Místo Malborku Kwidzyn. Hrad jako hrad
Začínal nás tlačit čas a do Malborku bylo ještě daleko, zato jsme neplánovaně projížděly přes Kwidzyn. Zdejší hrad jsme chtěly navštívit na zpáteční cestě, takže jsme se rozhodly, že to prostě přehodíme. Teď půjdeme do Kwidzyna a na zpáteční cestě do Malborku.
Řád německých rytířů měl v Polsku celou síť hradů
Hrad je krásný a pozoruhodně zachovalý. A to, co je na něm nejhezčí, je – no ano – latrínová věž. Byla to ona, která mě na fotkách zaujala natolik, že jsem se rozhodla tam jet. Zaparkovaly jsme, zadarmo, poblíž hradu a šly jsme dělat fotky z cesty, ale hradní komplex se nám nevešel do objektivu. V honbě za fotkou jsme dokonce neváhaly vlézt do mokré trávy na louce, ale bylo pořád to bylo málo, takže jsme si musely pomoci „oddalovací“ technikou v mobilu.
Před vstupem do hradu jsme se seznámily s dalším slovem a to zespół. Zespół zamkowo-katedralny. Došla jsem k závěru, že to znamená, že je něco „spolu“ a pak jsme si našly, že je to „komplex“, takže nejsme tak daleko od pravdy. Hrad patří pomezánské kapitule, přičemž Pomezánie je historické území, které dnes leží v Pomořanském, Varmijsko-mazurském a Kujavsko-pomořanském vojvodství.
Více podrobností na mém kanále:
Na místě dnešního hradu původně stál tzv. Biskupský nebo také Starý hrad, jehož pozůstatky byly předmětem archeologického výzkumu v roce 1930. Dodnes se patrně zachovala jižní terasa katedrály. Současný hrad se v záznamech poprvé objevuje v roce 1334. Ke katedrále byl připojen patrně počátkem 15. století. Byl dobýván, bořen a přestavován. Sloužil jako sklad potravin, vězení, sídlo soudu, v letech 1936-1945 pak jako sídlo školy Hitlerjugend-Ostlandführerschule. Po obsazení města Rudou armádou se naštěstí, na rozdíl od starého města, vyhnul větším škodám, vypleněn byl pouze interiér. Od roku 1949 je ve správě státu.
V Kwidzyně najdeme celou řadu sbírek
Sanitární neboli toaletní věž se nachází 55 metrů od hradu a je s hradem spojena galerií, která je nejdelší na světě. Ve své době byla největší v německých zemích.
Pověst o nemravném kanovníkovi
Váže se ní legenda o kanovníkovi a jeho milence, kterou si zaznamenal tajemník francouzského vyslanectví Charles Ogier v roce 1635. Zmiňovaný kanovník byl bohatý a zjevně vedl rozmařilý život. Když se o jeho milence dozvěděl biskup, kanovníka důrazně napomenul. Ten nevybíravými slovy prohlásil, že tedy kašle na lásku. Neřekl kašle, řekl to druhé slovo. A dal postavit věž, jejíž latrína ústila do řeky německy zvané Liebe, láska. Ogier k tomu ve svých zápiscích ironicky poznamenal, že něco takového mohli vymyslet jenom luteráni, tj. Němci. Sám byl katolík. Dneska se řeka jmenuje Liwa.
Mezi jinými také sbírky fauny a flóry
Původní zařízení nahradily sbírky
Vzhledem k vyrabování hradu už zde nenajdeme původní zařízení, jsou tady nejrůznější expozice, jako například mince, archeologické nálezy, etnografické, paleonotologické sbírky a také sbírka přírodní historie, fauny a flóry. Nejvíc mě zaskočila místnost, ve které jsou vedle sebe velrybí kostice a vycpaný zubr. Člověk tak nějak celá život žije v přesvědčení, že zubr je velké, ale fakt velké zvíře. Ale jakmile ho uvidíte vedle jedné jediné velrybí kosti, pochopíte, že je to takový přehlédnutelný zakrslík.
Zubr je velký. Dokud ho nesrovnáte s velrybou
Jinak je hrad, jak už jsem říkala, skvěle zachovaný, a to se u takto starých hradů jen tak nevidí. Sice jsme se dost naběhaly po schodech nahoru a dolů, ale byly jsme spokojené. Margi si přikoupila audioprůvodce, já ne. Zjistila jsem, že mi to nevyhovuje. Protože je to nudný, generický hlas. Mám ráda živé průvodce, hlavně ty, kteří jsou energičtí a řeknou vám i nějaké zajímavosti a vtípky. Jako jo, jde o informace, ale, co si budeme, ony ty sáhodlouhé výklady o tom, kdy kdo co postavil, dobyl a přestavěl stejně člověku neutkví v paměti. Zajímají nás příběhy, ne výčty dat a událostí. Latrínovou věž si budu pamatovat nadosmrti.
