Proč nikdy neuvidím české korunovační klenoty

Myslím, že nejsem sama. Protože způsob, jak je vidět, je pro mě nepřijatelný. Respektuji, že nejsou přístupné non-stop, ale co nikdy akceptovat nebudu, je fakt, že si nemůžete koupit vstupenku na určitý čas a musíte trčet ve frontě. A nechápu tu logiku. Protože všude jinde si ji prostě koupíte a jdete. Nechcete se někam vláčet čtyři hodiny, abyste další hodiny prostáli ve frontě a možná se ani nedostali na řadu.

Ve světle nedávných krádeží v Grünes Gewölbe (2019) a v Louvre (2025) a také naštěstí neúspěšné loupeži švédských korunovačních klenotů (2018), které byly nalezeny, v popelnici, mimochodem, chápu, že vystavovat takovou věc je nebezpečné. Nejstarší evropská koruna, Corona ferrea, je uložena v Monze v kapli sv. Teodelindy, a když přijdete na prohlídku, průvodce vás v kapli sice zamkne, ale pak odemkne schránku v oltáři a korunu vytáhne. Na tak cennou korunu mi to zabezpečení přišlo až nedbalé, i když jsme byli ubezpečeni, že se není čeho bát.

Vždycky se mě krajně nemile dotkne, když je nenávratně ztraceno něco, co má nevyčíslitelnou historickou hodnotu, a nechci ani pomyslet na to, jak bych prožívala, kdyby se něco mělo stát našim klenotům. Takže chápu, že je dobře, že jsou v bezpečí. Aspoň doufám. Zvlášť když se traduje, že pokud je v bezpečí koruna, je v bezpečí i český národ.

Takže mi nezbývalo, než se spokojit s „nepravými“ klenoty. Repliku Jiřího Urbana jsem viděla už 3×. Poprvé to bylo v Brně v lethrádku Mitrovských. Mimochodem, letohrádek Mitrovských je psycho. Je to zámeček na sídlišti. Myslela jsem, že mě šálí zrak. To nevymyslíš. Nevzpomínám si už přesně, kdy to bylo, asi před deseti lety. Upřímně řečeno, za moc to nestálo, byla tam hlava na hlavě a klenoty byly přesvětlené. Tak nějak přišly o svou magickou moc.

Podruhé to bylo znatelně lepší. Bylo to v prosinci 2022 v Jablunkově v budově Muzea bible. Je to strašný opadaný barák, aspoň tenkrát byl, ale klenoty byly vystavené ve sklepení s namodralým osvětlením a dovnitř pouštěli omezený počet návštěvníků. Bylo to krásné. A magické.

Potřetí to bylo letos na frýdeckém zámku. Ne tak hrozná tlačenice jako v Brně, ale ani možnost si je prohlédnout v klidu jako v Jablunkově. Kolega říká, že když člověk 3× vidí repliku, počítá se to, jako by jednou viděl originál.

I když, abych byla přesná, část souboru jsem v originále viděla. Protože žezlo a jalbko, které jsou zamčené na sedm západů na Pražském hradě, původně ke koruně nepatřily. Ty, které nechal vyrobit Karel IV., jsou uloženy v Pokladnici ve vídeňském Hofburgu.

Což mě přivádí na myšlenku, že když se vystavují repliky, mohli by poskládat ten původní soubor. Protože na všech třech výstavách byly i ty původní součásti. Bylo by zajímavé vidět všechno pohromadě v původní podobě.

Naše koruna patří k nejstarším v Evropě. Ta úplně nejstarší je zmiňovaná lombarská koruna, Corona ferrea, která byla vyrobena kolem roku 500, následuje říšská koruna z 10. století, a pak je tu uherská koruna z 11.-13. století. Naše koruna je jediná, u které se přesně ví, kdo a kdy ji nechal zhotovit.

Všichni jistě známe tuzemskou alternativu ke kletbě faraonů. Říká se, že když si korunu nasadí ten, komu nepatří, do rok a do dne zemře. A traduje se, že to udělal říšský protektor Heydrich, který tak platnost kletby potvrdil. Nedá se zjistit, jestli to opravdu udělal, nebo ne, ale myslím, že se dokážu docela přesně vcítit do toho, co se honilo hlavou Emilu Háchovi ve chvíli, kdy vznikla tahle fotka.