Článek
Některá řemesla, přestože byla potřebná, byla odsuzována. Každého v této souvislosti pochopitelně jako první napadne kat. A bylo by divné, kdyby to tak nebylo. Ale o katech kniha Michela Pastoureau kupodivu vůbec nepojednává. Ani slovem.
Podezřelí řemeslníci
Jako první uvádí řezníka, který nutně musel být, vzhledem k povaze své práce, krutý. Mně se tedy vybavuje jenom řezník Krkovička z večerníčku Jája a Pája. A pak jsem našla pohádku Johanna Wilhelma Wolfa s názvem Řeznický tovaryš, ale tam v zásadě nejde o řeznické povolání, ale o lva, který zakousne draka. Jednak je to motiv z Bruncvíka, potažmo artušovských legend, a jednak když sníte dračí maso, začnete rozmět řeči zvířat a ocitáte se v Písni o Nibelunzích. A na draky nejsou řezníci, ale princové.
Mlynáři jsou častým námětem pohádek. Spolu s vodníky
Další „divné“ řemeslo je mlynář, který hromadí zásoby, i když ostatní hladoví. Myslím, že v pohádkách je mlynář divný spíš proto, že má nějaké techtle mechtle s vodníky, rusalkami a podobnými bytostmi, které se zdržují u vody. Nebo pod vodou. Pak je tady pověst o Krabatovi a černém mlynáři, který je, pochopitelně, čert, ale podle toho, co jsem našla, je to pověst relativně nová, ze začátku 19. století, takže netuším, jak vlastně vznikla. A samozřejmě nesmíme zapomenout na lakomou mlynářku Máchalovou z úžasné pohádky S čerty nejsou žerty.
Více podrobností na mém kanále:
A pak je tady samozřejmě kovář. Je to řemeslník potřebný a silný, ale tak trochu čaroděj. Pracuje s ohněm a železo pod jeho rukama mění skupenství. V pohádce Dalskabáty, hříšná ves, se čert kovářem stane, a taky máme pohádku O statečném kováři. Kováři byli stateční. No, když děláte takovou těžkou práci, tak máte svaly. A když máte svaly, jen tak někdo se s vámi do křížku nepustí. A i kdyby pustil, je dost velká šance, že to vyhrajete. Tak čeho se bát, že?
Kováři a čerti k sobě v pohádkách neodmyslitelně patří
Pracujete sami? Jste divní!
Ve středověku se chovala nedůvěra k lidem, kteří pracovali stranou od jiných lidí. Ve výčtu najdeme lovce, ano, černý myslivec, to není třeba rozebírat, o to překvapivější jsou pasák vepřů a poustevník?! A taky jsou tady osoby, u nichž se o „řemeslu“ dá mluvit jenom těžko: psanec, uprchlík, loupežník a revenant. Revenant je zombie a to bych za „řemeslo“ opravdu považovat nedokázala ani při nejlepší vůli.
Revenanta můžou za řemeslo považovat… jenom ve středověku
Pak je tady skupina řemesel, která „ubližovala“ dřevu. Dřevorubec a uhlíř. Ten druhý navíc zase pracoval s ohněm a navrch ještě oba trávili hodně času v lese. No hrůza. Přesto existuje celá řada pohádek, ve kterých si drvoštěp bere princeznu, nebo jeho dcera prince. Nemůžeme vynechat Čapkovu Velkou pohádku doktorskou, ve které dojde k záměně povolání kvůli „titulu“ Dr. Jako doktor. Dr. Voštěp.
Jediné příkladné povolání bylo tesař. Byl to automaticky dobrý, skromný člověk, který pracoval s ušlechtilým materiálem. Všichni samozřejmě víme, kdo byl tesařem. Ano, správně, Ježíš. I když se vedou debaty o tom, jestli byl tesařem, nebo stavitelem, ale to asi nerozhodneme.
Jedno příkladné povolání ale přece jenom existuje
Sekera je v pořádku. Pila? Velký špatný!
Na závěr je třeba zmínit, že ohavná nebyla jenom povolání, ale i nástroje. Například pila. Ptáte se proč? No přece proto, že ubližuje dřevu. Ale to dělá sekera taky a ta je dobrá. Jenomže sekera je dobrá, protože je přímočará. Seknete a je hotovo. Což není tak docela pravda, ale budiž. Už jste zkoušeli pokácet strom? Každopádně je to nástroj i zbraň. Ale hlavně je odolná a dělá hluk. To má být pozitivum? Ano. Protože když děláte hluk, nemůžete ho dělat tajně. Mně to tak přijde, že jediný způsob, jak se stát slušným člověkem, bylo žít stále na očích veřejnosti. Dneska se stalkujeme na sítích, tenkrát se stalkovali v realitě.
Netlač na pilu. Je to zavrženíhodný nástroj
Pila je naproti tomu nástroj ohavný. Zaprvé je třeba dvou lidí a zadruhé je křehká a drahá. A je tichá, takže to sousedovi pořežete potají. A ukradnete. Ale pila je zavrženíhodná i proto, že má zoubkované ostří, a zoubkované rovná se špatné. Přímka a křivka jsou OK, ale lomená čára je heraldicky pejorativní. Protože narušuje čistotu, jasnost a jednoduchost. Objevovala se v erbech méně urozených nových šlechticů. Co je lomené, je „rozbité“. Prostě pila ne. I církev to říká. Prorok Izajáš a svatý Šimon Horlivec byli rozřezáni pilou.
Ale sekerou se přece taky popravovalo. To je sice pravda, ale asi je jasné, co bylo humánnější.
Pastoureau, Michel: Dějiny symbolů v kultuře středověkého Západu. Argo, 2018. ISBN 978-80-257-2495-8
