Nejhorší ze všeho je strakatost. Pruhy, kostky… a pihy!

Filmy se nás snaží přesvědčit, že bohatí nosili barevné oblečení, zatímco ti chudí chodili v šedé nebo hnědé. Není to pravdu. Bohatí i chudí nosili stejné barvy, ale bohatí je měli sytější v důsledku kvalitnějšího barviva, zatímco chudí na drahé barvivo neměli, takže barvy logicky nebyly tak výrazné. Kromě toho nosili oblečení častěji, takže bylo seprané a vybledlé. Nevím, jak často si kdo pral, a myslím, že to ani nechci vědět.

O pradlenách Michel Pastoureau nepojednává. Pojednává o barvířích. Přestože lidé toužili po krásných, jasných, sytých, zářivých a výrazných barvách, na barvíře nahlíželi skrz prsty. Barvířství bylo znepokojivé až ďábelské řemeslo a slušným lidem nebylo doporučováno. Nebylo povoleno barvit ve stejné dílně různými barvami, měli odpor vůči míchání.

Receptury se nedochovaly. A pokud ano, jsou více než vágní. Dej tam trochu toho, hodně toho, dostatečně toho… často šlo spíš o rituál než o výsledek. Pozornost se věnovala působení času, protože spěch je nepoctivý, a výběru nádob, jak co do materiálu, tak do tvaru a velikosti. Byla to alchymie. A taky sázka do loterie. Mám takový pocit, že se strakatosti báli spíš proto, že jim látka zflekatí a budou ji muset barvit znova nebo rovnou zahodit.

A strakatost je velký špatný. Středověk si ošklivil všechno strakaté. Stejně tak pruhy a, nedejbože, kostky. To byl přímo skandál. Hezké a slušné byly jenom jednobarevné věci. Pruhy byly vyhrazeny osobám vyloučeným, osobám na okraji společnosti, odsuzovaným, zrádcům, opovrženým. Myslíte, že odtud pochází pruhovaný vězeňský mudúr?

Špatná byla i strakatá nebo pruhovaná zvířata, jako leopard, jak už jsme si říkali, tygr a drak. S tím si dovolím nesouhlasit. Jednak nikdo neví, jakou barvu má drak, a jednak je tygr, jak všichni víme, nejkrásnější ze všech. Tato averze nemá jednoznačné vysvětlení, je pravděpodobné, že to má vztah ke kožním onemocněním, která se obvykle projevují právě skvrnami. Špatné byly i pihy.

Když jsme u té strakatosti a ohavnosti pruhů a kostek. Moravská orlice, prosím. Už jsem jednou říkala, že se mi nelíbí. Některé moje názory jsou prostě středověké. Je tady ovšem znepokojivá skutečnost, že se mi nepodařilo zjistit, proč máme tuhle strakatinu. Takže si vybereme, co se nám líbí. A to je interpretace, že šachování mělo představovat strukturu zdiva, což znamená spojenectví a pevnou zemi. A to, že ji poprvé použil superkrál Přemysl Otakar II.

Pastoureau, Michel: Dějiny symbolů v kultuře středověkého Západu. Argo, 2018. ISBN 978-80-257-2495-8