Castel del Monte: Mýty a fakta

Těšila jsem se na hrad, ale netěšila jsem se na cestu. Nicméně, nastavila jsem si naviaci a sedla do svého uřvaného auta a vyrazila směrem na Castel del Monte.

Z korespondence s majitelem ubytování jsem věděla, že cesty budou stejně tristní jako směrem do Bari. Ta věta zněla: „Le strade sono pessimi.“ Cesty jsou hrozné. Aspoň víme, jak vzniklo slovo pesimismus.

Abych to zdokumentovala, nahrála jsem si to na kamerku. Je to 18 km a podle map to má trvat 25 minut. Můj nesestříhaný záznam má 32. To je průměrná rychlost 33,96 km/h. To nechceš. Nevím, jestli je to v tomhle ročním období možné, ale asi jsem cestou viděla sklizeň oliv. Taky jsem jela po cestě, na které jsou od 15. 11. povinné zimní gumy. Nemám tušení, jestli uřvanec zimní gumy měl, ale při teplotě 17 stupňů jsem se náledí, které by mi zkomplikovalo cestu, skutečně neobávala.

Dorazila jsem na parkoviště, odkud jezdí kyvadlový autobus. Byl tam kromě mě jenom jeden další šofér, který z auta vytahoval kolo. Ale byl tam i provozovatel parkoviště, který mě bryskně zkasíroval o 5 E. Přešla jsem parkoviště a v něčem, co byla kombinace obchodu se suvenýry a restaurace, jsem si koupila lístek tam a zpět za 2 E. Obě cesty jsem v autobuse byla sama, takže se jim to určitě hodně vyplatí. Nedivím se, že tam při takovém provozu nejezdí místní doprava. I když je na druhou stranu možné, že kdyby doprava fungovala líp, jezdilo by tam více lidí. A taky nevím, jak to tam vypadá v létě.

Hned u závory na parkovišti, kde jsem vystoupila, mě uvítala průvodkyně s dotazem, odkud jsem. Když jsem se přiznala, řekla mi: „Vítejte!“ A pak říkala, že česky umí 5 slov, kromě „vítejte“ ještě „dobrý den“, „na shledanou“, „děkuji“. Tak jsem ji naučila ještě „prosím“, aby si rozšířila slovní zásobu, a vyrazila na hrad.

Vyšlo mi opravdu překrásné počasí. A byla jsem tam sama. Bylo tam neuvěřitelné ticho. Takové ticho, že bylo slyšet štěkání psa z vesnice, která je odtud asi 7 km. Hrozně tam foukalo a byly tam překrásné výhledy. Obešla jsem si hrad, koupila si lístek za 10 E a šla dovnitř.

Průvodci se vám snaží říct, že Castel del Monte je opředený mnoha legendami, ale skutečnost je jiná. Je pravda, že je to svým vzhledem naprosto unikátní hrad, že inspiroval klášter v románu Jméno růže, a že ho postavil velmi výjimečný císař.

Ale to je dohromady všechno. Ona záhadná aura pochází z toho, že o hradu a jeho účelu je hrozně málo informací. Jediným dochovaným dokumentem o stavbě hradu je dopis Fridricha II. Švábského z roku 1240, ve kterém píše úředníkům v Capitanatě, aby zajistili stavební materiál pro honosný hrad poblíž benediktýnského klášter Santa Maria del Monte. Spekulace esoteriků se týkají čísla 8, protože hrad je osmiúhelníkový a má osm osmibokých věží. Osmiúhelník představuje spojení čtverce, který symbolizuje zemi, a kruhu, který symbolizuje nebe. Osmiboká je i koruna, kterou byli korunováni císařové svaté říše římské národa německého. Kromě toho je hrad v pustině a proto se pochybuje o jeho obranném účelu – neměl co chránit. Fridrich měl celou řadu obranných hradů, dochovaný dokument mluví o 111 stavbách, z nich 16 bylo v oblasti Bari.

A teď několik čísel. Průměr hradu je 56 m, strany osmiúhelníku jsou dlouhé 16,5 m, strany osmibokých věží pak 3,1 m. Hlavní zeď je vysoká 25 m, bašty pak 26 m. Jeho geometrie je ovlivněna Fibonaccim a zlatým řezem. Je patrně inspirován Skalním dómem v Jeruzalémě, který Fridrich II. osobně viděl.

Jako stavební materiál byl použit murgský vápenec a korálová brekcie, což je sediment z úlomků korálů a tvoří se v blízkosti korálových útesů jako důsledek jejich rozpadu.

Točitá schodiště o 44 schodech ve věžích jsou orientována proti směru hodinových ručiček, což zvýhodňuje případné útočníky, protože se počítá s tím, že meč držíte v pravé ruce. V praxi je to tak, že máte ruku s mečem u zdi, ne v místě, kde se schodiště stáčí, takže myslím, že byste naráželi do zdi, ale nevím, téhle problematice nerozumím.

V horním patře patrně byla zavěšená dřevěná chodba, která propojovala místnosti v horním patře. Pod centrální částí nádvoří se nachází cisterna na dešťovou vodu. Bylo zde vodovodní potrubí, koupelny, latríny, ventilační systémy a krby. První restaurátorské práce proběhly už v roce 1269 za vlády Karla I. z Anjou, další pak 1277 a 1566.

Původně byl zdoben mramorem, byly zde mozaikové podlahy a sochařská výzdoba, ale když byl hrad v 17. století opuštěn, byl postupně vyrabován, ozdoby byly použity na výzdobu zámku v Reggia di Caserta. V roce 1876 koupil hrad stát a roku 1879 proběhla první rekonstrukce, zatím poslední v letech 1975-1981. V roce 1996 ho UNESCO prohlásilo za památku světového dědictví.

Z dějin víme jen málo. Roku 1246 zde proběhla svatba Fridrichovy dcery Violanty, na konci 13. století zde byli vězněni jeho vnukové. Během 2. světové války zde bylo tajné navigační středisko 15. armády USA. V 50. letech 20. století byla v půdě kolem hradu nalezena sloučenina obsahující bakterie streptomyces peucetius, která slouží k léčbě rakoviny.

V přízemí hradu je působivá prezentace promítaná na zeď, která zobrazuje vznik hradu a jeho následnou rekontrukci za využití nejmodernějších technologií, jako je např. 3D tisk při obnově klenáků.