Článek
Velké hledání proběhlo v období renesance, figuroval v něm, nepřekvapivě, Leonardo da Vinci, který jednak strávil dlouhé měsíce měřením všemožných proporcí mužských modelů, a jednak resuscitoval myšlenku římského architekta Vitruvia, který tvrdil, že každá budova by měla mít tři základní atributy: užitečnost, sílu a krásu. Užitečnost a sílu (odolnost) definovat, případně změřit umíme, horší je to s tou krásou. Vitruvius se tedy pokoušel zjistit dokonalé proporce, a to jak v architektuře, tak i u lidského těla.
Výsledkem výpočtů a měření je notoricky známý Vitruviánský muž
Ideální proporce od počátku věků
Leonardo na základě studia Vitruviova pojednání De architektura a vlastních měření, výpočtů a diskuzí s ostatními umělci a vědci vytvořil kresbu s názvem Vitruviánský muž, což je ona notoricky známá kresba muže vepsaného současně do kruhu a čtverce, resp. muže s jednou hlavou a čtyřma rukama a čtyřma nohama – jeden pár v kruhu, druhý ve čtverci. Da Vinci nebyl sám, kdo podobnou kresbu vytvořil.
Jak se líčím můžete vidět na mém kanále:
Do kresby byl zahrnut poměr nazývaný zlatý řez, zlaté číslo, božský poměr a podobně, vyjádřený číslem φ (fí), Fibonacciho číslem. Fibonacci samozřejmě nebyl sám, kdo se o zlatý řez zajímal, a rozhodně nebyl první, lze ho najít už v Indii cca 450 let př. n. l., pracovali s ním např. Pythagoras, Euklides, Kepler. Matematika a geometrie, kterým nerozumím a ke kterým primárně nemám dobrý vztah, ale bohužel u nich vždycky skončím, a to i v oblastech, kde bych to nečekala.
Zlatý řez můžeme vidět například ve struktuře ulity
Leonardo tedy měl své ideální proporce a je nám asi jasné, k čemu je použil. Jeho obrazy, sochy a stavby, které zlatý řez a ideální proporce obsahovaly, měly být vnímány jako krásné. Pracovali s nimi i další umělci a architekti. Ale běžným lidem byly víceméně k ničemu, protože i když teoreticky mohli mít znalost toho, jak vypadá ideální obličej, neměli moc možností udělat něco s tím, který jim genetika nadělila.
Ideální tvář v moderní době
Karta se obrátila s příchodem dostupných plastických operací. V roce 1997 patentoval v USA chirurg Stephen R. Marquardt „Marquardtovu obličejovou masku“, která využívá zlatý řez k určení ideálních proporcí, archetypální ideální tváře. Existují varianty pro muže a ženu, přední a boční pohled, klidový stav a úsměv. Čím lépe vám pasuje na váš vlastní obličej, tím více byste se měli blížit ideálu. Tato maska je ovšem kontroverzní, protože má zobrazovat ideální tvář evropské maskulinizované ženy. Jednak tedy není vhodná pro neevropská etnika a jednak mají muži preferovat ženštější rysy.
Modely ideální tváře se dnes vytváří kvůli plastické chirurgii
Takže kam jsme se po těch tisíciletích výpočtů dopracovali? Do slepé uličky. Je zvykem prohlašovat, že na vzhledu nezáleží, což ovšem vyvrací miliardy, které lidé na celém světě investují do plastických operací a kosmetického průmyslu. Na jednu stranu je to dobré, protože plastická chirurgie pomáhá lidem, kteří utrpěli úraz, trpí nějakou nemocí nebo se narodili s deformitou, která jim brání v normálním životě, ale na druhé straně je to špatné, protože to produkuje zdeformované zrůdy a zrůdičky, které po investicích často nesmyslných částek a přetrpění pooperační bolesti odcházejí domů v mnohem horším stavu, než na kliniku přišli. A člověk si pak při pohledu na ně říká, že kdyby to nechali být, tak by, zdarma a bezbolestně, vypadali líp. Pak je tady ale celá řada plastických operací, které svým nositelům opravdu prospěly.
Nehoňte se za každou cenu za módními trendy. Jednou tak jako tak přijdete do módy
Záleží na vzhledu?
V neposlední řadě do toho vstupují rychle se střídající trendy, takže si trháme obočí do úzkých čárek, abychom si ho vzápětí nechali tetovat do původní podoby, odstáváme si tuk z tváří, abychom si tam pak nechali aplikovat kyselinu hyaluronovou… Ono vlastně stačí počkat, až právě my přijdeme do módy. Když jsem se narodila, tak místo vlasů dávali hřebíky, a vyrůstala jsem v době, kdy se nosily kudrnaté vlasy, takže jsem vinna v plném rozsahu, i já jsem měla „berana“ nebo „květák“ nebo jakkoli chcete trvalou nazvat. Byla jsem zrzavá a byla jsem blond a pak jsem byla nakrátko, protože moje vlasy ten přechod z jedné strany barevného spektra na druhou nepřežily v použitelném stavu.
Vlasové experimenty naštěstí odrostou
Ale cokoliv spácháte na své hlavě není definitivní. Vlasy odrostou a za rok, za dva nikdo neví, že jste vypadali tak, že se zpětně divíte, že vás rodiče pouštěli mezi lidi. Zvlášť v době, kdy si vlasy všichni začnou hromadně žehlit a vy prožíváte hluboké zadostiučinění, že ušetříte za žehličku a poté, co vstanete z postele nebo vylezete z vody dokonale odpovídáte aktuálnímu trendu.
A ano, myslím si, že na vzhledu záleží. Asi před dvěma lety jsem se pokusila spočítat, kolik peněz jsem vrazila do líčidel, zejména do paletek stínů, a udělalo se mi zle. Můžu se utěšovat jenom tím, že kromě financí jsem žádnou škodu neutrpěla. A jak se říká, když za chybu můžete zaplatit jenom penězi, vyšli jste z toho lacině.
Než se rozhodnete jít pod nůž, zkuste se nejdřív nalíčit
Co je vratné, to je dobré
Na líčení je krásné, že je vratné, snadno odstranitelné a snadno opravitelné. A i když se zmalujete opravdu otřesně, dá se to snadno, rychle a především bezbolestně dát do pořádku. Mám s tím letité zkušenosti, protože jsem odmalička kradla mamince šminky a dovedete si představit, co jsem si na obličeji vytvářela. No co no, maminka mě pokaždé umyla a zase bylo dobře. Na líčení je krásné i to, že máte naprosto volnou ruku. A nekonečné pole k experimentování, co vám sluší a co ne, které postupy vám vyhovují a které raději vynecháte.
A tím se vrazíme na začátek. Na internetu najdete nepřehledné množství návodů, jak se správně nalíčit. Jak dosáhnout toho, aby naše tvář byla atraktivnější, krásnější. Podívejte se na ně, zkuste je a vyberte si to, co vám bude slušet. Protože, jak jsme si už řekli, po tisíciletích výzkumů a výpočtů jsme došli k tomu, že jsme k ničemu nedošli. Kruh se uzavírá. Tak hurá do toho.
