Proč na upíry a vlkodlaky funguje stříbrná kulka?

Když čtete o historii stříbra, nemůžete nenarazit na stříbrnou kulku. V anglicky mluvících zemích se tento slovní obrat používá jako označení jednoduchého, zdánlivě magického řešení složitého problému, například penicilin byl „stříbrnou kulkou“ proti bakteriálním chorobám. Jinak se ovšem všeobecně ví, že se stříbrné kulky používají na střílení upírů, vlkodlaků a jiných neřádů. Proč vlastně?

V mnoha starověkých náboženství, mytologiích a kulturách bylo stříbro spojováno s Měsícem a jeho bohem nebo bohyní. Pro Egypťany bylo „čistší“ než zlato. Řekové ho přisoudili Artemis a věřilo se, že má mystické vlastnosti, že přináší duchovní ochranu. Mrtví dostávali „na cestu“ stříbrnou minci, aby zaplatili Chárónovi za převoz na onen svět. Ve starověkém ruském malířství se stříbrem malovaly svatozáře.

Za čistý a ochranný kov ho považují i v Číně a v Japonsku. V Číně se používalo na výrobu amuletů proti zlým duchům. V Japonsku zase na obřadní předměty, je symbolem vyrovnanosti a trpělivosti.

Ona víra v čistotu stříbra má reálný základ. Stříbro má antibakteriální účinky, což víme z toho, že se přidává do ponožek. Ví se to už dlouho. Už ve starověkém Řecku a Říme se používalo k prevenci infekcí, ve středověku k desinfekci vody, popálenin a ran. V 19. století vkládali námořníci stříbrné mince do sudů s vodou a vínem. „Stříbření vody“ se dodnes používá v zásobnících vody u zaoceánských lodí. A dokonce i u kosmických lodí. Ale už se tam neházejí stříbrné mince. Používají se stříbrné elektrody. Proti infekcím dnes máme samozřejmě účinnější věci, například antibiotika, ale na ty si bakterie časem vyvinou rezistenci. Odolnost proti stříbru si vytvořit nedokážou.

A pak je tu ještě biblický aspekt. Jidáš za svou zradu dostal 30 stříbrných. Údajně mohlo jít buď o antiochijský statér nebo o tyrhénskou tetradrachmu. To by ovšem znamenalo, že by bylo stříbro chápáno jako prokletý kov, ale k tomu nedošlo. Naopak, stříbro mělo zlým duchům připomínat jejich vinu a odloučení od Boha, takže je přimělo k útěku.

Takže si to spočítáme: Stříbro je čisté a očistné, je spojené s Měsícem a zahání zlé duchy. Ergo, zastřelíme tvory, které není možné zabít normálním způsobem, stříbrnou kulkou. Původně to byli vlkodlaci a čarodějnice, upíři se přidali až později. Protože vlkodlaci s Měsíce souvisí víc než upíři. Úplněk, symbol stříbra, kletbu způsobuje, takže ji může i zrušit. Stejné se léčí stejným. Prostě vyháníme čerta ďáblem.

Jedna teorie tvrdí, že spojení vlkodlaků a stříbrných kulek pochází ze skutečné události. V květnu 1764 byla v provincii Gévaudan u města Langogne pasačka Marie-Jeanne Vallet napadena neznámým zvířetem Ochránili ji býci z jejího stáda a psi. Začalo se jí přezdívat Panna z Gévaudanu.

Čtrnáctiletá dívka, kterou zvíře napadlo o několik dní později, už tolik štěstí neměla. Následovaly další útoky na osamělé lidi. Zpočátku to byli náctiletí. V září byla zabita první dospělá oběť, která byla napadena pár kroků od domova. Vyvolalo to paniku. Zvlášť proto, že oběti byly ošklivě zřízené. Většinou měly poraněný krk, někdy úplně oddělenou hlavu, chyběly jim vnitřnosti, především játra.

Nejdřív si všichni mysleli, že to bude vlk. Ale zvíře, kterému začali říkat bestie, neútočilo na dobytek, ale na lidi. Svědkové ho popsali jako psovitou šelmu o velikosti osla. Někteří tvrdili, že umí stát na zadních a vydává odporný zápach. Taky uměl běhat přes podmáčené oblasti. Takový pes Baskervillský. Došli k názoru, že je to vlkodlak. A začali pořádat masové hony. Ulovili desítky vlků. Ale žádný z nich nebyl bestie. S tou se setkali a dokonce ji 2× zasáhli puškou, ale bestie přežila. Pak se rozšířila zvěst o temném muži v oděvu z vlčí kůže. Potkala ho skupina žen cestou na mši. Jakmile přešel, objevila se bestie. Vlkodlak.

Zvěsti se dostaly až do Paříže a Ludvík XV. tam poslal vyhlášeného lovce Jeana Vaumesle d'Ennevala, který zabil 94 vlků. Bestie mezi nimi nebyla a řádila dál. Král odvolal Ennevala a poslal tam Jean-Baptiste Duhamela, který zastřelil 60kilového vlka. Což není nic enormního, protože standardní samec vlka může vážit až 80 kg. Bestii nakonec v roce 1767 dostal lovec Jan Chastel, který před zvířetem poklekl a odříkal modlitbu. Bestie zaútočila teprve když skončil. Chastel vypálil, no ano, stříbrnou kulku.

Že šlo o bestii se potvrdilo, když se v jejím žaludku našly zbytky poslední oběti. Vycpané zvíře, které mělo na svědomí 96-112 lidí a více než 210 útoků, bylo převezeno do Louvre, ale do dnešních dnů se nedochovalo. Existují hypotézy, že to mohl být lev, které tamější lidé nikdy neviděli, a tak ho přirovnali k vlkovi, ale podle historického popisu nekropsie šlo o psovitou šelmu o váze 50 kg. Když si vezmeme, že k útokům docházelo po dobu 3 let, je to statisticky jeden útok každých 5-6 dní. Takže je zděšení místních lidí naprosto pochopitelné.

Podle všeho šlo o křížence vlka a velkého psa a existují neprokázané teorie, že byl řízen člověkem, dokonce s mluví o synovi Jean Chastela. Ano, to je ten lovec se stříbrnou kulkou. Takže už víme, jak vznikl Baskervillský pes.

Dělaly se dokonce vědecké pokusy. Olovo má o 10 % vyšší hustotu, takže stejně velká stříbrná střela bude lehčí. Také je tvrdší. V pořadu MythBusters v roce 2007 prokázali, že má větší průbojnost, ale v roce 2012 zjistili, že jsou o něco pomalejší a o něco méně přesné než olověné. Tak si vyberte.