Co všechno je ze zlata?

Zlato je tradičně považováno za nejvzácnější kov. Předpokládá se, že jelikož byla Země v době svého vzniku, kleslo téměř veškeré zlato do zemského jádra. Zlato, které je k dispozici na povrchu, sem bylo patrně dopraveno asteroidy. Existuje teorie, ze nejbohatší ložisko zlata v pánvi Witwatersrand v Jižní Africe vytvořil asteroid, který tam dopadl cca před 2 miliardami let, ale tato teorie bývá často zpochybňována.

Ať už to bylo, jak chtělo, prostě nám ho zůstalo málo. Ve vesmíru připadá na jeden atom zlata přibližně 300 miliard atomů vodíku. To je nula nula nic. Proto je tak vzácné.

V roce 2020 se nad zemí nacházelo celkem přibližně 201 296 tun zlata, což by vytvořilo krychli o straně 21,7 m.

Chemicky je velmi odolné, všichni ze školy víme, že ho rozpouští pouze lučavka královská, což je směs kyseliny dusičné a chlorovodíkové. Existují i jiné způsoby, ale ty jsou moderní.

Zlaté plátky lze stlačit do takové tenké vrstvy, že jsou skoro průhledné. Světlo, které jimi prochází, je zelenomodré, protože zlato odráží žlutou a červenou.

Je pravděpodobné, že zlato je prvním kovem, který lidé začali používat. I když je ho tak málo. Ale, na rozdíl od běžnějších kovů, se nachází v ryzí podobě. Tak asi proto. Malé množství přírodního zlata bylo nalezeno ve španělských jeskyních obývaných v době před 40 000 lety.

Těžba na jihovýchodním pobřeží Černého moře sahá do doby vlády krále Midase, a víme, co o králi tohoto jména říkají řecké mýty. Všechno, čeho se dotkl, se proměnilo ve zlato. A patří sem také mýtus o zlatém rounu. To je ten zlatý beran, na kterém uprchli Frixos a Hellé a pro jehož kožešinu se vypravil Iáson. Ne ten řád. Ten vznikl až potom. Říkám mu řád oběšeného berana. Protože nevypadá, že by byl šťastný. A také existují zlatá jablka Hesperidek, jedno z nich posloužilo jako katalyzátor k rozpoutání Trójské války.

Pověsti i zlatém Eldorádu rozpoutaly zlatou horečku v Jižní Americe, zlato na Klondike zase v Americe Severní. Slovo zlatokop a především zlatokopka mají velmi pejorativní nádech.

Zlato je etalon, punc nejvyšší hodnoty, absolutní měřítko bohatství. Když se řekne poklad, každý si představí truhlici plnou zlata. Egypťané si mysleli, že bohové mají zlaté maso, Inkové zase, že jsou to boží výkaly. Bylo spojováno se Sluncem a slunečními božstvy, protože to nejlepší k nejlepšímu, že ano?

Nejdůležitější věci, jako třeba královské koruny, musí být ze zlata. A když je ho málo, tak to musí být aspoň pozlacené.

Když je někdo dobrý, říkáme, že má zlaté srdce, kdo umí dobře mluvit, je výřečný, ale pozor, mlčeti zlato. A není všechno zlato, co se třpytí. Máme zlaté české ručičky, zlato v hrdle, zlatou mládež, zlatý střed, zlatý řez a zlatou hodinu, tu mají především fotografové. Taky zlatý věk a staré zlaté časy. Když máme někoho rádi, říkáme mu zlatíčko. Když nám z něčeho plynou zisky, taky to označíme za zlato, jako černé zlato – uhlí nebo ropa a bílé zlato – cukr nebo sůl.

Máme pohádku o Zlatovlásce, O třech zlatých vlasech děda Vševěda a koně Zlatohříváka. Taky o přadleně, která uměla příst zlato a morální ponaučení Sůl nad zlato. Zlatý poklad obvykle hlídá drak. Ten nejznámější, poklad Niebelungů, hlídal drak Fafnir. A máme zlatou rybku, která plní přání. Když je pro nás něco důležité, jsme ochotni to vyvážit zlatem.

Když mluvíme o zlatě, nemůžeme zapomenout na alchymisty. Vyráběli sice kámen mudrců, ale taky zlato. No, vyráběli. Říkali tomu transmutace. Alchymisté věděli, že se zlato dá rozpustit ve rtuti. Vzniká tak amalgám, ze kterého se při zahřátí nad 300 °C se rtuť odpaří a zbude ryzí zlato. Když tenhle postup předváděli svým mecenášům, muselo to být působivé. Troufám si říct, že moc zlata nám po alchymistech nezůstalo. Zůstaly nám spíš poznatky z oboru chemie. A kromě toho Jára Cimrman nezpochybnitelně prokázal, že vyfukováním tabákového kouře do vody zlato nevznikne.