Článek
Karmelitánský klášter byl založen roku 1389 vojevůdcem sv. Nunem Álvaresem Pereirou a jeho prvními obyvateli byli karmelitánští mniši z města Moura, kteří sem přišli roku 1392. Pereira věnoval klášteru všechno své bohatství a poté, co se stal novým členem karmelitánského řádu, do něj sám vstoupil. V klášteře zemřel a byl pohřben.
Zvenčí je budova napůl zříceného konventu nezajímavá
Zemětřesení roku 1755 postihlo celý klášter, včetně kostela, ve kterém právě probíhala mše, se zřítil a pohřbil mnoho věřících. Za vlády Marie I. sice začala rekonstrukce jednoho z klášterních křídel v novogotickém stylu, ale roku 1834 byly práce na klášteru zastaveny poté, co došlo k vyhnání církevních řádů z Portugalska. Rekonstrukce se tak dočkaly pouze pilíře a oblouky chrámových lodí. V 19. století přišel romantismus a s ním zájem o ruiny, a tak bylo rozhodnuto, že stavba zůstane nedokončena.
Více informací na mém kanále
Obytné části kláštera byly roku 1836 přeměněny na vojenské kasárny. Během Karafiátové revoluce roku 1974 se zde před Hnutím ozbrojených sil skrýval portugalský prezident Marcelo Caetano. Budova starého kláštera dnes slouží jako základna armádní policie.
V muzeu jsou vystaveny artefakty z různých období portugalské historie. Jsou tam exponáty z paleolitu, neolitu, římského a vizigótského období, gotické sarkofágy a peruánské mumie.
Což nás překvapilo. Ty exponáty. Původně jsme myslely, že to bude jenom kostelní bez střechy, ale ono to ještě pokračovalo. Především jsem si všimla mumie, která ležela, a pak ještě dalších mumií, skrčenců. Působily velice nepříjemně. Jako exponát z kabinetu kuriozit.
Pohled na peruánské mumie je nepříjemný
V poslední místnosti byla projekce, moc pěkně udělaná, promítali ji na stěnu a oblouky. Pojednávala o historii kláštera, v portugalštině a angličtině, takže jsem tomu nerozuměla, ale bylo to vizuálně působivé. Odnesly jsme si nové portugalské slovo terremoto, což znamená zemětřesení.
Lisabonské zemětřesení udeřilo 1. listopadu, na svátech Všech svatých, což je důležité, protože všude hořely svíčky, které spadly a následný požár následky zemětřesení ještě zhoršil. Za oběť mu padlo 85 % lisabonských staveb.
Součástí expozice jsou paleolitické a neolitické sbírky
Podle škod se odhaduje, že mělo magnitudu až 9, přičemž nejsilnější na Richterově stupnici je 10 a to nikdy nebylo zaznamenáno. Epicentrum se nacházelo v Atlantském oceánu cca 200 km jihozápadně od mysu Sv. Vincence. Trvalo 3 - 6 minut a vyžádalo si přibližně 60 - 100 000 obětí. V centru města způsobilo 5 m široké trhliny. Asi 40 minut po té, co ustalo, zasáhla Lisabon tsunami a po ní dvě další vlny. Požár zapřičiněný převážně převrhnutými svíčkami se změnil v ohnivou bouři, která udusila lidi až 30 m od plamenů.
Otřesy byly cítit po celé Evropě až po Finsko, v severní Africe, podle některých zdrojů i v Grónsku a Karibiku. 20 m vysoké tsunami se přehnalo podél pobřeží severní Afriky, zasáhlo Martinik a Barbados, 3 m vysoká tsunami zasáhla Cornwall a Galway na Britských ostrovech. V roce 2015 bylo zjištěno, že tsunami mohly dosáhnout až na pobřeží Brazílie.
V muzeu jsou také gotické sarkofágy
Král Josef I. se údajně zeptal markýze do Pombal: „Co teď budeme dělat?“ A markýz měl odpovědět: „Pohřbíme mrtvé a uzdravíme živé.“ Těla byla oproti zvyklostem i přání církve pohřbena do moře, aby se nešířila epidemie. Aby se zabránilo nepokojům, byla nasazena armáda a více než 30 lidí bylo oběšeno za rabování. Armáda zabránila tělesně zdravým občanům v útěku a donutila je k účasti na rekonstrukci.
Markýz de Pombal zaslal všem farnostem dotazník, který následně vědcům umožnil rekonstruoval událost a patřil mezi první, kdo se pokusil o objektivní šetření. Jeho kompetentní reakce upevnila jeho moc.
Před konventem je malebný parčík s vistáriemi
Nelze mu upřít zásluhy na posílení ekonomické soběstačnosti Portugalska, zavedl rozsáhlé reformy, systém královských monopolních společností a cechů, reorganizoval armádu a námořnictvo, sekularizoval školství, zavedl odborné vzdělávání a vytvořil stovky nových učitelských míst, přidal na univerzity katedry matematiky a přírodních věd. Také zakázal dovoz černých otroků do pevninského Portugalska a portugalských držav v Indii, ale na druhé straně založil společnost, aby posílil obchod s otroky v Brazílii.
Vládl autokraticky, získal kontrolu na portugalskou inkvizicí, a také uzákonil cenzuru. Když vesnice Trafaria odmítla splnit jeho rozkazy, nechal ji vypálit, takže se mu přezdívalo Nero z Trafarie. Po povstání v Portu nechal popravit 30 hlavních aktérů a jejich těla nechal vystavit na hradbách, která bylo umožněno sejmout a pohřbít až po té, co o to biskup oficiálně požádal krále. Krutě pronásledoval jezuity a nižší vrstvy. Jeho školské reformy nedopadly nejlépe. Nové školy nezvládly nahradit zrušené jezuitské a trvalo více než sto let, než se obnovila stejná úroveň gramotnosti.
Odkaz markýze de Pombal je stejně kontroverzní jako jeho zpodobnění ve stanici lisabonského metra, která nese jeho jméno
Josefova dcera a nástupnice Marie I. ho nenáviděla tak, že sebemenší zmínka o něm v ní vyvolávala záchvaty vzteku. Vydala jeden z první zákazů přiblížení v historii, nesměl k ní na méně než 20 mil. Zbavila ho úřadů a poslala do vyhnanství, což v ulicích vyvolalo velkou radost. Ale nijak ho nepronásledovala, takže ve věku 82 let pokojně zemřel na svém panství.
Jeho odkaz zůstává velmi kontroverzní. Přesto je podle něj v Lisabonu pojmenována stanice metra, na které je zpodobněn… velmi kontroverzně.
