Článek
Čtvrtý den nás neuvítal nejlepším počasím, ale i tak jsme vyrazili do Prien am Chiemsee, odkud jezdí lodě na ostrov Herreninsel.
Překvapila nás hraniční kontrola mezi Rakouskem a Německem. Když se začaly objevovat značky se snížením rychlosti v těsném sledu za sebou, nejdřív jsme mysleli, že to zase bude rozkopaná cesta, ale byla to zpomalení kvůli kontrolám. Nás nekontrolovali, jenom mávli, ať jedeme. „Když vidí českou SPZ, nikdo se o tebe nezajímá,“ konstatovala jsem. „A to neví, že tady pašujeme Američany,“ řekla Margi.
Lodi plující na Herreninsel mají jména z germánských legend
Přijeli jsme tedy do Prien am Chiemsee na parkoviště do přístavu a šli si koupit lístky na loď. Na WC byla paní, původem Češka, která emigrovala někdy v 80. letech a hlučně si pochvalovala, jak se jí v Německu daří. No, nevím, jestli je zrovna tahle práce splněný sen.
Název Prien je odvozen od stejnojmenné řeky, z keltského Brigenna, tj. „pramenící v horách“. Chiem je patrně odvozeno od keltského křestního jména Chiemo nebo Chemus, které je předchůdcem jména Heinrich. Měl to být nějaký místní hrabě, o který je ale spíše legendární než historickou postavou. Další možností je, že se název odvozuje od staroněmeckého slova kienforha, tj. borovice.
Více podrobností na mém kanále:
Jezero Chiemsee má celou řadu ostrovů a lodních linek
Došli jsme tedy do přístavu a prohlíželi si lodě. Byl to první kontakt se světem germánských legend, které inspirovaly výzdobu Ludvíkových zámků. Lodi se jmenovaly Edeltraud, Irmingard a Siegfried. No dobře, byla tam i normální jména, jako Josef, Rudolf nebo Michael, ale nevím, jestli pluly k zámku, protože na jezeře je spousta přístavů. A spousta ostrovů. Ty dva největší Herren- a Fraueninsel, tj. Pánský a Dámský ostrov se nazývají podle toho, že tam původně byly mužský a ženský, ne záchod ne. Klášter. Buď jak buď, my jsme jeli lodí Edeltraud.
Plavbu jsme si nestihli užít. Trvala pouhých 10 minut
Také jsme zjistili, že Němci lžou ohledně času. Cesta měla trvat 20 minut, a tak jsme si na palubě dali kafe, které jsme málem nestihli vypít, protože za s bídou 10 minut jsme byli na místě.
Hned v přístavu je pokladna. Moc nechápu, proč mají kasy mimo zámky. Chápu to v případě, že je v areálu více věcí, které můžete navštívit, ale když je tam zámek jenom jeden, smysl dislokované pokladny mi uniká.
Jak dlouho trvá půlhodinová prohlídka?
Během kupování lístků jsme se dostali do rozepře, protože anglická prohlídka začínala až 11:30 a já jsem byla toho názoru, že v tom případě nestihneme zpáteční loď ve 12:30, a pak už nestihneme Linderhof. Prohlídka měla trvat 30 minut, ale obvykle to průvodci přetáhnou. Takže jsem nejdřív měla lístek na německou v 11:00, pak mi to paní přepsala na 11:30. Když jsme přišli do zámku, šla jsem se zeptat, jestli bych i přesto mohla jít na německou, a nakonec mě přebookovali zpátky.
Zámecký park na ostrově. Počasí nám nepřálo a všechno bylo ubrečené
Německá prohlídka trvala 50 minut. Náš průvodce byl v obleku, velmi seriózní, ale zároveň velmi energický a byl to fešák. Bohužel tu byl opět zákaz focení, takže se musíte spolehnout na moje líčení. Koupila jsem si leporelo, abych měla nějakou vzpomínku.
Seznamujeme se s Ludvíkem II.
Hned ve vstupní hale jsme pochopili, že Ludvík II. byl divný. Zámky stavěl pro sebe, nechtěl, aby mu tam někdo chodil. Cimrmanův stoupenec před Cimrmanem. Na schodišti byl použit falešný, takzvaný štukový mramor, který byl kvůli ceně ingrediencí dražší než normální mramor. Má tu výhodu, že můžete namíchat libovolnou barvu. A odlít si libovolný tvar. Šlo čistě o vizuální dojem. Ne o to, co je pod povrchem. Ludvík chtěl docítil vizuálu starých časů, v jeho době o 200 let dříve, ale za pomoci nejmodernějších technologií.
Všechno bylo pozlacené, ale zlatý plech je tak tenký, že kdyby se sebralo všechno zlaté z celého zámku, vážilo by asi 5 kilo.
Fontány mají prazvláštní výzdobu
Byl tam trůnní sál, ve kterém se nikdy nekonala žádná audience, přepychová postel, ve které nikdo nikdy nespal a nedokončená skříň, o které se neví, k čemu měla sloužit. Ludvík II. se shlédl v Ludvíkovi XIV., ale jeho život by žít nechtěl. Protože ve Versailles se kolem krále točilo naprosto všechno, od chvíle, kdy proloupl oči, do chvíle, než šel spát, a to by samotářský bavorský král nesnesl.
Také tam byly soukromé pokoje, ve kterých přece jenom pár dní strávil a které měly být „skromné“. Taky bych chtěla bydlet v tak skromných pokojích.
Versailles ne-Versailles
Byl tam stůl podle Ludvíka XV., dřevěné intarzie tak detailní, že ze zvláštního druhu dřeva byly i milimetr tenké poledníky a rovnoběžky na glóbu.
Byl tam stůl podle pohádky Stolečku, prostři se, který vyjel z podlahy už naložený jídlem. V podzemí jsme pak viděli mechanismus, který ho poháněl, ale byl tak pomalý, že celý proces trval půl hodiny, a tak se používal jenom na servírování prvního chodu, jinak by hosté půl hodiny hleděli do díry, což by bylo jednak nudné a jednak nebezpečné. Někdo by do té díry taky mohl omylem zahučet.
Po zámeckém parku se můžete projet i s koňským spřežením
A byla tam Zrcadlová síň, větší než ve Versailles, hezčí a především novější, neoprýskaná, nepoužívaná. Nikdo v ní nikdy netančil. Už 6 týdnů po Ludvíkově smrti byl zámek otevřen pro veřejnost jako muzeum. To by pro toho misantropa byla hrozná rána, kdyby se toho dožil.
V zrcadlové síni se svítilo svíčkami, přestože v té době už tam mohli zavést elektřinu. Ale za Ludvíka XIV. elektřina nebyla, takže ji nechtěl ani Ludvík II. Bylo tam asi 20 000 svíček a sloužící si dobu potřebnou na zapalování zkracovali tak, že všechny knoty na lustru spojili do jednoho, aby se daly zapálit najednou.
Osamělý Měsíční král
Ludvík II. žil v noci. Nazýval se Měsíčním králem, protože Ludvík XIV. byl král Slunce. Byl to jeho velký vzor, ale v jednom se lišili. Zatímco Ludvík XIV. byl na Francii hrdý a myslím, že by ji nevyměnil za nic na světě, Ludvík II. Bavorsko nenáviděl. Ostrov Herrenchiemsee z Bavorska vyňal a prohlásil ho za samostatný stát.
Nakonec jsme prošli nedokončenou částí a dozvěděli jsme se, že nejdražší položkou na seznamu byly cihly, které se všechny musely dovézt. Bylo jich asi 19 milionů, pokud si to dobře pamatuji. Zámek byl poslední, který Ludvík začal stavět, a tak se ho logicky stihlo postavit nejméně.
Z parku je průhled na jezero. Král patrně připlouval sem
Po prohlídce už jsem neměla moc času, takže jsem si jenom koupila leporelo a skočila si na záchod. Muzeum už jsem nestihla. Vydala jsem se do přístavu.
Zpátky na loď
Když už jsem byla skoro na mole, tak 8 minut před odplutím lodi, volala Margi, že jsou na cestě, že jim průvodkyně poradila zkratku. Naštěstí měla loď zpoždění, takže to stihli. Zpátky jsme pluli lodí Irmintraud. Brad si všiml, že je tam průhled do zámeckého parku. Ludvík tedy asi nepřistával na stejném místě jako my, turisté, ale přímo v parku. On s turisty nepočítal. A kdyby viděl ty davy, jistě by s křikem utekl.
Zpáteční loď se jmenovala Irmingard a kafe už jsme si nedávali. Parkovné 6 euro se muselo platit v hotovosti, což nás nepotěšilo. Hlavní je, že jsme to stihli.
herrenchiemsee.de
