Článek
Druhou, neplánovanou destinací druhého dne tedy byl Bad Ischl. Je třeba zdůraznit, že Bad Ischl nenese žádnou vinu na tom, že jsem až do večera byla otrávená. Prostě jsem chtěla lanovku a dostala jsem vilu, takže jsem byla kyselá jako ten čert, který chtěl duši a dostal vlka.
Vztah Franze Josefa a Sissi nebyl jako z pohádky
Přijeli jsme na high-tech parkoviště, kde nám to vyfotilo SPZ a pustilo nás to dovnitř. Počasí bylo pořád stejně ohavné, ale když je člověk uvnitř, tak moc to nevadí. Mně to vadilo. Nemám ráda tu pohádku kolem Franze Josefa a Sissi. Protože na jejich životě nic pohádkového nebylo. Musíme vzít v úvahu, že Franz Josef za svůj dlouhý život schytal tolik tragédií, že se někdo podobný hledá jenom těžko.
Žena, kterou miloval, ho podle všeho nemilovala, a nakonec ji zavraždili a to vlastně nešťastnou náhodou. Jeho jediný syn a následník spáchal sebevraždu za skandálních okolností. A aby toho nebylo málo, v Sarajevu zastřelili dalšího následníka, jeho synovce, který ho trápil tím, koho si vzal. Vnučka Alžběta, Rudolfova dcera, si vytrucovala manželství s Otou Windisch-Graetzem, ale věrná mu nebyla. Toho, že se rozvedla, vstoupila do sociálnědemokratické strany a vzala si nešlechtice Leopola Petzneka, už se naštěstí nedožil.
Franz Josef byl v osobním životě jedním z nejnešťastnějších lidí
Šli jsme tedy na prohlídku Kaiservilly a už u pokladny jsme narazili na grupu Slováků, která nás měla provázet po celou dobu. Pořád bylo škaredě, ale když jsme šli dovnitř, nebylo to tak tragické. Ale fotky jsou takové ubrečené.
Cestou k vile jsme poprvé a ne naposled narazili na Erwina Wurma, což v překladu znamená Červ. Podstatou jeho umění jsou rozličné neživé předměty, které mají nožičky. První, co jsme potkali, byly párky, nebo možná klobásy, ale ono je to jedno. Ve vile se nesmělo fotit a fotky zvenčí jsou takové ubrečené.
Bad Ischl za to nemůže. Za všechno může počasí
Dostali jsme sluchátka a audioprůvodce v mateřském jazyce, ale při spouštěný byly nějaké zmatky. Ano, za normálních okolností bych ty zmatky přehlédla a vůbec bych je neřešila, ale byla jsem v náladě, kdy jsem cíleně vyhledávala všechno, co nebylo stoprocentní. Celá prohlídka mi šla na nervy, protože průvodkyně mluvila německy a do toho nám to drnčelo ve sluchátkách, takže se to překřikovalo.
Více podrobností na mém kanále:
Vila byla, no, císařská. Dostali ji jako svatební dar od matky Franze Josefa, ano, té zlé, nepřející mrchy Sofie, která Sissi šikanovala. Jak praví idealizované filmy. Proto měla tvar písmene E, jako Elisabeth. Dozvěděli jsme se, že Sissi cvičila šerm mezi dvěma zrcadly, aby se mohla pozorovat. Oni tam vůbec všichni byli tak trochu narcisti. Franz Josef se svou okázalou skromností jim musel připadat divný.
A to byl zamlada tak hezký, že Habsburkové pochybovali, že je vůbec jejich. Není se co divit, když se podíváme na jejich obrazy. Některý francouzský spisovatel, myslím, že to byl Balzac, ostatně svého času napsal, že vypadat dobře a zdravě je člověku jenom pro ostudu, protože ho hned každý podezírá, že je synem nějakého kočího. Správný šlechtic musí být řádně zdegenerovaný. A Franz Josef byl nejen hezký, ale i duševně normální. To jim muselo být divné. Zvláště když se podíváme na jeho otce. Sofie si napsala do deníku, že je hrozný a že by ho nejradši praštila. Byla to ženská od rány.
V Mramorovém zámečku měla Sissi soukromí i výhled
Margi nejvíc zaujala výstavka úlovků. Byly tam dva tisíce zastřelených kamzíků. Je s podivem, že vůbec nějací přežili do dnešních dnů. Taky tam byla morbidní stěna, na které byly hlavy zvěře s deformacemi. Tenkrát zkrátka byly v módě kabinety kuriozit. Dneska nic takového nepotřebujeme. Máme televizi a internet.
Útočiště císařovny Sissi: Mramorový zámeček
Po prohlídce jsme šli do obchodu se suvenýry a pak do parku směrem k Mramorovému zámečku. Zespoda vypadal malý, asi jako náš dům, ale z jiného úhlu už vypadal mnohem výstavněji. Sissi tady ráda trávila čas, což je pochopitelné. Na jedné straně měla soukromí, na druhé straně to bylo do hlavní vily pár kroků, a na třetí straně krásně viděla na nádvoří a měla přehled, kdo přijel. Vyšlo slunce. Ve chvíli, kdy jsme ho už nepotřebovali.
Expozice moderního umění
Také jsme narazili na další díla Erwina Wurma. Prázdné obleky a nafouknutý dům, který vypadal jako marshmallow. Uvnitř byla projekce o duševním zdraví. Odešla jsem dřív, než to moje duševní zdraví stačilo poškodit. A pak kabelky s nohama. S některými instalacemi jsme si udělali fotky, protože si o to ty instalace přímo říkaly.
V parku je expozice plastik Erwina Wurma
Snažila jsem se udělat stejnou pózu, jako měla jedna kabelka, ale nešlo to, protože jsem na to měla moc krátké nohy. Kabelky je měly proporčně mnohem delší. Ne, dost. Kabelky normálně žádné nohy nemají.
Taky tam byla socha, o které psali, že je to Balzac. Byl to plášť bez Balzaca. Nevíme, co to má znamenat. Balzac se proslavil tím, že pil kávu, ne že by vlastnil chodící plášť.
Když jsme se vrátili zpátky i vile, byla překrásná modromodrá obloha a na ní bylo zářící zlaté slunce. Přesně takové počasí bychom byli potřebovali před 3 hodinami. V tuto chvíli už nám to nebylo nic platné. Ano, pořád mě to štve. I když už jsme dva týdny zase doma.
V Bad Ischlu alias Išbádu jsou náherné vyhlídky
Ve městě jsme si ještě prohlédli císařský kostel a pak jsme se snažili jít někam na kafe, ale ukázalo se to jako Mission Impossible, protože i zdejší obyvatelé jsou zřejmě vyznavači Cimrmana. Mají hospodu, ale nechtějí, aby jim tam chodili lidi, takže v neděli na turisticky exponovaném místě zavřou ve 4 odpoledne.
Cimrmanovi vyznavači se najdou všude
Nakonec jsme měli štěstí a našli jsme Café Lafayette, kde měli otevřeno.Byla to taková spíš alkovna s chambre separate. Byl tam žoviální majitel, který se nás ptal, odkud jsme, a říkal, že Traunsee je nejhlubší jezero v Rakousku, že má hloubku asi 100 m. Dívala jsem se na internet a zjistila jsem, že lže. Má 191 m. Měl tedy říct, že má skoro 200. Taky nám důrazně nedoporučil jezdit do Salzburgu po okreskách, říkal, že máme jet po dálnici.
Přišli jsme na parkoviště, se skřípěním zubů vyplázli parkovacímu automatu 10 euro a vyrazili jsme na round tour kolem Mondsee. Byly tam překrásné vyhlídky. Za překrásného večera. Pohledem z okna jsme zjistili, že všechny hory v okolí jsou stolové. Prostě jim chybí špička.
Některé Wurmovy plastiky si o parodii přímo říkaly
Řídili jsme se jeho radou a jeli jsme kolem Mondsee, kde byly opravdu překrásné vyhlídky. Za překrásného večera. Margi překřtila Bad Isch na Išbád, což mi přišlo tak vtipné, že už mu neřekneme jinak.
Pak nás čekalo vystřízlivění z nadšení, protože jsme dorazili na otřesně rozkopanou dálnici. A samozřejmě na tradiční útěšné cedule o stavbách a pokroku.
Hotel Drei Kreuz v Salzburgu neměl parkoviště přímo na dvoře, ale za rohem na ulici. Je nutné jim dát kredit za to, že nám rovnou poslali adresu parkoviště, takže jsme nemuseli lítat sem a tam. Parkovné jsme zaplatili přímo v hotelovém automatu, ale nevypadl nám žádný lístek ani jsme nezadávali SPZ, což mě trocho znepokojilo, protože na parkovišti byla výhrůžná cedule, že kdo tam bude parkovat neoprávněně, bude odtažen. Jediné, co bych hotelu vytkla, je, že zásuvky byly daleko od postele a já potřebuju mít mobil na drátě u hlavy. I v noci. Na večeři jsme nešli, šli jsme spát.
