Legendy z Neuschwansteinu: Parsifal - rozbor

U čtení Parsifala jsem trpěla. Nemohla jsem to dočíst a to se o mně říká, že čtu všechno včetně čárových kódů. Jako na potvoru byla tahle legenda nejdelší. Pojďme se podívat, jak nelogické to celé je.

Takže Gahmuret, otec hlavního hrdiny. Je to mladší princ, bez vyhlídky na království, proto odchází do ciziny. V pořádku. Tam se vyznamená a  dosáhne významného postavení. V pořádku. Přichází k městu obléhanému dvěma armádami, osvobodí ho a ožení se s královnou. A pak ji opustí.

Je pravda, že ona královna není tak docela bez viny, protože její hloupost nebo narfněnost, ono je to jedno, to obléhání zavinila. Nicméně, je opuštěna, porodí, a pak už o ní neslyšíme. Gahmuret pokračuje ve své misi, znovu se ožení a znovu mizí v dáli, aby se vrátil do Orientu, kde padne a tak se ho konečně zbavíme.

Ale tím to všechno teprve začíná. Opuštěná Herzeloyde porodí a protože zjevně taky není z nejchytřejších, izoluje svého syna od světa v naději, že zůstane sedět za pecí. Království zjevně nespravuje, protože se později dozvídáme, že ho uchvátili dva zlí bratři. A Parsifal svému osudu stejně neujde, protože v lese potká tři rytíře a odchází za králem Artušem. Herzeloyde ho pustí a bezdůvodně umírá. Protože je přesvědčena, že svého syna už nikdy neuvidí. Ano, když umřete, už nikdy nikoho neuvidíte. Kdyby neumřela, syn by se jí vrátil, protože se mu nic nestalo. On to přežil.

Synáček začne svou pouť tím, že obtěžuje cizí vdanou ženu, která je za to bezdůvodně potrestána, ale jako správná středověká žena si to nechá líbit a trpí, dokud na Parsifala zase náhodou nenarazí. Manže je poražen v boji, což zcela jistě znamená, že vítěz má pravdu, a manželce odpouští. Nemá to logiku? Samozřejmě, že nemá. Ale tu tady nehledejme.

Parsifal pokračuje a potkává ženu rytíře, který za něj bojoval, i když ho nikdy neviděl. A proč jako? On vládnout neměl. Jeho matka mu nehodlala říct, že je král. Nebylo třeba za něj bojovat. Další, kdo přišel o život zbytečně. A když tedy ta žena vidí, že Parsifal chce za Artušem, a je tady nějaká možnost, že se jednou království ujme, pošle ho špatným směrem. Aby zabloudil, ztratil se a smrt jejího manžela byla ještě o  poznání zbytečnější. Ne, nikdo tady neuvažuje.

Náš prosťáček ale naštěstí potká rybářovu dceru, která ho pošle správně. Před Artušovým hradem narazí na Rudého rytíře, což je naprosto zbytečná epizoda, která je tady jenom proto, aby se ukázalo, že Parsifal, kterého to nikdy nikdo neučil, dokáže porazit vytrénovaného rytíře. Jsou tady dvě možnosti. Buď byl ten rytíř strašné poleno, nebo to potvrzovalo Parsifalovu vyvolenost. Je otázkou proč. On neměl být nejslavnější rek na zemi. On mě sedět v tajném hradě a hlídat grál. Buď jak buď, Parsifal se stává rytířem, což je divná nejvyšší meta pro někoho, kdo má legitimní nárok být králem, ale budiž.

Ale ono je to jedno, protože Parsifal se tam stejně neohřeje, a pokračuje v cestě. On k tomu Artušovi stejně pokaždé jenom zaskočil, řekl dobrý den, snědl večeři, a  zase odjel. Kdyby se ty epizody přeskočily, nic by se nestalo. Připadá mi to jako román na pokračování nebo komiks nebo tak něco. Každý týden něco napíšeme, aby to vyšlo, a že to nesouvisí se zbytkem příběhu, nevadí, počet znaků jsme splnili, dostaneme zaplaceno.

Přichází ke starému moudrému muži, který ho vycvičí na rytíře, což nevím, proč dělá, když už je Parsifal zjevně vyškolený natolik, že dokázal sejmout Rudého rytíře, ale budiž. Každý správný hrdina má mentora. Důležité je, že mu dědek nakuká, že být zvědavý je hřích, a náš osel je natolik poslušný, že to vezme za bernou minci. Proboha, co je to za blbost? Zvědavost je základ pokroku. Kdybychom nebyli zvědaví, tak dodnes skáčeme po stromech. Všichni tvorové, jevící aspoň nějakou inteligenci, jsou zvědaví. Měli jste někdy kočku?

Nebylo by to tak tragické, kdyby to nemělo zásadní vliv na příběh. Kdyby by rovnou otevřel zobák, byli bychom ušetřeni půlky tohoto blábolu. Ale musíme trpět dál.

Parsifalovi budiž přičteno k dobru, že si dceru svého mentora nevezme jenom proto, aby ji vzápětí opustil, ale narovinu jí řekne, že se ještě ženit nebude. Tleskáme. Ale nevydrží mu to dlouho, protože v další epizodě ho vidíme ve vydrancovaném městě oženit se s Kondwiramur, kterou urychleně opustí. Těhotnou. Prostě se chlapec potatil. Další zbytečná zápletka, bez které bychom se obešli.

Po nějakém to nepodstatném škobrtání se dostane na hrad Montsalvat, kde se jeho hloupost projeví v  celé kráse. Vidí tam zázračné věci, ale drží zobák, protože je ctnostný a  nezvědavý. Tady chci jenom podotknout, že grál je popisován jako zázračný zelený pohár. Není to prostý pohár tesařův. A to je popisován zaručeně pravý grál a Parsifal je dozajista starší než Indiana Jones. Takže to musí být autentické, ne?

Náš ctnostný, poslušný hlupák má zlé sny a ráno zjistí, že hrad je pryč. To ho rozesmutní a  vrací se za Artušem, přičemž cestou trochu napraví, co způsobil té ženě, kterou prve obtěžoval ve stanu. A pošle je za Artušem.

Oni tam jdou jak nemocní osli a tak ho vychvalují, že pro něj Artuš pošle. Je vidět, že je něco špatně, protože v květnu nasněží, zřejmě globální ochlazování. Ale potřebujeme sníh, aby na něj mohlo dopadnout pár kapek krve a Parsifal nad nimi mohl blouznit o své opuštěné manželce. Bránil mu někdo, aby za ní jel, když se mu tak stýskalo? Ne. Ale on místo toho radši čučel do sněhu. Zbývají vám ještě nějaké mozkové buňky? Pokud ano, můžeme pokračovat.

Když je Parsifal zase na skok u Artuše, přijíždí tam žena se zvířecí tváří a vysvětlí mu, že je ostudný hlupák, že se měl na Montsalvatu zeptat, a že teď jsou kvůli němu v problémech. A  tak to jede napravit. Cestou se trápí. Pozor, netrápí se tím, že opustil těhotnou manželku a svou blbostí dostal strážce grálu do problémů, trápí se tím, že dlouho nebyl na mši. Ale nesebere se a na mši nejde, a poutníky, kteří ho chtějí vzít s sebou, aby ulehčil svému svědomí, odmítne. Je velice konzistentní.

Dorazí k  poustevníkovi, od kterého se dozví, že jeho matka je mrtvá, a o svých rodinných vztazích na úrovni jihoamerické telenovely. Všichni jsou příbuzní všech. A že má být novým strážce grálu.

Místo toho, aby hledal hrad, jede – ano, na skok k Artušovi, aby mu řekl, co má v  plánu. Chudák Artuš. Parsifal za ním jezdí zřejmě jenom proto, aby se nějak zdůvodnilo, proč v tom nesmyslu vůbec účinkuje.

Jako další sidequest, naštěstí poslední, tady máme souboj s dalším epizodním hercem středověké telenovely, a sice jeho nevlastním bratrem Feirefiz, který tam hledá otce, aby se nějak zdůvodnilo, co tam vlastně dělá a  proč si nehledí svého království. Když si všechno vysvětlí, konečně se dostanou do Montsalvatu a my jsme konečně vysvobozeni. Dokud grál neposlouží jako digitální obrazovka a nevyšle na misi „oženit a  opustit“ pro změnu Lohengrina.

Markus Richter: Die Heldensagen von Neuschwanstein, Top Spot Guide Verlag, Hamburg 2007, ISBN 978-3-938722-10-7