Článek
Ráno jsme se rozloučily s problematickým ubytováním a vyrazily jsme na neméně problematické Milano Centrale do úschovny zavazadel. 4 hodiny nás vyšly na 600 Kč. A ne, nebudu se s tím rozčilovat. Prostě musíme dát vydělat externí společnosti, protože Trenitalia si naše peníze neumí vzít. A když nemáte na vybranou, prostě zaplatíte. Nechcete po Miláně pobíhat s kufrem.
Milano Centrale je nejrušnější evropské nádraží
Osvěžující zámecká zahrada
Bylo horko a přestože bylo teprve dopoledne, byly jsme z toho utahané. Rozhodla jsem tedy, že pojedeme do Sforzovského hradu, protože je tam velký park a snad tam bude klid. A byla to pravda. Park je zelená oáza, není tam takové vedro, a před hradem je vodotrysk, ve kterém jsme se ochladily. Hrad má bouřlivou historii a málem ho zbourali. Je dobře, že to neudělali. Prošly jsme si park až na konec k vítěznému oblouku a pak jsme si daly aperol. Dva. Ve stánku byl vysmátý mladík, který nám dopřál. A stálo to 3,50 E.
Více podrobností na mém kanále:
Hodně intenzivní klimatizace
Potom už nás čekala, díky bohu, poslední návštěva Milano Centrale a vyzvednutí zavazadel. A pozoruhodně osvěžující jízda na letiště. Při nástupu do kyvadlového autobusu jsme viděly, jak řidič zahrazuje sedadla u okna. Sedly jsme si radši přes uličku. Protože z klimatizace tekla voda. Nekapala. Tekla. Nám to na naší straně bylo jedno, ale těm na druhé straně ne. Mamka zachránila jednoho mladíka před tím, aby mu nateklo do batohu tím, že mu plynně česky řekla: „Ty, hele, tam, batoh!“ a on jí poděkoval: „Grazie, signora!“ No a jedna Holanďanka dostala plnou dávku, tj. asi kýbl vody, rovnou na záda. Člověk v tom vedru osvěžení jistě uvítá, ale čeho je moc, toho je příliš.
Park Sforzovského hradu je zakončený vítězným obloukem
Vedlejší ztráty
Na letišti nás nejdřív přesunuli od brány, která byla hned za kontrolou, k té až na úplném konci haly, a pak se ztratila mamka. Odešla se slovy: „Jdu na záchod!“ Když se podezřele dlouho nevracela, šel ji sestra hledat. A nevracela se ani ona. Tak jsem ji šla hledat já. Řvala jsem na záchodě: „Mami, Gábi!“ ale nic. Tak jsem se začala vracet, aby tam kamarádka nezůstala sama, když tu jsem potkala zmatenou sestru. Vyměnily jsme si informace, že jsme řvaly na záchodě, ale nic z toho nebylo. Tak nás napadlo mamce zavolat. Zabloudila tak, že skončila u kontroly, kde ji vyhodili, a pak si obešla celou halu. Naštěstí jsme odletěli. Měli jsme asi hodinu zpoždění.
I přes lehkou paniku na letišti proběhla zpáteční cesta bez problémů
Konečně doma
Pak si nás vyzvedla služba z parkoviště a navigace nás poslala přes Kotěhůlky, protože na dálnici asi byla kolona. Slibovala nám, že ušetříme 6 minut. Bohužel nás to vzalo přes Osvětim, na kterou mám nepříjemné vzpomínky z dětství. Domů jsme šťastně dorazily asi v jednu v noci.
Nemám přesný rozpočet, ale vyšlo nás to kolem 11 000 Kč na osobu. Podstatnou část ovšem tvořily vstupenky do Arény, cca 2 500 Kč, a vstupenky do La Scaly, to bylo, tuším kolem 800 Kč. Aperoly do toho nepočítám, ale bylo jich dost.
