Článek
První den jsme zahájily 170 km přesunem na hrad Pieskowa Skała. Cestou jsem Margi udělala přednášku o tom, že hrad je součástí obranného řetězce mezi Krakovem a Czenstochovou zvaného Szlak [šlak] orlich gniazd, česky Stezka orlích hnízd. Tyto hrady si Poláci ve 14. století postavili z obav před českými útoky. Szlak je pro rodilého mluvčího češtiny slovo, které znamená něco jiného než v polštině, a tak se stalo první položkou v „Albu polštiny“, které založila Margi.
Pieskowa Skała má francouzskou zahradu
Disclaimer. Nechci tím nějak znevažovat polštinu ani se jí posmívat, ono to není třeba. Ona prostě pro Čechy směšná je. A kromě toho, já můžu. Friendly Fire, střelba do vlastních řad, je povolená. Moji předkové v roce 1702 přišli do Bohumína z obce Rybnik.
Více informací na mém kanále:
Pieskowa Skała. Hrad nebo zámek?
Hrad je výjimečný svou zachovalostí. I když, jak se to vezme. Zatímco my rozlišujeme mezi hradem a zámkem, Poláci všemu říkají zamek. U nás je rozdíl v tom, jestli byla budova postavena s obranným účelem, většinou na skále, nebo prostě za účelem obývání. Pravda ovšem je, že některé hrady byly přestavěny na zámky, ale poloha jim pochopitelně zůstala. Což je případ Pieskowe Skały. Byla postavena jako hrad a pak přestavována a souvisle obývána až do roku 1902. Je to jediný z hradů „orlích hnízd“, který se v tak dobrém stavu dochoval.
Nejvíc nás zaujala výstava historických šatů
Průvodkyně říkala, že název je odvozen od jména Pešek, což je polská zdrobnělina Petra, což mě překvapilo, protože jsem si myslela, že je to prostě od slova „písek“. Označení skała v kontextu hradu se obvykle vztahuje k obranné pevnosti postavené, překvapivě, na skalnatém terénu. Kombinuje přírodní skalní bloky s hradbami.
Kromě architektury zámku nás zaujala expozice dobových šatů, jak taky jinak. Když jsme vyšly ven, Margi prohlásila: „No, ještě že jsi mi řekla, co to znamená ten šlak, protože jinak bych si myslela, že ta průvodkyně má zdravotní problémy!“
Zřícenina hradu Ogrodzieniec je zasazená mezi skalami
Ohrožení na Ogrodzienci
Šly jsme si udělat fotku hradu zespoda a pokračovaly jsme k další destinaci, k hradu Ogrodzieniec. Je to opravdu hrad, tam není třeba jazykově polemizovat. No, i když se můžeme dohadovat, jestli by nebyl vhodnější název zřícenina. Před hradem nás chytila parkovací nahaněčka. Je to osoba, jedna z mnoha, která stojí na chodníku před svou zahradou a směřuje tam auta s cizí SPZ za účelem přimět je, aby parkovala právě u ní. Asi to bude výnosný kšeft. Pochopitelně existují i nahaněči mužského pohlaví. Vyplázly jsme asi 20 zlotých a vyrazily k hradu.
Už cestou jsme viděly, že jsme si nevybraly nejlepší den. Cestu lemovaly stánky s nevkusným zbožím, což by nevadilo tolik, jako hrozný kravál, který se linul z reproduktorů. Abych to zkrátila, na hrad jsme nakonec nešly, skončily jsme v bráně, kde nás sejmula krajně nelibá zvuková vlna.
Vždycky se snažíme najít místo, odkud je památka vyfocená na pohledech
Víc skal než zdiva
Na druhé straně hradu ale byly pozoruhodné skály a tak jsme se rozhodly, že si ho obejdeme a uděláme si fotky. Potkaly jsme horolezce a absolvovaly nečekanou procházku lesíkem a uklouzaným terénem. Nasimulovaly jsme, že lezeme po skalách, a rozloučily se s hradem i kraválem. Nahaněčka se ukázala jako fér osoba, protože nám vrátila část parkovného, když jsme tam byly tak krátce. Hrad je krásný a jeho zasazení do skal je unikátní. A i on je součástí toho šlaku. Ale kravál byl fakt příšerný.
