Článek
Ráno jsme se přesunuly do Milána. Vlak byl poloprázdný a cestování najednou bylo mnohem pohodlnější. Daly jsme si kufry do úschovny a pak jsme vyrazily do ulic. Z mětra jsme vyšly přímo před katedrálou, která byla běloskvoucí a zářila proti blankytnému nebi. Prošly jsme si galerie Vittorio Emmanuelle, kde jsou značky, u kterých z finančních důvodů nenakupujeme, a pak jsme poobědvaly.
Milánská katerdála byla běloskvoucí a zářila ve slunci
Jdeme do La Scaly
V jednu odpoledne jsme šly na prohlídku La Scaly. Hezky jsme navázaly na Veronu, protože divadlo má své jméno podle rodiny La Scala, která vládla ve Veroně. Jedna příslušnice rodiny se vdala do Milána a nechala tam postavit kostel. Divadlo stojí na místě tohoto kostela. Prohlídla byla v italštině. Říkala jsem, že se budeme spíš dívat, než poslouchat. Ono je to komplikované. Byla bych vzala německou, ale měli ono je to tak, že se prohlídky dají koupit vždycky na začátku měsíce a jsou načasované tak, aby návštěvníci nerušili herce při zkouškách. Každý den jsou prohlídky v různých jazycích v různé hodiny. V úvahu připadala anglická v 10, ale to bychom musely z Verony vyjet nejpozději v 8 ráno, což by znamenalo brzo vstávat. Ten den byla ještě francouzská a španělská, a to už mi tak italská přišla srozumitelnější.
Více podrobností na mém kanále:
Myslím, že ta prohlídka nakonec byla lepší, když kdybychom tam bývaly šly na představení, protože jsme byly ve všech možných lóžích, i v královské, a ty jsou strukturované tak, že mají 3 řady židlí, takže pokud nejste v první, nic nevidíte. Průvodkyně říkala, že divadla se v té době nechápala tak, jako je chápeme dneska. Prostě jste tam přišli a představení jste měli jako zvukovou kulisu, asi jako si dneska pustíte film, u kterého se vykecáváte. Tenkrát neměli filmy, tak chodili do divadla. V lóžích se jedlo, pilo, žvanilo a souložilo. Každá lóže měla svoji šatnu a kuchyňku. Ty nejlepší byly dole, ty nejhorší nahoře. Žvanilo se ve všech. Po prohlídce jsme byly ještě v muzeu.
Prohlídky nesmí narušovat program zkoušek
Domů a spát
Následoval další vrchol našeho pobytu, lépe řečeno nejhlubší propast. Ubytování mi už druhý den neodpovídalo, a když jsem napsala, jak si máme vyzvednou klíče, došla mi odpověď: Va bene - měj se dobře. Abych to zkrátila, po určitých komplikacích se nám podařilo se ubytovat a šly jsme do obchodu a na zmrzlinu. Dali nám věrnostní kartičky. Škoda, že je nevyužijeme, zmrzlina byla dobrá.
Po příchodu domů jsem utrpěla strašlivé zklamání a společenské znemožnění. Koupila jsem si citrónový koláček s glazovanou polevou a když jsem se do něj s chutí zakousla, zjistila jsem, že je to svíčka proti komárům. Sestra to hned vyfotila a odeslala na rodinný chat. Pak už jsme šly spát.
