Legendy z Neuschwansteinu: Sigurd a Gudrun

Příběh o Sigurdovi a Gudrun ke mně, na rozdíl od ostatních legend, mluví, i když nerozumím středověkým symbolům a rytířských rádoby ctnostem. Motivace všech postav jsou logické a dosud platné. Ale pojďme si ten příběh nejdřív převyprávět.

Sigurd byl synem krále Sigmunda z Xantenu, kterého zabil bůh Odin, když byl Sigurd ještě malý. Sigmund měl kouzelný meč, který ale zlomil v boji s bohem. Sigurd vyrůstá u strýce Gripira, který mu v 18 letech řekne, že je královský syn a musí se naučit bojovat a používat rozum. Dá mu otcův meč zlomený na 3 části a pošle ho ke kováři Reginovi, který jediný ho bude umět opravit. Regin vezme Sigurda do učení a když meč znovu ukovají, Sigurd s ním rozetne kovadlinu, čímž dokáže, že je to kouzelný meč.

Regin ho pošle zabít draka Fafnira, který hlídá prokletý poklad. Sigurd draka zabije a ten ho před smrtí varuje před Reginem. Regin ho pošle pro dračí srdce a nařídí mu, aby ho upekl. Sigurd se přitom spálí a olízne si prsty, takže začne rozumět řeči zvířat. Sýkorky mu vypráví o královně Brunhilde, kterou Odin bodl uspávacím trnem, a čeká na největšího hrdinu všech dob, aby ji probudil. Sigurd vezme z pokladu pár zlatých prstenů a vydá se za Brunhildou.

Najde hrad obklopený ohněm, neohroženě proskočí plameny a přistane v hale, kde spí dívka ve stříbrném brnění. Probudí ji tím, že jí rozřízne brnění, a ona mu vypráví, že bývala valkýrou, ale pletla se do boje dvou králů a Odin jí za to odňal božství a ona si teď musí vzít člověka. Ale že si vezme jenom toho nejsilnějšího. Zamilují se, přísahají si věrnost, ale Sigurd se ještě necítí na manželství zralý a odchází s tím, že až se vrátí, vezmou se.

Přijede k hradu krále Giukiho a jeho ženy Grimhild. Mají syny Gunnara, Högniho a Gutthorma a dceru Gudrun. Král chce Sigurda k sobě připoutat a tak mu královna připraví kouzelný nápoj, po kterém zapomene na všechny ostatní ženy, a ožení se s Gudrun. Pak královna řekne Gunnarovi, aby se také oženil, a ten si vybere Brunhildu. Gunnar se bojí ohně, tak se v něj Sigurd pomocí kouzelného prstenu promění a  proskočí ohněm. Tři noci spí s Brunhildou vedle sebe, ale Sigurd mezi ně vždycky dá meč. Pak ji přivede Gunnarovi. Na svatbě ho Brunhilda uvidí v jeho podobě, on si na ni vzpomene, ale neřeknou nic.

Jednoho dne si Gudrun a Brunhilda myjí vlasy v Rýně a pohádají se, která si má mýt vlasy výše po proudu, protože její manžel je lepší. Gudrun řekne Brunhildě o Sigurdově a Gunnarově podvodu a Brunhilda se urazí a  přestane mluvit. Gunnar žádá Sigurda, aby s ní promluvil. Ten jí řekne, že ji pořád miluje, ale neřekne, proč na ni zapomněl, a chce po ní, aby se smířila se situací, jako to udělal on. A nabídne jí dračí poklad, když bude zase veselá. Brunhilda pošle pro manžela a řekne mu, že buď zabije Sigurda, nebo od něj odejde.

Gunnar i Högni se Sigurdem uzavřeli pokrevní bratrství, takže ho nakonec zabije Gutthorm, který to neudělal. Bodne ho od zad u pramene. Gudrun pláče, Brunhilda se směje. Pak jde za Gunnarem a řekne, že když nemůže žít se Sigurdem, nemůže žít vůbec, a probodne se. Na její přání jsou spáleni spolu.

Gudrun se provdá za Attliho a odjede za ním k Hunům. Mají 2 syny. Attli se dozví o pokladu a pozve manželčiny bratry na návštěvu. Gudrun jim pošle prsten ovinutý vlčími chlupy jako varování, ale oni přesto přijedou. Högnimu vyrvou srdce, Gunnara ve věži uštkne had. Poklad je ztracen v  Rýně. Gudrun pak dá Attlimu lahodný nápoj, a když ho chválí, řekne, že jsou to srdce jeho synů s medem. Attli nařídí, aby ji ukamenovali, ale vojáci jsou tak opilí, že toho nejsou schopni. Gudrun ho probodne, podpálí hrad a chce se utopit, ale vlny ji odnesou na ostrov, kde dlouho nemůže zemřít a musí vzpomínat na svou bolest a na své činy.

Když jsem ji četla, říkala jsem si: To je přece Píseň o Nibelunzích, akorát se tam Sigurd a Gudrun jmenují Siegfried a Kriemhilda. Jenomže ona existuje ještě Sága o Völsunzích. Jsou to 2 varianty v zásadě téhož příběhu. Völsunga Saga je ze 13. století, u Islandu, a vychází ze starších severských ság. Nibelungenlied je také ze 13. století, z Německa, ale zdůrazňuje spíše rytířství a křesťanství.

Ať už ta nebo ona verze, sága je takového ražení, že nejhodnější člověk z celého obsazení je Attila. Hun Attila, Bič boží. Je to ztělesněné zlo, zkáza, zmar, zhouba, totální vymazání, černočerná temnota. Není tam jediný světlý bod, jediný harmonický tón. Všichni jsou prokleti a zatraceni od začátku do konce a umírají hroznou smrtí. Je to peklo zrady, nenávisti a pomsty, hrůza bez konce, tunel, který na konci nemá světlo. Není tam jediný slušný, čestný, charakterní člověk. Není tam nikdo, kdo by aspoň tak nějak osobně nesouhlasil s tím, co se děje, a dal to najevo. Nikdo to s  nikým nemyslí dobře. Je to drsné a bezohledné jako severští bohové, neúprosné a beznadějné jako severské zimy. Není tam jediný záblesk naděje na vykoupení, odpuštění, napravení.

Nejhorší je, že motivace všech postav je naprosto pochopitelná, i když nás od nich dělí sedm století. Na rozdíl od jiných legend všichni jednají logicky. Není tam jediná díra v ději. Scénář je dokonalý. Nešustí papírem. Je to přímočará násilná linie. Je mi ublíženo, srovnám účty, zaplatím stejnou mincí, pomstím se, vezmu život za život, načež násilně umírám, protože někdo další na mně vykonal svou pomstu. Je to svět, kam byste nechtěli strčit ani špičku nosu.

Je to uzavřený bludný kruh, který se nikdo nepokusil prolomit, svět, kde nikoho nenapadlo, že by mohl jednat jinak, že by třeba mohl žít tak, že nikoho nepodrazí a neprobodne. Ale ono je to nastavené tak, že ti lidé tu možnost vlastně neměli, protože tady každý začne jako oběť a končí jako vrah. Protože v jeho okolí neexistoval nikdo, na koho bylo spolehnutí. Každý se o sebe musel postarat sám a ostatní použít jako nástroj pomsty. Otřesný svět.

A mně nezbývá, než tady ocitovat Freuda: Zakladatelem civilizace se stal ten, kdo poprvé místo oštěpu použil nadávku.

Zdroj:

Markus Richter: Die Heldensagen von Neuschwanstein, Top Spot Guide Verlag, Hamburg 2007, ISBN 978-3-938722-10-7