Legendy z Neuschwansteinu: Tristan a Isolda

Pojďme si rovnou převyprávět notoricky známý příběh o nevěře a o tom, že je třeba si dávat pozor na to, co pijete.

Král Riwalon bojuje s nepřítelem Morganem a dostane se na hrad krále Marka. Zamiluje se do jeho sestry Blancherfleur, ta ho ošetřuje, když je nemocný, a pak s ním otěhotní. Riwalon odjíždí do další bitvy a Blancherfleur ho následuje, Riwalon padne, Blancherfleur se to dozví a zemře po porodu.

O chlapce se stará Riwalonův maršál a jeho žena. Pojmenují ho Tristan, smutný. Když vyroste, pošlou ho do ciziny, aby se učil řeči, bojovat a lovit. Když mu bylo 14, vrátil se domů, kam přijeli norští obchodníci, kteří ho unesli, protože byl šikovný.

Na moři se ale rozpoutala bouře a oni slíbili, že ho propustí, když přežijí. Vysadí ho na pobřeží, kde ho potkají lovci a jelikož má dvorské způsoby, odvezou ho k Markovi. Tam ho najde pěstoun a řekne Markovi, že je jeho strýc.

Když má 18, chce Morganovi znovu vyrvat svou zemi. Morgan mu ale řekne, že je nemanželský bastard. Tristan ho zabije, udělá pěstouna králem a jede zpátky k Markovi, ale ten zase bojuje Tristan je málem zabit obrovským bojovníkem, který mu před tím, než ho zabije, vypráví o své sestře, která umí hojit rány.

Protože obrův otec řekl, že zabije každého z Cornwallu, vydává se za pěvce, ale jeho rána strašně zapáchá. Královna mu ji vyléčí a seznámí ho se svou dcerou Isoldou Zlatovlasou.

Tristan o ní vypráví Markovi, který ho se 100 muži pošle, aby mu ji přivedl za ženu. Cestou zabije draka a přiveze jeho jazyk jako důkaz.

Když se koupe, prohlíží si Isolda jeho zbraně a vidí, že se mu odštípl kus meče, který odpovídá tomu, co vytáhla z rány svému strýci, a tak pozná kdo to je, a jde ho zabít, v čemž jí zabrání chůva.

Tristan se přizná a řekne, že ji chce za ženu jeho král, a ukáže dračí jazyk.

Dceru mu dají a chůva připraví nápoj lásky: jeden život, jeden smutek, jedno štěstí, jedna smrt pro Isoldu a Marka, ale Tristan a Isolda ho omylem vypijí. Když přijedou k Markovi, vyznají si lásku. O svatební noci pošle Isolda místo sebe chůvu a je vedle s Tristanem.

Král má podezření, pošle trpaslíka špiclovat, ale Tristan ho uvidí, tak se chovají zdrženlivě, ale on jim stejně nevěří, a jednoho dne jim nabídne, aby odjeli, že už tu falešnou hru nemůže déle snášet.

Odešli, ale jenom do jeskyně, kde je našel lovec, a král řekl, že jim odpustí, když se vrátí. Slíbili, že už se nikdy nesetkají, ale král je našel spolu v posteli a Tristan uprchl, aby ho král nezabil.

Smutně bloudil Británií. Tam se seznámil s Isoldou Bělorukou a oženil se s ní, aby zapomněl na svou Isoldu. Ale aby s ní nemusel spát, řekl, že složil slib cudnosti. Její bratr na to přišel, Tristan se přiznal a odjel za svou Isoldou. Druhá Isolda mu to odsouhlasila, i když věděla, že jede za jinou ženou. Bratr Isoldy Běloruké jel s ním, vlezl za vdanou paní, její manžel ho zabil a Tristana zranil.

Ten se z posledních sil doplazil k manželce, i když předtím strávil noc lásky s Isoldou Zlatovlasou. Věděl, že ho může vyléčit jenom Isolda Zlatovlasá a poslal za ní kupce. Když bude na palubě, měli mít bílou plachtu, když ne, černou. Manželka mu řekla, že vidí černou plachtu a on zemřel. Isoldu dovedli k jeho mrtvole a ta zemřela také. Marko je nechal pohřbít u sebe na hradě, na její hrob dal zasadit růži, na jeho víno, a tak se po smrti objímají.

Král Marka, který je, jak to říct nějak kulantně, dobrák od kosti. Kudy chodí, tudy všem odpouští, nechá na sobě dříví štípat. A to i v situaci, kdy by každý normální člověk oprávněně vypěnil.

Pak tady máme bezcharakterního Riwalona, který svede dceru svého přítele, který mu poskytl útočiště, a, jako téměř ve všech legendách tohoto typu, ji opouští, jakmile otěhotní. V téhle konkrétní legendě by ho sice mělo omlouvat, že zemřel, ale kdyby byl nezemřel, stejně by byl odešel.

Svedená Blanchefleur reaguje stejně jako Elisabeth a umírá. Ano, umírá při porodu, což se v těch dobách dělo častěji než dnes, ale ona neumírá na poporodní komplikace, ale na zlomené srdce.

Tristan je sirotek, takže bychom ho měli litovat a měl by nám přirůst k srdci, abychom mu pardonovali všechny podlosti a pitomosti, které napáchá. Tak si to spočítáme. S ránou, kterou mu způsobí obr, se kdoví jak dlouho tahá po světě a zpívá. To ta rána asi nebyla tak vážná, ne? Ani nevykrvácel, ani nedostal sepsi, prostě by se byl asi vyléčil tak jako tak. Ale potřebujeme způsob, jak ho dostat na Isoldin hrad.

A pak to rozjede na plný plyn. Nejdřív svede nevěstu svého dobráckého strýce Marka. Pak, když je tento dobromyslný muž nechá jít, ani neumí odejít někam pořádně daleko. A ještě se drze vrátí, aby dál podváděl, přestože slíbil, že už to dělat nebude. Když se to provalí, zbaběle a bezcharakterně nechá Isoldu Isoldou a uteče.

Tím to nekončí. Aby zapomněl, podrazí druhou Isoldu. Tak buď s ní měl normálně žít, kdy chtěl zapomenout, nebo ji měl nechat na pokoji a tesknit. Bylo mu srdečně jedno, co se s první Isoldou, když ji nechal u Marka, a ještě srdečně mu bylo jedno, co bude s druhou Isoldou, když si ji vzal a rovnou ji odmítl.

No a potom běží za první Isoldou, vyspí se s ní, a jako spráskaný pes se připlazí ke druhé Isoldě, a chce po ní, aby k němu zavolala první Isoldu. No ta musela být štěstím bez sebe. Potom umře a je od něj klid. Zaplať pánbůh.

Další na řadě je první Isolda. Ta jedná stejně podle a připitoměla jako Tristan, v tomhle ohledu si nemají co vyčítat, a je těžko soudit, kdo to vymyslel a kdo se jenom podřídil. Ke cti jí lez přičíst jenom to, že ho jela zachraňovat, i když věděla, že se oženil s druhou Isoldou. Ale to je vcelku pochopitelná motivace, chtěla ho získat pro sebe. V závěru umírá žalem, jak se to v legendě očekává.

Další je na řadě oběť systému, a to je chůva. Uvařila ten nápoj, který to způsobil, a pak musela spát s Markem, aby Isolda mohla být s Tristanem. Těžko říct, jak se k tomu stavěla, ale na tom, jak se cítí, zjevně nikomu nezáleželo. Prostě sluhové nejsou lidi, že?

Potom tady máme královnu, Isoldinu matku. Ta nechá uvařit lektvar. A té je dlužno zatleskat, protože je první osoba, která se chová logicky. Vidí, že si dcer bude muset vzít staršího chlapa, tak chce, aby byla v rauši a bylo to pro ni snesitelné. Podle všeho jí záleželo na dceřině štěstí, možná měla sama špatné zkušenosti s jejím otcem. Její úloha tím ovšem končí.

A tím se dostáváme k bratrovi druhé Isoldy. Zjevně taky pěkný blbec, když chápal Tristanovy důvody, proč podvést jeho sestru. Svoje odskočení si za vdanou ženou zaplatil životem, což je dost přehnané, ale v zásadě ho není třeba litovat, udělal si to sám. Žil v té době a věděl, jak přehnaně chlapi na podobné věci reagují. S výjimkou Marka, ovšem, ten to bral v klidu.

To nejlepší na konec. Druhá Isolda. Tristan se jí asi líbí, očekává, že povedou normální život. Když vidí, co je Tristan zač, nedělá hysterické scény, prostě to nějak snese, ale jedno jí to není. Je to druhá postava, která se zachová logicky, když Tristanovi řekne, že loď má černou vlajku. Prostě už toho měla dost. Která normální ženská by taky podporovala pletky s tou druhou, že? No, a je ta špatná. Má je na svědomí. Ale v zásadě nemá. Kdyby ji do toho Tristan nezatáhl, mohla si klidně žít s někým normálním. Celé to spískala Isoldina matka. Bona fide. Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly.

A poslední otázka. Proč se celá ta tragédie odehrála? Kvůli lásce, která nebyla láska, ale čáry máry. Když uměli uvařit nápoj lásky, to, sakra, neměli něco na zrušení? To neměli nápoj zapomnění nebo něco takového? No, neměli, to by se jim nehodilo do krámu. Takže ti dva prakticky umřeli jenom proto, že vypili, co neměli.

O tom, že jim na hrobě roste víno, aby mohli pochybné nápoje pít i jiní, se bavit nebudeme. Původně jsem chtěla říct, že růží se opít nedá, ale pak jsem zjistila, že se dělá dámský likér z plátků růží, takže jdu zjistit, kde se dá objednat.

Markus Richter: Die Heldensagen von Neuschwanstein, Top Spot Guide Verlag, Hamburg 2007, ISBN 978-3-938722-10-7