Článek
Nejvyšší vrchol Serra de Sintra, česky Pohoří Sintra, měří 528 m a zámek Pena na něm nestojí. Až do roku 1493 nestálo nic ani na druhém nejvyšším vrcholu. Toho roku tam ale král Jan II. nařídil výstavbu kláštera jeronymit, který byl ale na konci 18. století zasažen bleskem a vyhořel. A nemůže chybět ničivý dopad zemětřesení z roku 1755.
Malebné trosky se zalíbily králi Ferdinandovi II. a rozhodl se postavit zde své letní sídlo. Výstavba Peny proběhla v letech 1842-1854 a vedl ji německý důlní inženýr a amatérský architekt Wilhelm Ludwig von Eschwege. Nenechme se zmást tím, že Ferdinand II. byl portugalským králem. Narodil se ve Vídni na portugalský trůn se dostal jako spoluvládce své manželky, královny Marie II. Ta se pro změnu narodila v Rio de Janeiru. Ale to sem nepatří. Ferdinandův původ jenom vysvětluje volbu architekta.
V jídelně bylo pozoruhodné aranžmá
Ferdinand, v té době vévoda Sachen-Coburg-Gotha, získal v dětství důkladné vzdělání, v němž hrálo zásadní roli umění, zejména hudba a kreslení. Po celý svůj život si udržoval hluboké spojení s uměním, ať už jako umělec, sběratel nebo mecenáš, a stal se známým jako Král-Umělec.
Budova paláce obsahuje manuelské a maurské architektonické vlivy, takže má připomínat „Tisíc a jednu noc“ a odráží vkus romantického obrození.
Více podrobností na mém kanále
Královna Marie II. nečekaně zemřela v pouhých 34 letech a Ferdinand II. se znovu oženil. Tentokrát s proslulou operní pěvkyní Elise Friederike Hensler. Že to zní taky německy? Elise se narodila buď ve Vídni, nebo La Chaux-de-Fonds, což sice zní francouzsky, ale je to ve Švýcarsku. A proslavila se v Americe. Nicméně vystupovala v Miláně, v Berlíně a, ano, v Lisabonu, kde se zalíbila o 20 let staršímu ovdovělému Ferdinandovi, který se s ní přes nesouhlas rodiny oženil. Marie Pia, manželka Ferdinandova druhorozeného syna, pozdějšího Ludvíka I., dokonce jednou demonstrativně rozbila sklenici, když si chtěl Ferdinand s Elisou připít. A hosté jí odmítli podat ruku.
Elisa zdědila palác Pena, ale pod tlakem tisku byla nucena ho prodat portugalskému státu. Zemřela chudá.
Jeden sál byl obrovský a hodný krále
V parku je celá řada staveb a stavbiček, ale ty jsme neviděly. Sešly jsme po té protivné, dlouhé, nudné kostkové cestě na zastávku autobusu „naskoč-vyskoč“ 434, ve kterém jsme tentokrát musely stát, což mi v těch zatáčkách neudělalo dobře na žaludek.
Vystoupily jsme v centru Sintry a šly jsme na oběd nebo večeři, těžko říct, co to bylo, protože byly 4 odpoledne. Já jsem si dala cider a kafe, Margi si dala rybu v housce s majonézou a bramborovými plátky, které, mimochodem, vůbec nebyly slané. Asi tady mají odpor k soli.
Ostatní pokoje mi na královské sídlo přišly takové… nepříliš honosné
A pak šla Margi do informačního centra kupovat azulejos podložky pod hrnky. Měli je tam za 10 E, zatímco jinde za 5,50. Tvrdila, že ty z informačního centra jsou kvalitnější. A chtěla poradit, které má koupit. Řekla jsem, že vzhledem k tomu, že jsem celosvětově uznávaný odborník na tuto tématiku, bude moje rada určitě velmi fundovaná.
Název azulejos souvisí s názvem modré, portugalsky azul, což je, mimochodem z arabského al zulayj. Zdálo by se, že to bude souviset s odstínem modré, které říkáme azurová, a ano, je to pravda, ale abychom do toho nezabředli a neztratili nit. Člověk se prostě na základě těchto slov může domnívat, že originální dlaždice mají být modré. Respektive bílé s modrou kresbou.
Ve vitrínách byly vystaveny osobní předměty majitelů
Ale v Palácio Nacional, což byly asi nejstarší azulejos, které jsme viděly, byly barvy všemožné. Modrá začala dominovat až v 17. století. Tak si vyberte. Mně se ty modré líbí nejvíc a nevadí, když je tam zakomponovaná hezká žlutá nebo růžová.
Potom už jsme se vrátily do Lisabonu a šly si nakoupit do Lidlu, abychom nezemřely hladem. A já jsem šla prozkoumat, kde je veřejná prádelna, protože jsem měla oblečení jenom na týden. A už jsem se těšila, až bude všechno moje prádlo zase hezky voňavé.
