Článek
I druhého dne jsme z Lisabonu zamířily do Sintry. Sintra je takové portugalské Tivoli, Reggia di Caserta nebo naše Lány. Prostě obec nedaleko hlavního města, kde pobýval panovník a šlechta se stáhla za ním, takže je tam velká koncentrace šlechtických sídel všeho druhu.
V současné době se tam nachází 5 paláců: Palácio Nacional, Pena, Monserrate, Seteais, Ribafrias, Quinta da Regaleira, Chata hraběnky z Edly a Castelo dos Mouros, Maurský hrad, na který jsme měly namířeno.
Hradby měří 450 m
Vstupenky na Maurský hrad jsem se pokoušela koupit už včera večer, ale 2× jim spadla stránka. Pak jsem se o to pokoušela cestou ve vlaku, ale se stejným výsledkem. Margi to zkoušela taky, ale nedopadla jinak. Takže jsme se rozhodly, že si vstupenky prostě koupíme na místě. Vzhledem ke včerejším problémů s „aplikací, která krade data“ v Regaleiře bych chtěla podotknout, že se nemůžou divit, když vznikají „pirátské aplikace“, když je oficiální stránka k ničemu.
Více podrobností na mém kanále
Hned na nádraží v Sintře jsme přestoupily na turistický Hop On Hop Off autobus, což je vtipný název, který „překládám“ jako „naskoč – vyskoč“. Měl číslo 434 a odvezl nás k Maurskému hradu. Lépe řečeno pod kopec, na kterém hrad stojí. Zespoda vypadal opravdu děsivě.
Překvapivě to vůbec nebylo tak náročné. Kdysi tam totiž reálně bydleli. Měli to inteligentně vymyšlené tak, aby cestou nahoru nezemřeli. Prostě chvíli jdete do mírného kopce, pak po rovince, pak je pár schodů, zase rovinka, a najednou jste nahoře, ani nevíte jak.
V držení hradu se vystřídali příslušních všech tří abrahámovských náboženství
Hrad byl, jak název napovídá, postaven Maury v 8. a 9. století, roku 1147 se po dobytí Lisabonu dobrovolně vzdal křesťanů, ve 2. polovině 12. století se zdejší kaple stala sídlem farnosti. Následovala přestavba za vlády Sancha I. a pak Ferdinanda I. Od roku 1383 ale obranný význam klesal a obyvatelé se stěhovali dolů do Sintry. Prostě se jim nechtělo šplhat po kopcích. To pak obnovili až ti romatici.
Roku 1493 byla kaple opuštěna a poté využívána židovskou komunitou, v 16. století byla převedena do nového kostela ve vesnici, Židé byli vyhnáni, hrad byl opuštěn.
Díky renovačním pracím je hrad krásně zachovalý
Zemětřesení 1755 způsobilo značné škody, 1838 byly věže v troskách, 1840 zahájil Ferdinand II. konzervaci, 1939 byly rekonstruovány hradby a boční dveře kaple, 1979 byly zahájeny vykopávky, 2001 proběhly různé zásahy spojené s úklidem pozemku.
Obvod je 450 m, stojí na vrcholu horského útesu, je zde podzemní cisterna 18×6×6 m, ve které se shromažďovala dešťová voda.
V areálu se nachází obrovské kameny
Procházely jsme se tedy po hradbách, které poskytují nádherné výhledy, zejména na Penu, která je na kopci ještě vyšším. Ty hradby jsou nebezpečné. Ne že bych byla nějaký bezpečnostní fanatik, ale měli by tam mít zábradlí. Hradby jsou vám místy po kolena a chodníčky jsou dost úzké a lidé se tam míjejí, takže se vám může stát, že vás někdo s batohem na zádech omylem sejme. Je mi záhadou, že v EU, která je posedlá přeháněním všem rizik, tohle projde. Ale to nic nemění na tom, že se mi tam hrozně líbilo a mrzelo mě, že mám dost málo času. Dokázala bych tam strávit několik hodin.
Na ochozech není žádné zábradlí
Taky mě dost překvapilo, že v areálu hradu byly velké kusy skal. Nevím, jestli tam byly po celou dobu, nebo tam spadly až v době, kdy se hrad přestal používat, ale tak nějak zabíraly prostor, kde by se jinak dalo bydlet. Byly moc těžké na to, aby je odklidili a tak je prostě ignorovali? Nevím. Nejsem specialista na stavbu hradů.
Prohlídku jsme zbytečně uspěchaly kvůli Peně, kde jsme pak neúměrně dlouho trčely ve frontě, což je věčná škoda, ale už se stalo a znova tam kvůli tomu rozhodně nepojedu. Ale pokud tam pojedete vy – Maurský hrad je mnohem, ale opravdu mnohem lepší než celá přeceňovaná Pena.
