Článek
V pondělí ráno v Gdaňsku naštěstí nepršelo. Nebylo sice nijak nádherně, ale nepršelo. To bylo dobře, protože jako první bod jsme měly v plánu plavbu po… no, polsky se to jmenuje Wisłoujście, což zní vtipně, kašubsky Minda, což zní ještě vtipněji, a česky je to prostě ústí Visly. Pluly jsme pseudopirátskou lodí Černá perla, ano, tak z Pirátů v Karibiku. Mně se to líbilo, protože mi to přišlo zábavnější než standardní výletní loď, Margi to považuje za kýč. Mnohem raději by jela „normální“ lodí.
Ve starém přístavu je ikonický jeřáb
Plavba samotná nebyla nic zvláštního, kromě toho, že to byla plavba, a nám jsou plavby vzácné, protože hezké to bylo jenom ve staré části přístavu, kde je ikonický jeřáb známý ze všech fotek Gdaňska. Pak už vidíte jenom samé průmyslové a rezavé přístavní věci, prostě je to škaredé. Kromě toho průvodce komentoval cestu polsky, anglicky, německy a myslím, že i rusky, takže mlel takřka nepřetržitě, a mně jde na nerv každý, kdo mele nepřetržitě, protože takové otravné věci můžu dělat jenom já.
Více podrobností na mém kanále:
Neradostné prvenství poloostrova
Vystoupily jsme na Westerplatte. Poloostrov vznikl v důsledku kombinace těžby a vlivu mořských proudů teprve v polovině 18. století a vešel do dějin jako dějiště úvodního střetu druhé světové války. Bitvě se přezdívá Polský Verdun kvůli těžkému ostřelování. Obránci dokázali početní převaze vzdorovat 7 dní a na jejich památku byl v roce 1966 vybudován pomník.
Jinak jsou většinou k vidění jenom průmyslové věci
Brutální pomník
Prošly jsme trosky vojenských budov, hřbitov padlých obránců a došly jsme až k Památníku obránců pobřeží. Stojí na 22 m vysokém náspu, měří 25 m a skládá se z 236 žulových bloků o celkové hmotnosti 115 tun. Tvar pomníku má připomínat rozeklaný bajonet zabodnutý do země. Ve středu monumentu je schodiště, po kterém se dá vystoupat až nahoru, ale pro veřejnost je nepřístupné. Škoda. Sedm svíček u paty pomníku odkazuje na sedm dní obrany. A ne, nepoznáte, že jsou to svíčky, jsou to kovové válce.
Hlavní dominantou je Památník obránců pobřeží
Aniž bych chtěla sebeméně znevažovat význam pomníku nebo oběť lidí, na jejichž počet byl vztyčen, vizuálně je to jedna z nejhorších věcí, které jsem kdy viděla. Vlastně je to na žebříčku ošklivosti bezkonkurenční číslo jedna. Opravdu marně vzpomínám, jestli jsem kdy viděla něco škaredějšího. Pokud to má evokovat odpornost války, podařilo se to dokonale. Ve stejné kategorii je ještě budova muzea v Hrabyni a… stavby ve stylu brutalismus.
Poloostrov vešel do historie jako dějiště úvodního střetu 2. světové války
V přístavu byla vedle naší maličké Černé perly i gigantická výletní loď a já jsem měla velkou radost, že neplujeme tím monstrem, ale tím kýčem. Margi až tak ne, ale ona má zvláštní vkus. Preferuje romantické plavby na lodičkách pro dva po zarostlých lagunách za asistence krokodýlů. A ne, nebyli lovit krokodýly, jenom si Brad myslel, že ten krokodýl je poleno. Asi to bude účelem krokodýlů, protože nikdo normální takovým tvorům v ústrety neplave. Polen se všichni bojí o poznání méně.
Kromě pirátských lodí plují po Visle i ty obrovské výletní
Katedrála nabitá poklady
Stejně tak neplánovaně jsem se ocitly v katedrále zasvěcené Panně Marii. S objemem cca 155 000 m³ zdiva je to třetí největší cihlová církevní stavba na světě. Patřila střídavě katolíkům a protestantům. Začala se stavět v roce 1343 a byla dokončena roku 1502. I když byla přestavována, moc se nezměnila. Během bojů v březnu 1945 shořelo v důsledku bombardování 40 % krovů a roztavilo se několik zvonů, včetně toho největšího s názvem Gratia Dei o hmotnosti 5 300 kg ulitého v roce 1453.
Jeden z oltářů je zlatý. Nebo aspoň pozlacený
Obnova trvala 10 let a na střechu bylo položeno asi 200 000 nových tašek, z nichž bylo 100 000 vyměněno při poslední rekonstrukci v roce 2017. Pod podlahou je pohřbeno asi 6 000 osob. Katedrálu ročně navštíví skoro půl milionu lidí. Nejvíc nás zaujala monumentální křtitelnice z roku 1557 a zmenšenina orloje. Katedrála je mimořádnými uměleckými díly přímo napěchovaná, jejich popis by vydal na celou knihu, ale dokázali by je ocenit spíše odborníci než my.
Monumentální křtitelnice v katedrále Panny Marie
Upřímně řečeno, miluju gotiku, ale tahle cihlová mě nebere. Přijde mi to celé takové nějaké odfláknuté a nedodělané. Prostě tam chybí omítka. Chápu, je to odolné a je to trademark, ale moje srdce k tomu netíhne. Takže se můžete po právu zeptat, co tady dělám. Jedu na Hel. Ale ještě pořád netuším, co mě čeká. U jenom několik hodin. Pak se to dozvím a zalituju, že neumím číst budoucnost.
