Possenhofen: Fiasko ve tmě

Dolů jsme šli všichni pěšky. Nechala jsem propadnou svá 2 eura za zpáteční cestu, protože jsem se nechtěla dostat do situace, že vyšplhám ten kopec a dozvím se, že všechny autobusy už odjely. Cesta dolů byla dlouhá a protivná.

Nešlo o povrch, je tam solidní asfaltka. Ale nerada chodím po cestách, na kterých není vidět nic zajímavého. A nemůže se to líbit ani lidem, kteří rádi chodí na túry, protože je tam přelidněno. Je to otravné a nemá to konce.

Potkali jsme schody, o kterých jsme usoudili, že asi vedou na parkoviště, kde jsme ráno zahlédli ceduli se šipkou na hrad, ale Brad nám utekl, takže jsme i my musely po cestě. Asi třikrát jsem si myslela, že je to poslední zatáčka, ale nebyla. V Bavorsku je kromě smrti a daní jisté i to, že žádné schody nejsou poslední, žádný kopec není poslední, a už vůbec to nejsou poslední schody.

Konečně jsme byli v autě a mířili jsme do Mnichova. Mezi Hohenschwangau a Mnichovem je Starnberské jezero. Je to obrovské jezero. Na jednom břehu je Possenhofen, kde vyrůstala Sissi, na druhém břehu je zámek Berg, kde za nevyjasněných okolností zemřel Ludvík.

Příkaz ministrovi financí, aby prodal Bavorsko a koupil nějakou zemi v Jižní Americe byl poslední kapkou. Vláda ho nechala prohlásit za duševně nezpůsobilého a sesadila ho. Zatkli ho na Neuschwansteinu a internovali ho na zámku Berg. Vyrazil si na vycházku se svým lékařem a když se dlouho nevraceli, šli je hledat.

Našli je ve vodě, ale v mělké vodě. Ludvík nenesl známky poranění, kromě zanedbatelných odřenin na koleně a v plicích neměl vodu. Kromě toho byl výborný plavec. Lékař byl, naproti tomu, hodně dorasovaný a nesl stopy škrcení. Ani on neměl v plicích vodu. Dodnes se neví, co se stalo. Král byl obrovský, měl přes 190 cm, a kromě toho byl mohutný, doktor Gudden takovou tělesnou konstituci neměl.

Existují tři teorie. Jedna mluví o sebevraždě utopením, proti čemuž ale mluví absence vody v plicích. Druhá teorie říká, že někdo třetí zavraždil krále a pak odstranil doktora jako nepohodlného svědka. Je otázkou, kdo by se krále potřeboval zbavit ve chvíli, kdy už byl stejně zbaven moci. Třetí teorie se domnívá, že král chtěl uprchnout, takže uškrtil doktora, který mu v tom bránil, a pak chtěl doplavat k loďce, která na něj čekala, ale ve studené vodě dostal infarkt nebo mrtvici.

Po jeho smrti měl nastoupit mladší bratr Oto, ale ten nebyl duševně zdráv. Neví se přesně, o jakou chorobu šlo, ale projevy se zhoršily poté, co se účastnil bojů, a tak nastoupil jejich strýc Liutpold.

Otázkou zůstává, jestli byl duševně chorý i Ludvík. Jeho dědeček musel abdikovat kvůli aféře s tanečnicí Lolou Montez. Jeho otec byl celoživotně nemocný. Fyzicky. O duševní poruše se nikdo nikde nezmiňuje. Ani o matčině duševním zdraví nikdo nepochyboval. Oficiálně se tvrdí, že byl jenom výstřední a zvláštní. Každopádně nebyl soudný. Můžu si stavět, co chci, když na to mám peníze. Ale jinak musím myslet na budoucnost, a o to více, když jsem král a mám zodpovědnost za spoustu dalších lidí.

Ano, i jiní králové stavěli okázalá sídla, především Ludvíkův vzor Ludvík XIV. Ale ten budoval Versailles jako symbol své moci a vlivu a zval tam všechny významné lidi, aby se palácem pochlubil. O Ludvíkově vztahu s Wagnerem se říká, že na něm byl stejně závislý jako jeho dědeček na Lole Montez. Spekuluje se o tom, že za Ludvíkovu duševní nevyrovnanost mohla skrývaná homosexualita. Možné je všechno. Můj osobní názor je, že normální rozhodně nebyl.

Ale my jsme nemířili do zámku Berg, kde už stejně bylo zavřeno, ale do Possenhofenu. Byl to můj nápad a všechnu vinu beru na sebe. Chtěla jsem na vlastní oči vidět, co tam bylo tak úžasného, že si tak naříkala na Vídeň. Cesta, kterou jsme museli projet, byla bezkonkurenčně nejhorší ze všeho, co jsme na svém roadtripu potkali. Ohavný povrch, strašné serpentýny a především tma.

Viděli jsme houby a kriminálně jsme parkovali na nabíjecím místě pro elektromobily. Prostě jinde nebylo kde. Margi přesto udělala dvě hezké fotky. Chtěli jsme jít k jezeru, ale našli jsme jenom sekačku vrčící v temnotách a plot. Bylo to fiasko a jsem Margi a Bradovi neskonale vděčná, že mě za ten výlet neutopili v jezeře.

Pak jsme projížděli městem Starnberg a podle výstavných vil a placatých aut, rozuměj drahých, luxusních aut, kterých tam byla nebývalá koncentrace, jsme došli k názoru, že je to milionářská čtvrť.

Mnichov nás uvítal neuvěřitelným množstvím větvících se tunelů a neuvěřitelně dlouho zónou 30 km/h. Když už jsme hotel Leonardo viděli přes cestu, museli jsme se vydat objížďkami, protože ulice byla rozkopaná a byl tam zákaz odbočení. Byla to předzvěst dalšího dne. Rozkopaný je celý Mnichov.

Samostatnou kapitolu tvoří garáž. Nejdřív tam byl střemhlavý sjezd a pak úzká parkovací místa a málo prostoru na vytočení. Nemám senzory ani kamery a nevidím na rohy auta, takže jsem s asistencí Margi a Brada zaparkovala asi 2 cm od sloupu, což mi zapříčinilo noční můry po následující dvě noci.

Přestože už bylo 11 večer, vydala jsem se do non-stop obchodu. Cestou dlouhou s bídou 400 m jsem potkala dvě bandy podivných živlů a v obchodě samotném byli dva týpci, kteří působili dojmem, že požili zakázané substance. Byla jsem ráda, že jsem se vrátila živá a zdravá. Budu si muset uvědomit, že Evropa už není tak bezpečná, jak bývala.