Článek
Michel Pastoureau neuvádí, proč zrovna bříza, ale připomnělo mi to návštěvu v Klášteře archanděla Michaela na řeckém ostrově Symi, kde v obchodě se suvenýry prodávali malá stříbrná košťátka.
V klášteře Panormitis na ostrově Symi se prodávají a obětují košťata
Bříza je zvláštní strom
Začala jsem se v tom vrtat a zjistila jsem, že slovo „vymítat“ je stará podoba slova „vymetat“ a že zametání nebyl jenom způsob, jak se zbavit smetí na podlaze, ale i jako rituální způsob očisty. V angličtině se pro bičování používá slovo „birching“, v čemž nelze neslyšet název břízy „birch“.
Více podrobností na mém kanále
Březové dřevo má antiseptické vlastnosti, proto se dodnes používá pro mrskání v sauně. Což má pravděpodobně souvislost i s naší otravnou velikonoční tradicí pomlázky, jejímž původním záměrem patrně bylo přinést mrskanému zdraví. A zřejmě to vysvětluje, proč čarodějnice létaly na koštěti. Mělo být z březových prutů a násada měla být z vrby.
Ačkoliv z toho spíš podezírám církev, protože v germánském náboženství byla bříza posvátným stromem bohyně Freyi, což dodnes přežívá ve zvyku stavění májky. Březovou hůl má mít i Krampus, což má souviset s magickou mocí břízy trestat a očišťovat.
Správné koště pro čarodějnici je z březových prutů s násadou z vrby
Věřilo se také, že břízy přitahují blesky, a podle staré legendy se pod osamělou břízou odehraje poslední bitva světa. Jinak ovšem byla uctívána jako symbol jara a mládí. Můžeme si snadno domyslet, že bříza si tolik pozornosti zasloužila svou bílou kůrou.
Nikdy neusínejte pod ořechem
Španou pověst měl také ořešák, jednak proto, že se latinsky nazývá nux a škodit se řekne nocere, takže musí být apriori škodlivý, jeho kořeny navíc hubí všechno kolem, takže kdo pod ním usne, onemocní nebo ho posedne zlý duch, což lidem ovšem nebránilo používat jeho dřevo a jíst ořechy.
Podobně dopadla i jabloň, latinsky malus. Zlo se řekne malum, a je vymalováno. Z této falešné etymologické souvislosti vychází přesvědčení, že právě jablko bylo plodem, který Eva nabídla Adamovi a zadělala tak lidstvu na prvotní hřích.
Dřevo bylo považována z lepší než kámen, proto se dlouho stavělo ze dřeva. Navzdory častým požárům
Dřevo je lepší než kámen
I přes to všechno bylo dřevo považováno za lepíš než kámen nebo kov. Protože bylo živé, zatímco druhé dva materiály byly mrtvé. Sice odolné a trvalé, ale mrtvé. Proto se z kamene začíná stavět až na konci středověku, i když často hořelo, protože dřevo je člověku bližší a tím pádem posvátné.
Stávalo se, že byly dřevěné sochy potrestány tím, že se proměnily v kámen, což se rovnalo rozsudku smrti.
Kov je z hlubin. A z pekla
Kov je z pekla. Ale potřebujeme ho…
Kov je na tom úplně nejhůř, protože je z podstaty pekelný. Pochází z hlubin a k jeho zpracování je potřeba oheň. A to samozřejmě smrdí černou magií.
No, jenomže je tady ten problém, že kov je potřeba. Nezoufejme, existuje způsob, jak ho odbrojit a neutralizovat. Pokud má kovový nástroj dřevěnou násadu, je všechno v pořádku. Dřevo umí kov zkrotit a legitimizuje jeho použití. A všichni jsou šťastní.
Francouzská lilie mohla být prakticky cokoliv
Francouzská lilie není lilie
Poslední rostlina, o které Michel Pastoureau pojednává, je lilie, francouzsky fleur de lis (psáno také lys). Výtvarně původně nešlo o lilii, ale o kostatec, kručinku nebo hlodáš. Nebo to vůbec nemusela být rostlina, ale stylizovaný trojzubec, špička šípu, sekera, nebo také holubice nebo slunce. Jako specifický symbol francouzské královské rodiny ji zavedl Ludvík VII. My ji na koruně máme také.
Pastoureau, Michel: Dějiny symbolů v kultuře středověkého Západu. Argo, 2018. ISBN 978-80-257-2495-8
