Ronda: Mimořádně fotogenický most

Historická města ve Španělsku mají centra, kam nesmíte vjet. Pokud nejste rezident nebo nemáte eco auto. Nebo povolení. Nebo tam nebydlíte. Je to různé a nepřehledné.

My jsme měly zjištěné, že nesmíme přejet přes zdejší hlavní higlight, přes Puente Nuevo. Odbočily jsme těsně před ním a po otravném proplétání se úzkými uličkami plnými lidí jsme skončily na parkovišti na Plaza del Socorro. Vyložily jsme si kufry, ubytovaly se a vyrazily na prohlídku města.

Začínala u býčí arény. Oficiální název je Real Maestranza de Caballería, což znamená Královská jízdní manéž nebo Královský jízdní sbor a původně šlo o místo, které sloužilo k výcviku šlechty v jízdě na koni v umění boje. Součástí tohoto výcviku byl i boj s býkem. Což bylo divácky atraktivní a když se rytíři stali minulostí, převzali jejich roli toreadoři. Aréna je v Rondě od roku 1572, ta současná byla otevřena v roce 1785 a má kapacitu 5 000 diváků.

A pak už jsme dorazily k onomu Novému mostu, který je na všech fotkách. Nový most není tak nový, jak by mohlo napovídat jeho jméno, prostě byl nový v době svého vzniku. První most na stejném místě byl postaven v roce 1735, ale o 6 let později se zřítil, přičemž zahynulo 50 lidí. Současný most byl postaven v letech 1751-1793. Podle legendy se jeho architekt José Martín Aldehuelo po 42 letech během dokončovacích prací vrhl z mostu, protože ho považoval za své nejvýznamnější dílo a nechtěl už stavět žádný jiný. Jednak je to z podstaty hloupé, protože prostě stačilo říct „ne“ a nestavět už mosty, ale třeba paláce, a kromě toho je to lež, protože ve skutečnosti zemřel přirozenou smrtí v Málaze.

Když na most vstoupíte, nic moc. Musíte udělat krok stranou. Což je samozřejmě obrazně řečeno. Těch kroků musíte udělat hodně. Prostě musíte stát stranou, abyste viděli celou scenérii. Je ohromující. Pod mostem je cca 100 m hluboká strž. Ze strany od arény vás za 2,50 E pustí dovnitř mostu, ale odtamtud neuvidíte to, kvůli čemu jste sem přijeli. Musíte ten most přejít a pak se vydat na Plaza de María Auxiliadora, odkud vede klikatý chodníček do strže pod mostem. Nejkrásnější výhledy jsou právě odtud. Šla jsem tam sama, protože Džejn a Niki prohlásily, že nejsou blázni.

Pak jsme šly na druhou stranu města a ony chtěly jít do zahrad Casa del Rey Moro, které jsme viděly z mostu. Chtěly tam jít po slušné cestě středem zástavby, ale já jsem našla šipky vedoucí ke Starému mostu, k hradbám a arabským lázním, a tak jsem je přemluvila a vydaly jsme se cestou necestou. Já jsem byla nadšená, ony méně. Respektive vůbec. Říkaly, že si zlomíme nohu. Ano, kromě Nového mostu je tam i starý, Puente Viejo, z maurského období, který byl v 15. století zničen a ve 20. obnoven do dnešní podoby. Není tak vysoký jako Nový most, nad řekou se klene „jen“ do výše 31 m. A zdaleka není tak výstavný. Arabské lázně byly původně římské a příchozí se zde museli před vstupem do města očistit.

Nohu jsme si nezlomily, jenom jsme se prošly přes spadané fíky. To se vám v našich končinách nestane. A zahrady, do kterých chtěly holky jít, byly placené. A nebylo v nich k vidění o moc víc než to, co bylo vidět od Starého mostu. Takže jsme šly a vyhlídku do parku u býčí arény s oficiálním názvem Alameda/Paseo Blas a neoficiálním pojmenováním Balcón del Coño, přičemž výraz coño se překládá jako Sakra! Do háje! a podobně. Vyhlídce se tak říká proto, že je tak vysoko, že když na balkón vstoupíte, leknete se a utrousíte některý z těchto výrazů.

Ale výhled je nádherný. Dechberoucí. Ronda byla ze všeho, co jsme ve Španělsku viděly, bezkonkurenčně nejkrásnější. Je to velmi staré město. Leží na skalnaté plošině a má tak ideální polohu pro kontrolu okolních soutěsek. Podle jeskynních maleb v Cueva de la Pileta byla místo osídleno již v neolitu. V 6. st. př. n. l. zdě žili Keltové a nazvali obec Arunda, poblíž si Féničané založili osadu Acinipo. Poté přišli Řekové a změnili název na Ronda. Římané zde za 2. punské války vystavěli pevnost proti Kartagincům. Po pádu Římské říše sem přišli Svébové, Byzantinci a Vizigóti. Roku 713 byla Vizigótská říše vyvrácena Berbery, Ronda se bez odporu vzdala muslimům. Ti Rondu přejmenovali na Izn-Radn Onda nebo také Hisn ar-Rundah (Město hradu) a stala se správním střediskem provincie Takurunna a součástí Córdobského chalífátu.

Po jeho rozpadu si stala hlavním městem království Taifa Ronda, které si roku 1065 podmanili vládcové Sevilly. Roku 1485 byla dokončena reconquista. Muslimové byli nuceni konvertovat nebo odejít. Konvertité se nazývali moriskové a hledali útočiště v horských oblastech. Nařízení z roku 1566 zakázalo užívání arabštiny a praktikování islámu, což vedlo v Rondě k povstání, po jehož potlačení nechal Filip II. všechny morisky z Rondy vyhnat.

Ronda utrpěla značné škody za napoleonských válek a stala se centrem guerillových skupin. Po skončení války se museli místní obyvatelé kvůli neutěšené ekonomické situaci uchýlit loupežím a Ronda se stala centrem banditů, což se líbilo romantickým cestovatelům a spisovatelům. Ernest Hemingway sem umístil scénu z románu Komu zvoní hrana, v níž je popisována poprava fašistických sympatizantů shozených do skalní průrvy. Na začátku 20. století zažila Ronda rozkvět v důsledku zavedení železnice.

A dneska sem jezdí davy turistů. Nelitují. My jsme určitě nelitovaly.