Stojí za to letět do Fara?

Faro leží hodně na jihu, bylo posledním městem, které křesťané v rámci reconquisty dobyli. Má podobnou zeměpisnou šířku jako Sicílie. Myslím, že primárně se tam jezdí kvůli moři.

K vidění tam toho moc není, hlavním tahákem je Kaple kostí, ale ta je v neděli zavřená, takže jsme ji neviděly. Jinak je to ale v zásadě hezké město. Ono v zásadě je důležité, protože Portugalsko by mohlo být krásné, kdyby tam nebylo tolik zchátralých a napůl spadlých domů i na těch turisticky nejexponovanějších místech. Na Potěmkinovy vesnice se tam nehraje.

Ve Faru původně žili Féničané, pak přišli Římané, kteří mu říkali Ossonoba. Následovali Maurové. Ti používali název anta Maria do Ocidente, později Santa Maria de Ibn Harun. Po dobytí Portugalci bylo přejmenováno město na Santa Maria de Faaron nebo Santa Maria de Faaram. Portugalština je komplikovaná.

A komplikovaný byl i náš přílet. Ne že by byly nějaké potíže v letadle. Potíže byly při balení. Celou dobu byla zima, ale předpověď hlásila vedra. Takže jsme nevěděly, co si sbalit. Do desetikilového kufru se na 10 dní na dvě sezóny nesbalíte. Ani na jednu. Pokud nejste naše maminka. Ta má nadpřirozenou schopnost dostat do stejného prostoru 3× více věcí než já.

Rozhodla jsem se, že bude teplo. A kdyby nebylo, něco teplého na sebe si na místě koupím. Nebo prostě zmrznu. Někdy je to zkrátka otázka víry.

Odlétaly jsme v 19:50 let měl trvat 4 hodiny, přistát jsme měly ve 22:50 jejich času. Je tam o hodinu míň, než u nás. Vyrazily jsme tedy ve 3 odpoledne a kolem 5 jsme byly na parkovišti v Krakově, odkud nás jako obvykle odvezli na letiště. A dovolená mohla začít.

Let měl půl hodiny zpoždění, ale dohnali to a přistáli jsme téměř na čas. Ve Faru není letištní tranfer, na letiště jezdí místní doprava, linka číslo 16. V tuto noční dobu jednou za hodinu. Takže bylo nutné ji stihnout. A to se nám podařilo i přesto, že jsme po letišti poněkud chaoticky pobíhaly.

Vystoupily jsme zastávku před nádražím a vydaly se hledat ubytování. V průvodci píšou, že letiště bylo ve Faru vybudováno proto, aby se posílil turistický ruch v oblasti, ale že město na lidi, kteří sem přiletí, nedělá dobrý dojem, protože není v nejlepším stavu. Což můžu potvrdit. Ulice, kterými jsme táhly kufry, nebyly v nejlepším stavu. Domy byly opadané a posprejované. Ale blížily jsme se k místu, kde byl čilý ruch, takže jsme se neobávaly.

Došly jsme na hezké náměstí s vistáriemi a když Margina navigace ohlásila: „Dorazili jste do cíle!“ byly jsme vedle kostela. „No, takže bydlíme na hřbitově!“ konstatovala jsem. Ovšem, všichni tam jednou skončíme, ale pokud se mě týká, ještě bych to ráda odložila, jak nejdéle to půjde. Naštěstí jsme podle mojí navigace zjistily, že nebydlíme přímo na hřbitově, ale přes ulici v domě.

Ubytování nás příjemně překvapilo. Bylo hezké, čisté s překrásným výhledem na hřbitov, pardon, na náměstí. Nebylo mu co vytknout. Nezdržovaly jsme to a šly jsme spát. Zima nám teda nebyla. Ani v letadle a už vůbec ne venku.