V téhle věži není princezna. Křižácký hrad v Toruni

V neděli ráno jsme se probudily do deštivého dne. Pobouřilo mě to, protože v srpnu má být hezky. Po prohlídce města jsme zamířily ke Křižáckému hradu. Na severu Polska je spousta křižáckých hradů. Křižácký asi není úplně korektní označení, spíš by to mělo být řádový, protože je stavěl Řád německých rytířů. Ale Poláci používají název „krzyżacki“, což mi Google překládá jako „germánský“ a to už je úplně něco jiného. Ale, upřímně řečeno, nehodlám to až tak podrobně studovat, takže zůstaneme u křižáků.

Řád německých rytířů sem přišel počátkem 13. století a začal zabírat původní královské území. Toruň ležel na hranici, kde se to mlelo. Hrad se pravděpodobně začal stavět v roce 1236 a má tvar podkovy. Tento tvar může souviset s tím, že byl postaven na místě dřívějšího obranného valu, ale pro potvrzení je třeba dalšího archeologického průzkumu.

Hrad byl obléhán postupně Polským královstvím a Řádem německých rytířů a v roce 1454 obyvatelé Toruně vyhodili do povětří hlavní věž a začali bourat hradby. Ano, už tak dávno. Takže z hradu toho logicky moc nezbylo. Ruiny byly zakonzervovány v letech 2006-2011. Zachovala se jenom jedna věž a most, nebo jak to nazvat.

Koupily jsme si tedy vstupenky, přeskákaly přes kaluže a prošly si trosky a vešly dovnitř na ten most spojující ruiny se zachovalou věží. Tam jsme se poprvé seznámily s konceptem „latrínové věže“. Ona nám slečna v pokladně říkala, že je to „wieża toaletova“, ale myslely jsme, že jsme jí špatně rozuměly. Ve věži jsme se dočetly, že se jí říká dansker, polsky gdanisko. Připomíná to, a ne náhodou, název města Gdaňsk. Prý to bylo proto, že chtěli obyvatele Gdaňska znevážit. Gdaňsk totiž byl Řádu německých rytířů trnem v oku kvůli opakovaným nepokojům a povstáním. Dneska už víme, že by bylo bývalo stačilo postavit tu nefunkční dálnici, kterou tam mají a zamezili by tím veškerému vměšování, ale k tomu se dostaneme později.

Serióznější teorie odkazují na německé „dansk“, které znamenalo „mokrý“ nebo „vlhký“. Prostě je to opevněná latrína, oddělená od zbytku hradního komplexu krytou chodbou podepřenou arkádami. Byla umístěna nad vodním příkopem. Proč byla oddělena jistě není třeba vysvětlovat. Jenom nevím, co se dělo, když obléhatelé zničili přístupovou cestu. Tyto věže se zachovaly kromě Toruně například ještě na hradech Malbork, Kwidzyn a Gniew, kromě toho se stavěly i v Německu a Estonsku. Chci říct, že to není běžná věc, i když se na všech hradech tvářili, že je to něco naprosto obvyklého. Dneska už věž pochopitelně neslouží ke svému původnímu účelu a je v ní expozice řemesel doplněná o dobově oblečené figuríny.

Další expozice je v podzemí pod ruinami. Nejvíc mě ale zaujala strašidelná komnata. Je tam tma a když vejdete dovnitř, ozve se kravál a začne to strašidelně blikat. Tedy, má to být strašidelné. Margi vůbec nešla dovnitř, ale mě to bavilo, protože mám atrakce podobného typu ráda. Prošly jsme si sklepení a pak už jsme zamířily zpátky do hotelu pro kufry.

Cesta k autu přes ulici Żeglarska byla protivná, protože jsme se musely doslova probít přes davy turistů. To mi ale nezabránilo si všimnout, že jsou na chodníku nějaké zvláštní znaky, které jsem považovala za alchymistické symboly. Nevyfotila jsem si je, protože jsem chtěla být co nejdřív pryč od těch davů, a cizí fotku použít nemůžu, tak jsem symboly aspoň překreslila a nechala je AI vytesat do chodníku. A samozřejmě jsem s tím začala otravovat Margi. Zpětně jsem zjistila, že se to jmenuje Aleja gmerków a nejde o alchymii, ale o loga. Přesněji řečeno o obchodní nebo cechovní značky, kterými si řemeslníci a obchodníci označovali své výrobky nebo zboží. Gmerk pochází z německého Gemerk. Polština má podstatně víc neměckých slov, než jsem si dosud myslela. A jen tak mimochodem, żeglarstwo znamená plachtění.

Nasedly jsme do auta a vyrazily směrem na hrad Malbork. Byla jsem opravdu ráda, že Toruň opouštíme. Není to chyba Toruně, pochopitelně, ale toho idiota z hotelu. Pokud totiž nemusíte přes centrum, tak žádné dopravní trauma neutrpíte. To jsme ještě nevěděly, že nás čeká něco mnohem, ale mnohem horšího. Nesrovnatelně horšího. Nepopsatelně. Protože situace od Gdaňska na sever je… je prostě taková, že pochopíte ironický název srací věže. Ale o tom až příště.